Vipet

Charakter a chování

Vipet přesvědčí svojí milou povahou, svým chováním, jež vždy odpovídá dané situaci, a také tím, jak snadné je o něho pečovat. Vipet se dokáže svému prostředí dokonale přizpůsobit. Jeho mimořádná něha a tolerance k dětem je až příslovečná. Přitom je velmi trpělivý a snese i nějakou tu ránu, aniž by to měl dětem za zlé. Začnou-li ho však děti tyranizovat nebo terorizovat, dokáže se ubránit. Díky tomu je vhodný do rodiny také z pedagogického hlediska a pro děti je ideální „chůvou“. K celkové harmonii soužití psa s člověkem přispívá také jeho nepatrná tendence prosazovat se. Vipeti nejsou psy jednoho pána, přilnou se stejnou měrou ke všem členům rodiny a stejně jim také rozděluje svoji přízeň, svoji příchylnost a laskavost, aniž by dávali přednost jen jedné osobě. Charakterové přednosti vipetů spočívají v jejich inteligenci, kterou lze ještě rozvinout vhodným výběrem jedinců pro chov. Dobře vychovaná a socializovaná štěňata nemívají se svým okolím později žádné problémy, ničeho se nezaleknou. Jsou sebevědomá a nezávislá. Díky tomu jsou schopna vyrovnat se výborně s vnějšími podmínkami a dokážou to lépe než řada jiných plemen, které bývají od přírody zdrženlivější nebo závislejší na člověku. Vipeti jsou vždy produktem svého prostředí a obrazem svého pána.

Původ psa

Plemeno vzniklo údajně dosti pozdě, v 19. století a to zcela záměrně, jako zmenšenina svého většího příbuzného, greyhounda. Došlo prý k tomu křížením greyhounda s různými teriérskými plemeny. Z těch se mezi předky vipeta uvádí nejčastěji staroanglický černo-tříslově zbarvený teriér – Old English Black and Tan Terrier. Za předka vipeta je také pokládán italský chrtík. Pak by měl být vipet produktem jeho křížení opět s teriérskými plemeny. Takové křížení se prý událo poprvé asi před 200 roky. Teriérem, který se v tomto případě na vzniku vipeta měl podílet, byl foxteriér. Tak trošku opatrně se tu a tam uvádí, že mohlo jít o „ malého greyhounda“. Možná, že v tom je právě klíč k problému minulosti vipeta. Jsou totiž známy také obrazy asi 600 roků staré, na nichž jsou prý zobrazeni nepochybně malí chrti –vipeti. Anglický chovatelský svaz Kennel Club uznal vipeta jako plemeno v roce 1890. Chovatelé tehdy museli vybrat celé sbírky nejrůznějších typů a kříženců vipetů ty jedince, kteří nejlépe odpovídali standardu. Standard byl sestaven na základě původního užití malých anglických chrtů a definuje vipeta jako lovce králíků a rodinného psa. Jako svébytné plemeno byl vipet předveden na výstavě poprvé roku 1891, ovšem pod názvem „Snap Dog“. Pojmenování ba se dalo velmi volně přeložit asi jako „ pes k chytání, k honění“. To by znamenalo, že vipet, či jeho bezprostřední předek, musel být lovecký pes.