Středoasijský pastevecký pes
Základní údaje plemena
| Země původu | Rusko |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Sredneaziatskaya Ovtcharka, Alabai/Алабай |
| Kategorie dle FCI | II. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi |
| Velikost | pes: min. 65 cm fena: min. 60 cm |
| Hmotnost | Není určená standardem, pohybuje se od 50 – 100 kg. |
| Osrstění | Drsná, rovná srst s vyvinutou podsadou. |
| Zbarvení srsti | Bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá a skvrnitá. |
| Celkový dojem | Velký, kompaktní, silný dobře osvalený pes s bohatou srstí. |
| Povaha | Velice aktivní nervová soustava, povaha vyrovnaná, klidná. Reakce převážně obranářská, bez projevu agresivity. |
| Zaměnitelné plemeno | S kavkazským pasteveckým psem, který je větší a huňatější a jemuž se nekupíruje ocas. Kavkazský pastevecký pes |
Charakter a chování
Středoasijský pastevecký pes je skromný až uzavřený naprosto samostatný a sebejistý pes. Od přírody je ostrý a nedůvěřivý k cizím lidem. Má bleskurychlé reakce a vlastní uvažování bez předchozího varování. V rodině je milý a přátelský se značně rozvinutým obranářským instinktem . Majitel kavkazského pasteveckého psa musí být rozumný a zodpovědný člověk, který nebude zneužívat jeho vlastností. Toto plemeno vyžaduje dostatek pohybu, dlouhé procházky jsou nezbytností. Je nekompromisním hlídačem rozsáhlých objektů, autobazarů, vrakovišť, sadů a plantáží. Pozemek, který hlídá musí být bezpodmínečně dobře oplocen a označen cedulemi upozorňujícími na objekt střežen psem!
Původ psa
Areál rozšíření ruských pasteveckých psů sahá od severních států Indie přes Himaláje k čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang dále přes Afganistan, Pákistán k východnímu Íránu přes Turkmenistán až po Kavkaz, a přes tento až ke psům východního Turecka. Vyskytuje se v mnoha lokálních rázech lišících se kohoutkovou výškou i délkou srsti. Nejpočetnější stavy středoasijských pasteveckých psů jsou zkoncentrovány v Turkménii, přičemž nejkvalitnější populace se vyskytuje v oblasti hraničící s Íránem. Značný počet těchto psů žije též v Tádžikistánu, Kazachstánu a Kirgizi. Jedná se o prastaré přírodní plemeno kteří po staletí tito psi neohroženě chránili stáda ovcí před divokými šelmami a lupiči. Tito psi prokazatelně existují již několik set let a má společného předka se všemi pasteveckými psy, Tibetskou dogu. Odhaduje se ovšem, že je ve skutečnosti mnohem starší. Spolu s Čingischánovými vojsky táhly i velcí váleční a pastevečtí psi, kteří značně ovlivnili vývoj těchto psů po celé délce jejich cesty až do maďarské kotliny. Avšak v uplynulých několika stoletích byl chov psů veden účelově. Při výběru pro páření se nepřihlíželo příliš ke vzhledu ale hlavním kriteriem chovu byla pracovní výkonnost, odvaha, nenáročnost a odolnost.
V Turkmenistánu se středoasijským pasteveckým psům říká alabai, což v překladu znamená „psisko“. V Afganistanu se vyskytují středoasijci dorůstající přes 90 cm v kohoutku, nazývají se Sage Kochee. Středoasiatský pastevecký pes přechází plynule v příhraničních oblastech s Tureckem v karabasche.