Rotvajler

Charakter a chování

Svému pánovi je rotvajler velmi věrný, při správné výchově je věrný a přátelský k celé rodině.Má sklon stát se psem jednoho pána. Známou návštěvu nadšeně přivítá, avšak k cizím lidem je velmi nedůvěřivý. Pokud je již v mládí seznámen s ostatními domácími zvířaty, nebývají v budoucnu žádné problémy. K jiným psům se může chovat dominantně a rád jim ukazuje svou sílu. Při správné výchově a pokud má s dětmi dobré zkušenosti z mládí, je jim výborným kamarádem a ochráncem. Při styku s cizími dětmi je však nutný dohled dospělé osoby, stejně jako při styku s velmi malými dětmi. Důsledná výchova tohoto psa by měla začít již v útlém štěněčím věku. Rotvajler může mít dominantní povahu, proto by jeho pán měl být vyrovnaný a sebejistý, ke psovi by měl přistupovat vždy přátelsky, vlídně a čestně.

Tento pes je vhodný jak pro chov v bytě, tak i v kotci na zahradě Podmínkou chovnosti tohoto plemene jsou zkoušky z výkonu, které jsou přezkoušením zdatnosti psa podle soutěžních a zkušebních řádů pro sportovní výcvik psů. Rotvajler je všestranný pes, který může skládat zkoušky ze všech oblastí sportovního výcviku. Všestranné zkoušky zahrnují cviky ovladatelnosti psa, překonávání překážek, cviky ochrany a obrany psovoda a přezkoušení čichu psa při sledování pachových stop, rozlišování pachů různých osob, předmětů, chemických látek a podobně. Rotvajler také může absolvovat zkoušky lavinářské a záchranářské, po jejich úspěšném vykonání je pak pes využitelný při vyhledávání osob. Rotvajler potřebuje dostatek pohybu, velmi rád běhá, pokud mu umožníte volný pohyb v přírodě, nemá sklony k útěkům. V dobré kondici jej udrží také plavání nebo běh vedle kola.

Původ psa

Rotvajler patří spolu se švýcarskými salašnickými psy mezi tzv. „hladkosrsté honácké psy“, kteří přišli do střední Evropy spolu s Římany. Důkazem tohoto tvrzení je i ten fakt, že se tyto formy psů rozšířili především podél starých římských cest a udrželi se tam do dnešních dnů. Postupující římské legie pro pokrytí potřeby množství čerstvého masa hnali s sebou velké množství dobytka. K tomuto účelu potřebovali silného psa schopného ovládat obratně, rychle a hbitě stádo. Římané nepřišli s pohlednými černotříslovými psy, ale spíše to byli dogovití psi, kteří se křížili s původními místními psy a dali tak základ dnešnímu rotvajleru. Během 8. století vyrostlo na místě významné římské osady založené za vlády Tita Flavia Vespasiana město Rottweil. Řezničtí psi chováni v této oblasti byli pojmenováni podle města rotvajleři. Němci je celá staletí používali ke stejným účelům jako Římané jejich předky. V této době existovaly 2 druhy Rotvajlerů: 1.) větší a těžší, kteří se využívali jako tažní psi a také především k ochraně domů. Nehodili se však jako honáci skotu, nezvládali dlouhé a těžké cesty a navíc byli agresivní a skot často smrtelně pokousali, 2.) menší druh byl vytrvalejší a chytřejší. Hodili se více jako honáčtí psi. Po vydání nařízení zakazující honit skot psy, když se v pokročilé průmyslové společnosti rozmohly jiné metody přepravy dobytka, zvláště železnicí, se začali počty rotvajlerů rapidně snižovat.

Hlavní zásluhu na záchraně tohoto plemene má Albert Graf z Heidelbergu. Rotvajlery začali využívat i policisté z Hamburgu a okolních měst, kteří s nimi dochovali tak vynikajících výsledků, že byli roku 1910 oficiálně uznáni 1. německým sdružením policejních psů jako plemeno policejního psa. Jedna dávná legenda nám praví, že řezníci, kteří mířili výjimečně dobrý obchod a vysokou tržbu do hospody náležitě oslavit a zapít, dávali svým Rotvajlerům na krk měšce s vydělanými penězi, aby jich tolik neutratili. Reputace Rotvajlera byla natolik strašidelná, že se nikdo neodvážil jim tyto měšce vzít.

• Rotvajler v útulcích
• Osobní zkušenosti majitelů s plemenem Rotvajler

• Když selže výchova, nastává problém - Rotvajler - článek