?[fb_share]   Poslat známému   tisk

Domů » Atlas psů » Pražský krysařík

Charakter a chování

Pražský krysařík je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstnání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Svou hbitostí, rychlostí a ochotou učit se novému jsou přímo předurčeni k agility. Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem. Krysařík byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířada, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Krysařík totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali. Toto plemeno je ideální pro chov v bytě ve městech, vyhovuje svou velikostí a nenáročnou údržbou srsti.

V extrémně nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.

Původ psa

Historie pražského krysaříka sahá hluboko do dějin českého národa. V raném středověku bylo běžné dávat symbolické dárky, mezi nimiž byli i tito psíci, a tak jej dostal od panujícího českého knížete již Karel Veliký (742-814), jako poselství míru a přátelství mezi oběma zeměmi.Krysaříci byli oblíbeni u mnoha českých panovníků, jako například u Vladislava II.,Karla IV nebo Václava IV., ale jejich největším milovníkem byl Rudolf II., který je hojně rozmnožoval a později i rozdával. Tito psíci byli ozdobou mnoha hradů a zámků, a bývali často hosty na hostinách, kde působili jako ochutnávači. Po bitvě na Bílé hoře došlo k útlumu rozvoje pražského krysaříka, dostal se mezi chudý lid, kde byl používán k lovení hlodavců, a z této doby se o něm nezachovaly žádné údaje. Na tohoto psíka se téměř zapomnělo. Zmínky o něm se objevily až ke konci 19. století. Na jeho popularizaci měl tehdy největší zásluhu časopis Svět zvířat, který tiskl jak inzeráty na jeho prodej, tak i odborné články. V tomto období byl tento pes znám pod názvem ratlík, a byl řazen do jedné skupiny s ostatními pinči.

Od 30. let 20. století se pražský krysařík začal objevovat na výstavách, a začal být chápán jako samostatně se utvářející plemeno. V roce 1969 vyzval k regeneraci plemene pan Karel Štěpánský. Proces regenerace pražského krysaříka se však naplno rozběhl až v osmdesátých letech, pod vedením ing. Jana Findejse. Základem současného chovu se stali jednak malí hladkosrstí pinčové vyřazení pro netypičnost a dále psíci bez PP, nalezení převážně na venkově. Významnou odlišností od malých (trpasličích) hladkosrstých pinčů je nižší kohoutková výška krysaříka, dále tvar hlavy. Na základě výzvy v kynologickém tisku se přihlásili lidé vlastnící psy s průkazem původu i bez. Tito psi typově odpovídali hledanému pražskému krysaříkovi. Požadovaná byla kohoutková výška 18 - 22 cm s povolenou odchylkou 1 cm oběma směry. Ke snížení kohoutkové výšky nikdy nebyla použita čivava. Pro krysaříka je typický hruškovitý tvar hlavy, zatímco pro čivavu je typický jablkovitý tvar hlavy, u pinče vidíme lebku plochou. Uši pražského krysaříka se nekupírovaly. Převážně mají ucho postavené, tolerováno je i poloklopené (vyskytuje se zřídka). V současné době čím dál tím více chovatelů nechává štěňatům i nekupírované ocásky. K trvalému rozkvětu tohoto plemene však došlo až v roce 1980, kdy byl pražský krysařík uznán jako české národní plemeno, byly vydány průkazy původu a stanoven jeho chovný standard. V roce 1990 byl založen Klub přátel psů Pražských krysaříků. Toto plemeno si u nás i v zahraničí získává stále větší oblibu.