Malý münsterlandský ohař
Základní údaje plemena
| Země původu | Německo |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Kleiner Münsterländer Vorstehhund, Heidelwachtel |
| Kategorie dle FCI | VII. Ohaři |
| Velikost | pes: 54 cm +/- 2 cm fena: 52 cm +/- 2 cm |
| Hmotnost | 15 – 20 kg |
| Osrstění | Hustá, středně dlouhá, hladká až mírně zvlněná, přiléhavá srst, nepropouštějící vodu. |
| Zbarvení srsti | Hnědá a bílá, bělouš s rozsáhlými hnědými plotnami nebo pláštěm, stříkaný. |
| Celkový dojem | Středně velký pes harmonicky stavěný, silný, vznešený a elegantní, vyvážených proporcí. |
| Povaha | Inteligentní a chápavý; je velmi temperamentní a vyrovnaný, s pevnou povahou. |
| Zaměnitelné plemeno | S německým dlouhosrstým ohařem, od něhož se odlišuje menší velikostí. Německý ohař dlouhosrstý, Bretaňský ohař dlouhosrstý, Anglický špringr španěl, Welššpringršpaněl |
Charakter a chování
Malý münsterlandský ohař je inteligentní a chápavý; je velmi temperamentní a vyrovnaný, s pevnou povahou. Je pozorný a přátelský ve vztahu k člověku, je to dobrý rodinný pes. Snadno se socializuje, udržuje přirozeně úzký vztah se svým psovodem. Je schopný pracovat ve smečce. Je to všestranný lovecký pes, má silně vyvinutý lovecký pud, pevné nervy a správně reaguje na zvěř.
Původ psa
Historicky pochází malý münsterlandský ohař z „ptačích psů“, chovaných ve středověku, kteří byli cvičeni pro lov se sokolem a z nichž se průběhem času vyvinuli slídiči a dlouhosrstí ohaři 19. století, kdy se ještě nerozlišovala jednotlivá plemena. Malý münsterlandský ohař velmi připomíná původní "ptačí psy", kteří mají velice blízko ke slídičům, a to jak velikostí, tak hnědobílým zbarvením, jimiž vytvářejí kontinentální analogii anglickému špringršpanělu. Následovalo založení „Asociace malého münsterlandského ohaře“ 17. března 1912. To znamenalo stanovení jasného cíle, kterým byl čistokrevný chov a selekce malého dlouhosrstého stavěče, který se choval v okolí Münsteru již po desetiletí. Poněvadž však nebyl definován jasný standard a charakteristika plemene, chov ani činnost asociace nepřinesly potřebné výsledky. Až v roce 1921 se začalo chovat podle standardu, který publikoval Dr. Friedrich Jungklaus. Svůj podíl na formování německých ohařu mají podobní lovečtí psi z Francie, zejména nejblíže stojí Bretaňský ohař. Myslivci tedy musejí počítat s méně pevným vystavováním, které však nahradí chutí do práce a všestrannosti.