Rytíř Ron z Radkova
PohlavíPes |
Věk2 roky |
VelikostVelký (61 cm a více) |
 |
2 |
Můj majitel
Více o aktivitách majitele| Jméno: | Pastýřka | |
| Datum narození: | není neuvedeno |  |
| Aktuálně naplnil: | 0,0 misky | |
Moji kamarádi
Moje vizitka
Podporují nás
Statistiky
| Psů v útulcích | 1277 |
| Našli domov | 49769 |
| Ztracených psů | 1582 |
| Koček v útulcích | 960 |
| Našly domov | 8218 |
Probíhající sbírky
Sbírka na Charliho se zlomenou nohou
Sbírka na vážně nemocnou Britušku a Barunku
Sbírka na kotec a 3 boudy pro Německého ovčáka v nouzi
Zaplavovaný slovenský útulek - sbírka na výstavbu kotců na novém místě
Partneři portálu
Noví mazlíci
Výběr z článků
Nejčtenější
Nejlepší
Moje aktivity a historie
O mně
Kde bydlím
Bydlím v Plzni, je to tu fajn. Spousta pachů, lidí, zvířátek a dobrodružství!
S kým bydlím
S Alfou naší smečky, s takzvaným arcivévodou Jackem (náš druhý psí člen smečky) a aktuálně i s maminkou mé paničky.
Co jím
Uuuuplně všechno! Nejradši mám asi maso, hlavně, když je pořádně šťavnatý! A občas trochu experimentuju s jídlem, které mí lidé upustí na podlahu, to je žůžo. A ještě větší adrenalin je, když nějakou dobrůtku dostanu potají v průběhu večeře od paničky. Nejen, že vždycky dostanu ten nejlepší kousek, ale oba musíme být ve střehu, aby naší akci ostatní neodhalili. To by byl průšvih.
Co miluju za mlsky
Piškůtky, kousky kuřátka, to je moje. Ale ty nejlepší mlsky jsou takový, u nichž se panička vždy musí zacpat nos než mi to dá. Nejspíš proto, že je to tak neodolatelná a intenzivní vůně, že by to nevydržela a vrhla se na to sama. Zbožňuju usušený prasečí uši a kopýtka!
Moje dobré vlastnosti
Většinou mi lidé říkají, že jsem hodnej kluk. Lidi mám celkově moc rád, nejradši bych si každého očuchal a pobízel je, aby si se mnou hráli. Jsem celkem dětinský a bláznivý, ale nemyslím si, že by na tom bylo něco špatného. Mám rád pohyb, svět, objevování nových míst a taky jsem dost přátelský. Chovám se sice jako osel, ale i tak mohu říci, že jsem celkem chytrý a učenlivý. Rád se válím v trávě, na děti jsem extra milý a opatrný. Nemám rád konflikt a smutek. Když vidím někoho utápět se ve splínu, snažím se dotyčného uklidnit, rozesmát nebo při nejlepším rozdovádět k nějaké hře.
Moje zlozvyky
Nejspíš očichávání a olizování věcí, které mě přitahují svým prazvláštním pachem. V takových chvílích zaslechnu jen "Fuj!", přičemž mě na vodítku tahá zase zpět. Postupem času už mi tak nějak začíná docházet co tím povelem panička přesně myslí. Já si zkrátka nemůžu pomoct.. a tím víc, když mě to tolik táhne k objevu něčeho nového. Někdy mám dokonce pocit, že by to mohlo být něco významného, třeba i pro paničku. Proto se jí občas vzpírám na vodítku, vím, že to nechápe. Naše procházky jsou taky často doprovázeny jakýmisi prosbami mé paničky. Nebo spíše povely? "Čůrej!" "Vyčůrej se! Honem!" a tak dále a tak dále. Copak nechápe, že jsem na procházce? Záchod mám přeci doma na zahradě!
Moje aktivity
Začínám být mistrem v gymnastice! Nožka za krk, přetočit celé své tělo jako hadí žena a ještě do toho smyslně hýbat boky. Jinak je mou hlavní a zároveň nejoblíbenější aktivitou jídlo. Potom se jdu vyvenčit na zahradu, o která si už má panička všimla, že jsem ho pokřtil na můj osobní záchod, kde si odtížím od přebytku v mé trávící soustavě. Chvíli tam pobíhám a čekám, než se panička nasnídá a udělá si nějakou práci, což trvá cca hodinku. Jakmile jí spatřím sahat na boty, vystřelím ze zahrady a celej bez sebe už čekám, kdy mě připne na vodítko. A jdeme na dlouhou procházku, kde se zastavíme na mé oblíbené louce. Tam přichází sport a zábava! Po naprosto božským dopoledni se vracíme zpět, kde se napiju, lehnu si do kuchyně a pozoruji paničku, jak chystá oběd pro nás pro oba. Sleduji celý proces, dokud se má miska neobjeví přede mnou. Teprve potom se do toho můžu pustit. Když vylížu poslední kousek, všimnu si, že panička má stále dost. Většinou mi hned řekne něco, jako, že už jsem měl svoje jídlo. Nic co bych nevěděl. Ale teď už ho nemám. V závislosti na její náladě a na tom, jak moc jsem s ní tuhle hru ochotnej hrát se se mnou buď rozdělí nebo ne. Po pokusu o malý nášup se musím vyprázdnit. Skočím si tedy na dvůr, který je mým pravým záchodem, kde mám klid a necítím se nervózní. Po dokončení mé poobědové session si jdu odpočinout. Po odpočinku je režim různý. Stává se, že za paničkou někdo přijede, takže mám kolem sebe plno lidí, kteří si se mnou chtějí hrát, prát se se mnou, házet mi míček, běhat a v neposlední řadě krmit! Nebo s námi vyrazí na výlet, většinou blízko k vodě, což mám nejradši. Tam bych mohl blbnout od rána do noci. Nebo les, tam to úplně žeru. Panička se přátelí i jinými psi a páníčky, takže je někdy přivedou také. A to vždycky tak super bžunda, parádní jízda. Ale ať už jedeme s kýmkoli a kamkoli, vždycky přijdu spokojenej a s dalšími super zážitky. Jen panička bývá docela nervózní, když se po návratu snaží nacpat mé psí tělo do té malé sprchy, která ze mě dělá kus živýho mejdla. Cítím se přitom dost nesvůj, ale její povolení mi po osušení kožichu skočit do rozestalný postele bývá mojí sladkou odměnou. Záchvat blaha, které nemusím zadržovat, ale rovnou ho utrhnout ze řetězu bez okřiku paničky je žůůůžo! Chvíli s spolu hrajeme způsobem, který mě pomalu uklidní. Potom objetujeme ještě 10 minut nacvičováním triků a povelů, kde panička sleduje všechny moje pokroky. Sem tam řekne: "Pokud se ti to teď podaří, dám ti co budeš chtít! V těchto chvílích jí pohlédnu vzpříma do očí a v duchu křičím: "Plísňový salám!" ...Myslíte, že ho přinesla? Byla to sprostá lež. Tím už také sám končím náš trénink, protože už začínají sliby chyby. A od těch tlapky pryč. A nakonec po vydatné večeři, kterou tvoří hlavně maso a zelenina ji zapiji miskou vody. Vím, že vstup na dvůr mám otevřen nonstop, takže se po svém posledním jídle hned odeberu do obýváku, kde položím hlavu na klín své paničky. Pohladí mě a vždycky řekne něco.. nevím přesně co, ale zní to moudře. A to ve mě vyvolává příjemný pocit klidu, takže si vyskočím vedle ní a přitulím se. V závislosti na tom jak moc je unavená se ještě rozmýšlí, zda mě na jednu rychlou noční prochajdu vezme. Občas i jdeme, je to fajn. Ale když zrovna nejdeme, nevadí mi to. Ráno totiž opět začne super boží den!
Kde rád odpočívám
Nejraději mám svůj vlastní pelíšek. Panička ho tu měla pro mě nachystaný jako dárek, když si mě poprvé přivezla domů. Je červenočerný a parádně měkkoučkej. Dá se do něj zavrtat. Čas od času si lehnu i do postele nebo na guč. Někdy se mi tam podaří zdřímnout, ale jinak mi to moc nejde. Jinak spím hlavně v pelíšku a nebo na zemi, když pod podlahou ucítím hřejivou trubku.
Moje výstavní úspěchy
Jsem sice fešák, jsem kus psa, k nakousnutí, velké zvíře! Ale na výstavu se nechystáme. Stojíme modelem každého, kdo nás mine. :)
Pracovní úspěchy
V procesu je příprava na canisterapii se zaměřením na seniory a děti s těžkým hlubokým kombinovaným postižením.
Moje zdraví
Jsem zdravý jako řípa!
Datum expirace inzeratu
None