Entlebušský salašnický pes
Základní údaje plemena
| Země původu | Švýcarsko |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Entlebucher sennenhund |
| Kategorie dle FCI | II. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
| Velikost | pes: 44 -50 cm, tolerance do 52 cm fena: 42-48 cm, tolerance do 50 cm |
| Hmotnost | Standard hmotnost neuvádí. |
| Osrstění | Krátké, s hustou podsadou. |
| Zbarvení srsti | Srst je černá, s bílými a rezavohnědými, případně žlutými odznaky, které oddělují černě a bíle zbarvenou srst. |
| Celkový dojem | Na spodní hranici střední velikosti, kompaktně stavěný pes poněkud delšího formátu, tříbarevný jako všichni švýcarští salašničtí psi. |
| Povaha | Čilý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči důvěrně známým osobám dobromyslný a přítulný, vůči cizím poněkud nedůvěřivý; spolehlivý hlídač; veselý a učenlivý. |
| Zaměnitelné plemeno | S appenzellským salašnickým psem, který je o něco vyšší, má méně protáhlé a celkově souměrnější tělo. Entlebušský salašnický pes má nápadně kratší končetiny a je většinou bez ocasu. Appenzellský salašnický pes, Velký švýcarský salašnický pes |
Charakter a chování
Entlebušský salašnický pes reaguje nejlépe na vyrovnanou a láskyplnou výchovu. Jeho pán musí mít pevnou ruku a být vždy důsledný. Využijte období zespolečenšťování co nejlépe, aby tento pes, který se velmi rychle učí, získal co nejvíce pozitivních zkušeností s ostatními zvířaty, lidmi a situacemi. Toto plemeno nepatří do kotce, rádo je však venku se svým pánem. U tohoto psa je rodina na prvním místě. Toto je navíc vlastnost, kterou mají všichni švýcarští salašničtí psi společnou. Entlebušský salašnický pes vás varuje, jestliže se něco děje. Vůči cizím lidem se často chovají vyčkávavě a určitě je ohlásí. Většina z nich vychází dobře s dětmi a nemají problémy ani při kontaktu s dobytkem a dalšími domácími zvířaty.
Tito salašničtí psi potřebují mnoho pohybu a činností. Nikdy si nemyslete, že se vám váš pes přizpůsobí. Je náladový a nejistý, odsoudíte-li jej k třem krátkým pocházkám za den. Tito psi jsou vázáni na svůj pozemek, a proto neutíkají. Psi tohoto plemena jsou vhodní pro sporty, jako např. fly-ball nebo cviky obratnosti.
Původ psa
Entlebušský pes je nejmenší ze čtyř švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, tj. údolí, které se rozprostírá v hraniční oblasti mezi švýcarskými kantony Luzern a Bern. První zmínka o této rase pod označením "ENTLIBUCHERHUND" pochází z roku 1889, ale ještě po delší dobu poté nebyli appenzelský a entlebušský salašnický pes mezi sebou vůbec rozlišováni. V roce 1913 byli čtyři zástupci tohoto malého honáckého psa s vrozeným krátkým ocasem na výstavě v Langenthalu předvedeni profesoru Heimovi, velkému příznivci všech ras švýcarských salašnických psů. Na základě soudcovských posudků z této výstavy byli zapsáni do Švýcarské plemenné knihy psů jako čtvrtá rasa salašnických psů. Jejich standard byl ovšem sepsán teprve v roce 1927. Klub pro tuto rasu byl založen 28. srpna 1926 z iniciativy dr. B. Koblera jako KLUB FÜR ENTLEBUCHER SENNENHUNDE a od té doby byl chov těchto psů podporován a byli dále čistokrevně chováni. Jak malý počet zápisů do Švýcarské plemenné knihy ukazuje, vyvíjela se tato rasa jen pozvolna. Novou vzpruhu v zájmu o entlebušského salašnického psa dostal tento, když vedle jeho jemu tak vlastním schopnostem jako čilý a neúnavný honácký pes, prokázal i svoji vynikající způsobilost jako služební pes. Dnes, stále ještě při poměrně skromném počtu, získal tento aktraktivní tříbarevný pes svoje obdivovatele a těší se také jako pes pro rodinu přibývající oblibě.