Bedlington teriér
Základní údaje plemena
| Země původu | Velká Británie |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Bedlington terrier |
| Kategorie dle FCI | III. Teriéři |
| Velikost | 41cm |
| Hmotnost | 8-10,5kg |
| Osrstění | Husté, koudelovité, odstávající od povrchu těla, nikoli však drátovité. Zvláštní sklon srsti ke kroucení lze pozorovat částečně na hlavě a v obličeji. |
| Zbarvení srsti | Modré, játrově hnědé, pískové, s tříslově zbarvenými odznaky nebo bez nich. Sytý pigment musí být v chovu udržován. Modří a modrotřísloví musejí mít nos černý, játrově hnědí a pískový ho mají hnědý. |
| Celkový dojem | Elegantní, mrštný a svalnatý pes bez jakýchkoli známek slabosti nebo naopak hrubosti. V celku má hlava hruškovitý nebo kuželovitý tvar. V klidu je výraz psa mírný a vznešený. |
| Povaha | Je přirozeně mírný, přizpůsobivý, chová se důstojně, nikdy není plachý nebo nervózní. V klidu je mírný, ale při vydráždění je velmi odvážný. |
| Zaměnitelné plemeno | Nepravděpodobná, snad s pudlem, od něhož se liší obloukovitým hřbetem i celkovou stavbou těla. Pudl |
Charakter a chování
Z bývalého loveckého psa už toho moc nezbylo. "Drátovitá" srst zmizela a k lovu se pes v jeho vlasti také už nepoužívá. To ale neznamená, že by byla dnešnímu bedlington teriérovi lovecká vášeň cizí! Současný bedlington je ušlechtilý pes střední velikosti.
Je to milý, veselý, radostný, nenáročný, umírněný a bez agresivity, pes s umírněným teriérským temperamentem, který bude doprovázet starou dámu i sportovce na lyžích, který velmi miluje děti, protože s bezprostředností sobě vlastní dokážou odhalit, co se pod psem v rouše ovečky skrývá. Jeho hlasité projevy jsou zcela ojedinělé. Je výborně ovladatelný a až na výjimky zcela bez sklonů ke rvačkám.
Po předcích mu zůstaly lovecké vlohy, většinou je však neuplatňuje. Nepatří k plemenům, u kterých by byly problémy s přijímáním potravy, nepatří ani k plemenům s vlohou k nějakému onemocnění. Bedlington je plemeno, které bez potíží zvládne i začátečník.
Původ psa
Původní bedlingtony bylo možné najít v cikánských táborech. Byl také chován horníky a dělníky v uhelných oblastech. Jejich využití bylo víceúčelové. Majitelé bedlingtonů často patřili mezi vášnivé lovce bez vlastního revíru. Pytlákům lovecké vlohy rychlých a nehlučných psů nadmíru vyhovovaly. Bedlingtoni ochraňovali majetek svého pána před nežádoucími návštěvami lidí i zvířat a některé údaje hovoří o tom, že byli používáni ke psím zápasům. Bez protestu a strachu následovali své pány pod zem a byli schopni dávit často agresivní potkany. Uplatňoval se také při lovu králíků, lišek, jezevců a vyder.
Dnešní standard uvádí jako zemi původu plemene Vekou Británii. Základy cíleného chovu byly položeny na pomezí Anglie a Skotska, v blízkosti pohoří Cheviot Hills a povodí řeky Coquet, v oblasti nazývané Northumberland. Na jedné z prvních výstav psů v Británii r.1859 předvedl hrabě z Antrimu dva psy stejných rodičů. Jeden z nich získal cenu jako Dandie dinmont teriér, druhý jako bedlington teriér. Toto dokazuje že početná plemena teriérů z britských ostrovů se do dnešní podoby konstituovala skutečně až koncem minulého století. I když existují starší zmínky o výrazněji se odlišujících formách, je třeba mít na paměti, že po staletí byla určujícím kritériem chovu pracovní upotřebitelnost. Tam, kde mohlo dojít ke zkřížení byť i typičtějších lokálních variet, v zájmu výkonu k němu také došlo. Většina ostrovních teriérů je tedy více či méně vzájemně spřízněna. Hlavními znaky, které se staly postupem času určujícím dělítkem mezi jednotlivými plemeny, byly zbarvení, kvalita srsti a velikost, v některých případech, podmíněných výraznou geografickou izolací, také oblast rozšíření. Původní názvy všech britských teriérů tedy nesou místní určení; bedlington teriér byl nazýván Rothbury Terrier, Hanny Hills Terrier, Northern Counties Terrier, nejčastěji však Northumberland Terrier nebo dokonce Northumberland Fox Terrier. To nemálo napovídá o původním pracovním zaměření tohoto dnes zdánlivě přejemnělého, něžného a mírného psíka. Délka nohou, jíž se bedlington teriér vlastně oddělil od Dandie Dinmont teriéra, umožnila rozšíření jeho schopností a využitelnosti o lov divokých králíků. Na odlehčenou stavbu těla s elegantní linií s typickým kapřím hřbetem měl nepochybně vliv vipet, který tak posílil i potřebnou rychlost. Jako samostatné plemeno byl poprvé vystavován v roce 1870 v Bedlingtonu.
O neuvěřitelné houževnatosti těchto psů podává zprávu W.S.Donkin,bývalý sekretář Bedlington klubu: "Tito psi aportují hořící papír a pes, který patřil panu T Wheatlymu z Newcastlu nesl v mordě rozžhavený kovářský hřebík, který byl potom cítit, jako když se připasovává nové kování koni na kopyto." Příběhy o psech, kteří aportují hořící cáry papíru a hořící svíčky se stále znovu uvádějí. Joseph Ainsley začal v roce 1825 s chovem Bedlington teriéra a věnoval se mu přes 25 let. Psal o jednom ze svých psů. Naplnilo by to knihu, kdyby se měly vyjmenovat jeho činy, zmiňme se ale o tom, že ve stáří osmi měsíců byl použit pro lov na jezevce a do svých 14 let odváděl svou práci. Posledního jezevce vytáhnul z nory, ale neměl už žádné zuby, byl skoro slepý a udělal to poté, co odrazil jiné psy."