Malý kontinentální španěl (Papillon)
Základní údaje plemena
| Země původu | Francie - Belgie |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Epagneul Nain Continental, Papillon, Phaléne |
| Kategorie dle FCI | IX. Společenská plemena |
| Velikost | cca 28cm |
| Hmotnost | 1.kat. 1,5-2,5kg 2.kat. 2,5-4,5kg psi, 2,5-5kg feny |
| Osrstění | Lesklé, bohaté srst bez podsady je lehce zvlněná (nezaměnit s kudrnatou), nepříliš měkká, spíše trochu pružná s hedvábným leskem. |
| Zbarvení srsti | Na bílém podkladě jsou všechny barvy povoleny. Na trupu a končetinách musí bílá barva v poměru k ostatním převládat. |
| Celkový dojem | Malý společenský španěl, harmonické a souměrné stavby těla, s dlouhou hedvábnou srstí. |
| Povaha | Je noblesní a citlivý, nesnese tvrdé zacházení, je velmi vázán na lidskou společnost. |
| Zaměnitelné plemeno | S trpasličím špicem, který je však zavalitější a huňatější, navíc většinou jednobarevný. S dlouhosrstou čivavou, která bývá menší a mívá výrazně méně srsti, zvláště na uších a na ocase. Čivava, Německý špic |
Charakter a chování
Tento pes je svému pánovi velmi oddaný a rád si na něj činí majetnické nároky. Celé rodině je velmi přizpůsobivý a neobyčejně vnímavý. Pokud mu celá rodina projevuje lásku, nestává se většinou psem jednoho pána, ale ke všem členům přilne stejně. K lidem, kteří se mu nelíbí, se umí chovat poněkud nepřívětivě. S ostatními domácími zvířaty a jinými psy vychází toto plemeno zpravidla velmi dobře. Tito psíci bývají výbornými společníky při hrách větším dětem. Malé děti by mu při svých bouřlivých hrách mohly nechtěně ublížit, měly by si tedy uvědomit, že pes není hračka. Phaléne i papillon jsou inteligentní, lehce vychovatelní psi. Při správném výcviku z nich vyrůstají poslušní, přítulní a sebevědomí jedinci. Výchovu zvládne lehce i začátečník, který nemá se psy žádné zkušenosti. Přístup k těmto psíkům by měl být důsledný, ale zároveň velmi citlivý a vlídný. Je vhodný jak do městského bytu, tak i na venkov.
Nejdůležitější pro jeho spokojený život je co nejtěsnější kontakt s člověkem. Není rád sám, proto by si jej neměl pořizovat nikdo, kdo je většinu dne mimo domov. Toto plemeno je velmi temperamentní, miluje pohyb a dlouhé vycházky. Miluje také různé hry, například hry s míčkem, je vhodný i pro výcvik agility. Tento psík vám každou návštěvu spolehlivě ohlásí, pro svou trpasličí velikost jej však nelze považovat za opravdového hlídacího psa.
Chov tohoto psíka bývá poměrně obtížný. Ve vrhu se objevují v průměru dvě štěňata, a poměrně často dochází k jejich úhynu z neznámých příčin. Některým fenám zcela chybí mateřský instinkt. Další zvláštností je, že i při spojení dvou papillonů se může ve vrhu objevit štěně variety phaléne, ale například i štěně se špatně nasazenýma nebo poloklopenýma ušima, což nepřipouští chovný standard tohoto plemene.
Původ psa
Malý kontinentální španěl je plemeno, o kterém jsou uchovány dokumenty již od dob dávno minulých.V Itálii se nacházejí nejstarší umělecká díla s těmito malými psíky. S prvním vyobrazením podobného španěla se setkáváme na fresce kostela v Assisi od Ambrogia Giotta zhruba v roce 1290. "Italský trpasličí pes" tam patřil neodmyslitelně ke šlechtě a dvoru a odtud se s největší pravděpodobností rozšiřoval dále, Itálii tak můžeme téměř s jistotou považovat za kolébku těchto španělů. Historická díla o lovecké kynologii uvádějí, že tento malý pes byl chován v Itálii původně jako lovecký slídič na koroptve, křepelky i zajíce. Byl však pro tuto práci přece jen příliš malý a tak se postupně dostával z psinců do paláců a získával čím dál větší oblibu u urozených dam. Původní forma měla uši pouze svěšené, stejně jako dnešní phaléne. Na dobových obrazech a freskách jde vždy o tuto varietu se zavěšenýma ušima.
Phaléne je francouzské pojmenování pro nočního motýla (můru - mají křídla těsně u těla). Ve 14. a 15. století byl k nalezení skoro na každém evropském šlechtickém dvoře. Tito psíci, žijící v těsném společenství šlechty, neměli za úkol jen potěšit a pobavit. Jak se dočteme v dopise Liselotty z Pfalzu, švagrové Ludvíka XIV., jejích 6 trpasličích psíků mělo za úkol jí důkladně zahřát postel před ulehnutím. Historie také dokládá, že čtvernozí společníci měli i jiný úkol - vychytávat šváby, štěnice a jiný obtížný hmyz, který se tehdy běžně vyskytoval v těsné blízkosti člověka a byl původcem mnoha vážných nemocí. V 16. a 17. století byly Paříž a Londýn nejdůležitějšími městy Evropy. V té době byli trpasličí španělé na vrcholu obliby šlechty a tak je najdeme i na anglickém královském dvoře. I když na první pohled dnešní papillon připomíná spíše špice, svými kořeny má mnohem blíže ke kavalír king Charles španělům. Jeho oficiální název dodnes zní epagneul nain Continental neboli malý kontinentální španěl. Ke skutečnému vzájemnému odlišení těchto plemen došlo až ve 2. polovině 19. století, kdy francouzští a belgičtí chovatelé zaměřili na drobné nosaté psíky, zatímco angličtí se zaměřili na šlechtění krátkonosých a o něco robustnějších kavalír a king charles španělů.
V závěru 19. stol. podporovala chov Francie a Belgie a podařilo se vyšlechtit typ dnešního Papillona s postavenýma ušima, snad i za přimíšení trpasličích špiců a čivav. Za zemi původu plemene při jeho oficiálním uznání byla stanovena Francie a Belgie, kde se později ujali cíleného šlechtění tohoto trpasličího psa. Dvě variety tohoto plemene – papillon a phaléne, se od sebe liší pouze postavením uší. Stavba těla, srst, zbarvení srsti i povahové vlastnosti jsou u obou těchto variet stejné. Papillon (francouzsky motýlek): Varieta s postavenýma ušima Phaléne (francouzsky můra): Varieta se zavěšenýma ušima Český název motýlek toto stále oblíbenější plemeno dokonale vystihuje. Velké, dlouhou srstí porostlé uši vytvářejí dojem motýlích křídel a díky hravé a veselé povaze vypadá Papillon jako poletující barevný motýlek.