?[fb_share]   Poslat známému   tisk

Domů » Atlas psů » Španělský galgo

Charakter a chování

Je důstojný, nikdy není agresivní, či nervózní. K dětem je velice mírumilovný  a je zapotřebí naučit především děti, jak se mají ke svému čtyřnohému kamarádovi správně chovat. Svou rodinu má rád, je k ní přátelský, mírný, a dokonce i častokráte hravý, ale nevyžaduje její neustálý kontakt nebo společnost.

Je učenlivý a poměrně snadno ovladatelný. Je tedy schopen se naučit základní cviky poslušnosti, plnit je, ale je nutné chápat jeho důstojnou povahu. Většinou se upne na jednu osobu, kterou vnímá a poslouchá jako nejdůležitějšího tvora v jeho životě. Není nevypočitatelný. Jeho majitel se brzy naučí správně odhadnout jeho reakci a chování v té které situaci. Je nesmírně vyrovnaný a přizpůsobivý, jeho chování je opravdu vždy až neuvěřitelně klidné. Většina jedinců tohoto plemene má silně vyvinutý lovecký pud, což může zapříčinit nejednu potíž, když bude pouštěn ve volné přírodě na volno.

Na procházkách mezi lidmi a jinými psy se chová naprosto klidně a můžete si být jisti, že nikoho nekousne. Může vyrůstat i s více psy, neboť nikdy nemá sklony ke psím rvačkám. Galgo potřebuje mnoho pohybu, a pokud může být v rychlosti, jakou si sám představuje, tím lépe. Coursing, což je terénní dostih psů, nejpřirozenější simulace opravdového lovu, je pro něj tím nejvhodnějším vyplněním volného času a zábavou, protože miluje volný pohyb. Je velice rychlý, vytrvalý a i ve své lehkosti je neobyčejně silný. Nemáte-li však možnost dopřát galgovi právě coursing, podnikejte s ním alespoň dlouhé pěší, či cyklistické vycházky. Potřebuje hodně pohybu, ale zároveň uvítá rodinu spíše klidnější.

Je příjemným společníkem do přírody. Je mírný, nepříliš ostražitý, přátelský a málo štěká. Je vhodným plemenem pro canisterapii. V žádném případě se nejedná o obranáře či hlídacího psa. Uvítá totiž zcela každou návštěvu. 

Původ psa

V 6. Stol. př. n. l. vtrhli do Španělska Keltové. Je jisté, že s sebou přivedli do tehdy ještě na zvěř bohaté země své chrty. Jedni byli velcí, silní, hrubosrstí a byli používáni na lov medvědů, jelenů a divokých prasat. Druzí byli menší a rychlejší a používali se na lov zajíců. V roce 306 před n. l. začala romanizace Iberského poloostrova, a právě v této keltsko-římské době vznikl název galgo a označoval španělského chrta. Chrti z Galie byli nazýváni Canis Galicus, slovo Galicus bylo později patrně zkráceno na galco, foneticky galgo. Příchod Vandalů, Suebů, Alanů a Západních Gótů znamenal další přísun nových chrtů i jiných plemen psů.

V roce 711 napadlo maurské vojsko západogótského krále Rodericha a od roku 718 se dostal celý Iberský poloostrov pod maurskou nadvládu. V této době, která trvala přes 500 let, se vytvořil masový chov chrtů ve Španělsku, který trval ještě mnoho let po vyhnání Maurů. Na rozdíl od převládajících hrubosrstých keltských chrtů byli arabští psi pocházející ze severní Afriky převážně krátkosrstí. Psi nazvaní galgo byli co do vzhledu velice variabilní. Bylo rozlišováno několik typů tohoto chrta: andaluský, kastilský a středošpanělský. Časem se také vyskytl dlouhosrstý galgo, který se však již dnes nevyskytuje. Pro získání větší rychlosti byli často kříženi s greyhaundem. Pro tato křížení nebyl stanoven zvláštní chovatelský cíl, chtěli jen získat rychlého psa pro závodní dráhu. Zájem o starého galga mizel.

Za původní typ je považován hrubosrstý typ galga, který se vyskytuje jen v odlehlých krajích, kde byl sotva kdy křížen s greyhoundem. Krátkosrstí galgové jsou Španěly nazýváni „Galgo inglese-espaňol“ kvůli svému křížení s anglickým greyhoundem. Roku 1971 byl galgo oficiálně uznán v obou druzích srsti jako plemeno. Variabilita vystavovaných galgů je stále ještě veliká, zvlášť u psů, kteří byli přivezeni na výstavu rolníky. Avšak časem se z této směsice při cíleném tlaku krve greyhounda opět vyloupne staré španělsko-keltské plemeno chrta.