PINČ německý, trpasličí a opičí, hlídač, lovec i společník

Německý pinč je velmi staré plemeno, společné předky má s kníračem (ostatně tomu se také říkalo „hrubosrstý pinč“). Jméno „pinč“ získal pro svou schopnost chytat myši a krysy.

Jeho prapředkem byl před více než pěti tisíci roky bažinný pes – malý pes podobný špicovi. O pinčovi se ale dočteme až v knize Dr. Reichenbacha „Pes ve svých hlavních a vedlejších druzích“ (1836), cituji: „hladký pinč, štíhlý a ve všech částech těla proporcionálně stavěný, jednobarevný nebo černý, je dobře stavěný, má zajímavý a veselý temperament, je vždy pohyblivý a bez falše“. Rozvoj plemene začal až na začátku minulého století, kdy se rozšířilo po celém Německu. Ve 20. letech se zlepšoval především typ a vymizela barva pepř a sůl.

V 60. letech ale plemeno téměř vymřelo – že k tomu nedošlo, je zásluha tehdejšího poradce německého chovu Wernera Junga, který se rozhodl ukončit chov velkého knírače a začal chovat právě pinče. V současné době má chov německých pinčů opět stoupající tendenci, a to všude na světě.

Hlídač i lovec

Je to aktivní, vytrvalý, sebevědomý, inteligentní pes a milý rodinný společník. Je také dobrý hlídač a lovec, někdy ovšem bývá i poněkud tvrdohlavý. V zápalu boje prý necítí bolest. 

Pinč trpasličí

Také tito pinčové byli hojně chováni už na začátku 20. století. Dokládá to například třináct set zápisů v plemenné knize z roku 1925. Je to vlastně zmenšenina německého pinče – má stejnou srst i barvy, dokonce má i podobnou povahu. Je temperamentní a neobyčejně inteligentní. „Je silně fixovaný na svého pána a rád s ním spolupracuje. Díky svému původu hlídačů a lovců škodné dodnes spolehlivě hlásí nebezpečí a likviduje myši,“ doplňuje dlouholetá chovatelka Alena Kutíková. 

Opičí pinč

Je to malý hrubosrstý pes s opičím výrazem, který opticky evokuje drsná srst kolem hlavy a husté ježaté obočí. Tito psi byli oblíbeni hlavně v jižním Německu. Je nebojácný, houževnatý a oddaný, někdy projevuje až příliš nadšení. Má hrubou až tvrdou hustou srst a na rozdíl od dalších pinčů je pouze černý.

Zkušenosti chovatelek - Německý pinč

Celkově mne tohle plemeno provází životem už téměř devět let. Je to perfektní hlídač, lovec myší a potkanů. A také ježků – bohužel.

Haf a Mňau: Na co se hodí? Dají se s nimi dělat třeba i nějaké sporty? Můžete s nimi chodit na kynologické cvičiště, dělat různé přeskoky, chůze přes lávky i aportování (to ale zrovna naši Brixanu moc nebaví). Třeba naše štěně – fenka z „A“ vrhu – je velmi úspěšná v soutěžích agility. Víme, že se s nimi dají udělat i zkoušky obranářské. Můžete je porovnat s jinými plemeny? Měli jsme fenku jezevčíka. Měla podobně tvrdohlavou povahu se sklony k neposlušnosti a touhou pronásledovat kočky a jinou zvěř, a také hrabat myši a podhrabávat ploty.

Haf a Mňau: Jaké největší zdravotní problémy tohle plemeno mívá? Jak se o tyto psy správně pečuje? Vyžadují něco zvláštního? Pinč musí stále vědět, kdo je jeho pán a kdo nad ním má v hierarchii navrch. Pokud jde o krmení – v dospělosti se spokojí s granulemi, potřebuje ale opravdu kvalitní! Nemá žádné zvláštní zdravotní problémy, trpí jen nekrózou tkáně na konečcích uší – proto se jim dřív uši kupírovaly.

 Trpasličí pinč

Toto plemeno mě oslovilo svou všestranností, krásným elegantním vzhledem, akční povahou a pevným zdravím.

Haf a Mňau: Na jaké aktivity se hodí? Trpasličí pinč je opravdu psí sportovec tělem i duší. V jeho velikostní kategorii se najde jen málo tak všestranných plemen. Nejvhodnější je na agility, sportovní kynologii malých plemen, tanec se psem, coursing, obedience...

Haf a Mňau: Řekněte nám, jak se o tyto psy správně pečuje? Neřekla bych, že pinč vyžaduje něco vysloveně speciálního, jen je potřeba počítat  s jeho hladkou srstí, která ho v zimě nechrání tak jako srst s podsadou, a vzít to v úvahu hlavně při špatném počasí, třeba mu dát i obleček. Ten by ovšem měl být funkční, ne jen na ozdobu. Pes není kašpárek, aby chodil v sukni!

Haf a Mňau: Prý je to velmi zdravé plemeno? Ze zkušenosti vím, že pinč je opravdu jedno z nejzdravějších a extrémně dlouhověkých plemen, a moc doufám, že to tak zůstane. Při výběru chovatele je potřeba dát si pozor – stejně jako u ostatních plemen – na množitele! Hledat chovatele, který své psy skutečně miluje. V ČR je bohužel každoročně jen několik zaručeně kvalitních vrhů, ale určitě se vyplatí si na to své štěňátko počkat.

Haf a Mňau: Měla jste někdy i psa jiného plemene? Můj první pes byl pinč – jmenuje se Chlup a je mu 17,5 roku. Pinčům jsem věrná, a nic na tom nechci měnit. Když je srovnám s pejsky, které osobně znám, řekla bych, že pinč nesmírně vyniká svou inteligencí.

Tento článek vyšel v časopisu č. 9-10/2014.

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám