Pudl

Charakter a chování

Pudl je velice temperamentní a přizpůsobivý pes. Svému pánovi dokáže být neobyčejně věrný. K cizím lidem bývá obvykle zdrženlivý, soužití s jinými zvířaty, např. s kočkou, bývá bez problémů. Pudl je velmi učenlivý, inteligentní a snadno vychovatelný pes. Výchova musí být důsledná, ale mírná a srozumitelná. Absolutně nevhodné je hrubé zacházení či nepřiměřené tresty. Pudl je pes velmi citlivý na tón vašeho hlasu. Pro svou velkou inteligenci se výborně hodí k výcviku poslušnosti. K dětem má pudl velice pěkný vztah a pro jeho hravost je jim velice dobrým kamarádem a společníkem při jejich dovádění. Je však vhodný spíše do rodiny s většími dětmi, z velmi malých dětí nebývá příliš nadšený a nesnáší jejich křik a hrubost.

Je vhodný jak do bytu, tak do domku se zahradou. Potřebuje však stálý kontakt se svým pánem, není tedy vhodné jeho ubytování v boudě nebo v kotci. Pudlové všech velikostí potřebují mnoho pohybu. V kondici je udrží plavání, hry s míčem a dlouhé procházky s možností volného pohybu. Pudlové se také výborně hodí k různým psím sportům.

Původ psa

Jedná se o francouzské plemeno blízce příbuzné s baretem a s ostatními evropskými vodními psy, původně používaných výhradně k lovu vodního ptactva a k zavlečení a vytažení sítí při rybolovu. „Pfudel“ je staré německé dialektické slovo pro kaluž vody. Pudl má tedy něco společného s vodou. „Mokrý jako pudl“ je ve všech německy mluvících zemích běžně užívané přirovnání. „Pudeln“ mohlo původně znamenat asi tolik jako „šplouchat ve vodě“. C. v. Heppe řadí pudla k plemenům loveckých psů. Na loveckého psa ukazuje právě francouzské označení „Caniche“, v němž je zcela zřejmě obsaženo slovo „Canard“ (kachna). Podle toho byl pudl pes, který se mohl používat při lovu na kachny. Vyzvedá se jeho neutuchající chuť k aportování z vody i na souši. V každém případě vypadali starší pudli, nehledě na huňatou srst, podstatně jinak než dnešní. V dávných popisech pudla narážíme na širokou lebku a krátký tupý čenich, tedy znaky, které jsou dnes považovány za hrubé chyby.

První standard z roku 1880 jmenuje jako přípustné barvy černou, bílou a hnědou. A při tom zůstalo v průběhu desetiletí. Brzy se však objevily pudli například strakatí, stříbrní a aprikoti. Jako první se objevil tzv. „lví střih“. Je velmi starý, neboť psi, kteří se používali pro vodní práci, se stříhali tak, aby mohli být ve vodě pohyblivější. Tento druh střihu se modifikacemi zachoval po celá staletí a dodnes je považován za tzv. „klasický střih“. Radikální změna nastoupila poté, co uprostřed třicátých let vytvořil Hans Tlum „karakulský střih“ pudla.

• Pudlové v útulcích
• Osobní zkušenosti s plemenem Pudl 
• Profily psů - Pudlů na Peswebu

• Pudl - nadšený společník - článek