Rady pro majitele reaktivců
O reaktivcích už jsem jeden článek psala (Tak trochu jiní psi), proto bych se chtěla podělit s některými poznatky či radami, jak si alespoň trochu ulehčit život s těmito psíky. S Mojem jsme si už lecco zažili a musím uznat, že se naše situace dosti zlepšila, ačkoli má se psy stále stejný problém. Začala jsem Moja brát úplně jinak, začala jsem na naší situaci hledat i nějaká ta pozitiva (věřte mi, fakt jich tu pár je! :) ), ale především jsem s ním přestala bojovat.
Smiřte se s tím, jaký je váš pes, přijměte ho takového jaký je
Čím dříve svého psa přijmete takového, jaký je, tím dříve můžete začít pracovat na tom, aby začal brát svět trochu více s klidem. Z reaktivce sice nikdy neuděláte „normálního“ psa, ale můžete ho naučit lépe zvládat stresové situace a tím ulehčit život jemu i sobě a ušetřit si spoustu trápení. Připravte se na to, že nějaký únosný stav nepřijde za týden. Bude vás to stát nějaký čas a také hodně práce, ale výsledek jednoznačně stojí za to. Berte to tak, jak to je.
Mně osobně pomohlo o Mojovi mluvit s různými trenéry, ať už na semináři přivolávačů, na komunikačních lekcích nebo na individuálních trénincích. Když jsem tak nějak pochopila, že je prostě jiný a jiný vždycky bude, pak už to šlo tak nějak samo. Měla jsem tři možnosti – vzdát to a najít Mojovi jiný domov (což nepřipadalo v úvahu), nechat to plavat a smířit se s tím, nebo začít bojovat. A tak jsme se dali do práce. Mimo jiné jsem musela uznat, že díky Mojovi jsem se začala o psy zajímat víc a začala jsem se zajímat i o odvětví, které by mě dřív asi ani nezajímaly a pochybuji, že bych se po nich pídila, kdybych měla normálního psa.
Nehledejte viníka
Jedna z věcí, co vám určitě nepomůže, je hledat viníka. Je jedno, zda za problémy vašeho psa může chovatel, který nechal nakrýt labilní fenu, množitel, od kterého jste si následně psíka koupili, nebo člověk, který vašeho psa v minulosti týral a vy jste si ho poté adoptovali, pes, který vašeho psa napadl, nebo jakékoli vaše selhání ve výchově. Je to jedno. Vaši situaci to momentálně nijak nevyřeší. Neplýtvejte energií na hledání viníka, využijte ji ke zlepšení vztahu s vaším psem a na hledání řešení jeho problémů.
Dlouhou dobu jsem se užírala tím, co všechno vlastně způsobilo to, že je Mojo jaký je, ale k čemu mi to ve výsledku bylo? Naprosto k ničemu, akorát jsem se zbytečně vytáčela a plýtvala časem na úplné zbytečnosti, které Mojovi stejně nijak nepomohly. Jediné co z toho mám, je možná fakt, že už vím, na co si dát v budoucnu pozor, třeba u dalšího štěněte.
Jestli se něco pokazí, berte to jako zkušenost, ze které si můžete něco vzít
Z vlastní zkušenosti vím, že je těžké nehroutit se z každého konfliktu či nezvládnuté situace. Mě samotnou konflikty se psy velmi stresují a v minulosti jsem měla tendenci se jimi trápit ještě dlouho po tom, co se staly. Je to ale další z věcí, které vám vaší práci ani snažení nijak neulehčí. Je lepší si každou nezvládnutou situaci zpětně projít a zamyslet se nad tím, proč se vůbec stala a co byste mohli pro příště změnit, abyste jí oba zvládli lépe. Pro příklad, váš pes opět vystartoval na jiného psa, kterého jste potkali při venčení – všímali jste si v tu chvíli svého psa? Dal vám on včas signál, že přestává situaci zvládat? Nebyli jste příliš blízko druhému psovi? Příště prostě zkuste zvětšit vzdálenost od druhého psa, nebo přejít na druhou stranu ulice.
Tuhle radu jsem dostala na semináři pro útěkáře a byla to tehdy jedna z nejzásadnějších rad, jaké jsem kdy dostala, jelikož jsem každý konflikt brala jako své selhání. Opravdu stačilo tak málo a já to začala brát úplně jinak. Pokud Mojo špatně reagoval na nějakého psa, pak jsem při setkání s jiným psem zvětšila vzdálenost a obešlo se to bez zbytečných scén. Samozřejmě ne vždy se vám podaří mít situaci pod kontrolou, např. v případě volně běhajících psů, kteří nemají přivolání, ale i zde si jde ve většině případů nějakým způsobem poradit, ať už tím, že se cizímu psovi budete stavět do cesty, aby nemohl na toho vašeho, nebo se svým psem budete utíkat po stráni :-)
Pracujte na sobě
Je dobré si uvědomit, že vy a váš pes tvoříte tým. Vy jste podstatná část týmu a bez vás to fungovat nebude. Pokud se vy budete bát v krizových situacích a necháte se ovládnout stresem, pak totéž udělá i váš pes. Připravte si krizový plán, jak se zachovat ve stresové situaci a trénujte. Ideálně se poptejte lidí, kteří řeší podobné problémy, jak tyto situace řeší oni. Tímto získáte jistotu, kterou pak můžete využít, když to budete potřebovat.
Stejně jako potřebujete svého psa naučit lépe zvládat stresové situace, musíte se je naučit lépe zvládat i vy. Já částečnou jistotu získala mimo jiné díky seminářům a tréninkům. Částečně ale samozřejmě přišla časem, po tom, co jsme s Mojem zažili několik konfliktů a mohli si tak některé možnosti vyzkoušet a „potrénovat“.
Pracujte se svým psem, pracujte na vzájemném vztahu
Vztah s vaším psem je další nedílnou součástí vašeho společného spokojeného soužití. Budovat váš vztah můžete 100 a jedním způsobem. Cvičení triků nejen, že zlepší váš vztah, ale přispívá také k psychické pohodě vašeho psa. Mimo jiné, čím více se toho váš pes naučí, tím rychleji a snáz se učí další nové věci – třeba lepší zvládání stresových situací. Hrajte si, užívejte si společné chvíle.
Pro reaktivní psy jsou skvělou aktivitou hlavolamy, které psa učí samostatně řešit různé situace (o hlavolamech si můžete více přečíst ZDE ).
Choďte na procházky někam, kde budete mít klid – i fyzické vyžití přispívá k psychické pohodě.
Zkuste psí sporty, u kterých se můžete učit vzájemné spolupráci, u kterých si budete hrát a zároveň svému psovi poskytnete i fyzické a psychické vyžití.
Navštěvujte semináře zaměřené na reaktivce apod., kde se dozvíte mnoho užitečných informací, které si můžete vyzkoušet i v praxi pod dohledem odborníka.
I učení triků vám pomůže zlepšit vztah s vaším psem
V době, kdy jsem se tak nějak smířila s faktem, že Mojo prostě není a nikdy nebude jako ostatní „normální“ psi, jsem jeho povahu začala brát nějak víc s klidem. Přestala jsem to jaksi „hrotit“. Místo toho jsem s ním začala cvičit věci, které jsem s ním měla cvičit už dávno (ideálně hned, jak jsem si ho dovezla domů), jako např. přivolání, motivaci na mě, oční kontakt a celkově jsme začali pracovat na zlepšování naší spolupráce skrz různé triky. K tomu nám moc pomohly i individuální tréninky, kde jsme řešili jednotlivé věci. Dříve byl Mojo pes, který na mě venku naprosto kašlal, bylo mu jedno, že na něj volám, že na něj mluvím, že po něm něco chci a to i když jsem měla pamlsky. Pro něj jsem venku jednoduše nebyla důležitá ani já, ani pamlsky. Což se naštěstí fatálně změnilo po pár týdnech či měsících práce. V krizové situaci, kdy už „přepne“ se sice stále nechytám, ale jinak je naše spolupráce na mnohem vyšší úrovni, než kdy dřív a díky tomu se nám daří převážné většině „přepnutí“ vyhnout.
Pokuste se svého psa pochopit
Další věc, která vám rozhodně ulehčí práci i samotné soužití s vaším psem, je to, pokud se ho pokusíte pochopit. Pokud máte psa, který se něčeho opravdu bojí, je dobré, když se pokusíte na svět podívat z jeho pohledu a podle toho s ním i pracovat. Nemluvím tu o tom, že ho máte litovat a dělat z něj chudáčka, vůbec ne. Mluvím tu o tom, být mu oporou. Pokud např. začne vyšilovat venku kvůli sněhulákovi, nervěte ho k němu násilím. Buďte mu oporou, jděte ke sněhulákovi nejdříve vy a ukažte mu, že se opravdu není čeho bát, odlehčete situaci svým smíchem, uvidíte, že to na psa zapůsobí úplně jinak, než kdybyste ho táhli násilím a byli rozčílení, že zase hysterčí. Stejně tak pokud se váš pes bojí jiných psů, nenuťte ho do kontaktu s nimi. Nevím, kde se vzala myšlenka, že každý pes se musí seznámit s každým psem, kterého potká, ale každopádně je tato myšlenka naprosto zcestná. Všímejte si signálů vašeho psa a reagujte na ně. Pokud se nechce přátelit s nějakým psem, pak prostě odejděte a nenechte cizího psa toho vašeho obtěžovat. Máte vy z něčeho strach či panickou hrůzu? Pak je pro vás asi jednoduché si představit, jak se cítí váš pes, pokud se k němu blíží pes, kterého se bojí.
Toto vám pomůže po vašem psovi nechtít něco, co pro něj ani není fyzicky možné (viz. následující rada ohledně studia jak funguje stres). Myslím, že i toto vám pomůže vašeho psa brát takového, jaký je. Začnete mimo jiné i o různých situacích přemýšlet tak nějak jinak, tak, jak by je nejspíš bral váš pes a podle toho se také zařídíte…při nejhorším budete mile překvapeni, jak skvěle váš pes situaci zvládl (což se mně stalo už nesčetněkrát).
Vzdělávejte se, hledejte různé cesty, různá řešení
Nikde na světě asi nenajdete dva psy, kteří by byli naprosto stejní, ať už vzhledově, tak především povahově. I když vezmeme dva psy ze stejného vrhu, najdeme u nich jisté odlišnosti. Proto se nenechte odradit, pokud vám nebude fungovat nějaký postup, který fungoval někomu jinému. Nevzdávejte to po prvním nezdaru, nevzdávejte to ani po druhém. Hledejte, pátrejte, konzultujte s odborníky a určitě najdete nějaký způsob, jak svému psíkovi pomoci. Jako první třeba začněte s vymýšlením způsobů, jak se co nejvíce vyhnout stresovým situacím: má-li váš pes problém se psy? Nechoďte do parku, který je plný psů, ale najděte si místo, kam moc psů nechodí. Přechází váš pes do agrese, pokud míjíte jiného psa? Pak přecházejte na druhou stranu ulice a obcházejte psy obloukem tak, aby stres vašeho psa nepřesáhl únosnou mez.
Jednou z úplně nejdůležitějších věcí je, zjistit si informace, jak vlastně psi fungují, jak se učí a především jak u většiny živočichů funguje stres. Stres je totiž to, co váš reaktivec zažívá neustále a je to také to, co vám nejvíce ztěžuje práci. Mnohdy lidé po svém psovi chtějí něco, co je pro něj nemožné, a to nemluvím o nějakých sportovních výkonech, ale o tom, co je pro něj fyzicky neuskutečnitelné. Např. to, že po psovi, který přesáhl únosnou mez stresu, chtějí, aby přemýšlel a reagoval na povely. V takových situacích sami sobě přiděláváte práci a sami sebe odsuzujete k neúspěchu.
Seminář Jak nebojovat s útěkářem...vřele doporučuji
O reaktivních psech se naštěstí začíná mluvit čím dál více, takže i najít různé informace není až takový problém. I v našich končinách začínají přibývat kvalitní semináře, kvalitní literatura i kvalitní trenéři. Bohužel ale i nekvalitní trenéři a pseudoodborníci, kteří rádi poradí, ale vám to bude spíše ke škodě, proto si dejte o to více práce s filtrací informací a opravdu si pořádně rozmyslete, komu se se svým psem svěříte do péče. Reaktivci bývají ve většině případů velmi citliví psi a stačí jim opravdu málo a váš problém můžete i stokrát znásobit a to určitě nechcete. Najdete si dobrého trenéra, klidně i více trenérů a konzultujte s nimi vše, co vás jen napadne. Zvláště pak, když někde narazíte na různé rady, články a podobně. I zde se řiďte svými pocity, pokud se vám něco nebude zdát, pak se na to vykašlete, je to váš pes a nikdo vás nemůže nutit s ním zacházet tak, jak vy nechcete. Nenechte se také odradit např. vzdáleností nějakého trenéra, v Čechách máme skvělé trenéry, kteří objíždí semináře po celé republice (i Slovensku) a nemají problém ani s konzultacemi po internetu.
Život s reaktivním psem není úplně snadný, ovšem pokud si vymyslíte jakési záložní plány krizových situací, časem zapomenete, že má váš pes nějaký extra problém. Nepopírám, že je to často i psychicky náročné, ale když pak společně se svým psem dosáhnete byť i maličkého úspěchu, je to k nezaplacení. Nevzdávejte to s nimi, buďte trpěliví a výsledky, které se jednoho dne dostaví, budou jednoznačně stát za to. Hodně štěstí :)
Pozn.: Tím, že píši, že máte psy obcházet, či že máte chodit na místa, kde se moc psů nevyskytuje, tím neříkám, že nemáte nijak řešit problémy svého psa nebo se jim vyhýbat. V tomto případě je lepší setkávat se se psy v řízených situacích, kdy víte, že máte situaci pod kontrolou a nehrozí nějaký konflikt, či rvačka.