addy61

12. 4. 2018

Z mého fb příspěvku: Tak znova, upraveně a ještě jednou, protože já to tak prostě nenechám. Už z principu, že se ke mně dostávají zprávy, že jsem svoje vyjádření stáhla sama, přičemž majitelka zkrátka smazala příspěvek, napsala mi, že jsem nemocný člověk a skončila jsem v bloku (což mě netrápí). Trochu mě zamrzelo to, že lidem píše, že přece nebudou věřit holce, která se před půl rokem dva měsíce léčila na psychiatrii. Jako kdyby stereotyp a předsudky nesoucí se s psychiatrií už tak nebyly víc než smutné. Nehledě na to, že můj stav nemá nic společného s mým vyjádřením níže. Naopak jsem začala pracovat se psy proto, abych si v hlavě udělala konečně trochu pořádek.Tohle bych absolutně neřešila, kdyby se Lenka v komentářích neoháněla tím, že můj psychický stav na veřejnosti řešit nebude, a nepsala pak lidem do soukromých zpráv s prominutím takové nepravdy a lži. A pak kdo je tu chronický lhář, že? Podle sebe soudím Tebe. Evidentně. Můžeš se ohánět policií a trestním oznámením, ale kdo na to doplatí jsi Ty. Práce beze smlouvy, o kterou jsem usilovala (o smlouvu, ne o práci beze smlouvy) byl i jeden z důvodů, proč jsem odešla. Vyhrožování, že máš moje kamerové záznamy, o kterých jsem se dozvěděla až po nějaké době, co jsem tam pracovala, to taky není úplně košér, viď? Takže znovu. Ne, nedám si pokoj. Kvůli těm psům. "Snad byste byla spokojenější, kdybychom psa přijali (jsou to přece jen peníze), a pak ho někam zavírali a dělali, že je vše v pořádku...ale tímto způsobem nefungujeme. Raději budeme mít o jednoho psa méně, ale budou v pohodě..." - toto jsou slova majitelky Lenky, respektive odezva na jednu z negativních recenzí v google hodnocení a já si dovolím se nejen k tomuto náležitě vyjádřit. Hodnotím teď školku z hlediska zaměstnance, někoho, kdo byl pod vedením Lenky a Ondry, kdo trávil ve školce v posledních měsících daleko více času, než sami majitelé a to, co jsem si z toho odnesla a proč jsem ve školce pracovat přestala. Ke zmíněnému vyjádření majitelky Lenky z úvodu tohoto příspěvku: zeptám se vás, kteří školku se svými pejsky pravidelně navštěvujete. Znáte či vídáte na dvoře Lea, rok a půl - dva roky starého, kastrovaného rottweilera? Byl ve školce už co jsem tam začala pracovat, tj. od poloviny července. Doma byl za tu dobu kvůli zdravotním problémům majitele jen na pár dní, ale to rozebírat nechci. Nedivila bych se, kdybyste ho neznali - není totiž na žádných fotkách někdy od srpna. Proč? Protože tráví čas v "odkládačce", rozumějte metr krát metr krát metr "velkém" dřevěném kotci, kde se tento padesátikilový pes sotva otočí a postaví. Pokousal psa, nebylo to v mé přítomnosti, takže nedovedu posoudit, proč ani jak se to stalo (každopádně mezi psy se to prostě stane). Stigma, které se pojí s tím, že je RTW údajně "bojové plemeno" asi pronásleduje majitelku Lenku v nočních můrách, protože jiný pes, Charlie, který tenkrát také někoho stejně ošklivě pokousal, ale je to milý rodinný zlatý retrívr, vyvázl bez jakýchkoliv následků, či jak to nazvat, a mezi pejsky si vesele skotačí dennodenně bez náhubku (narozdíl od Hennessyho, také zlatého retrívra, který náhubek nosí každý den, takže opravdu nevím, podle čeho majitelka školky soudí, který pes musí být denně s náhubkem a který ne). Ale zpět k Leovi. Docela intenzivně si teď píšu s majitelem Lea, který mne kontaktoval sám od sebe. Nevěděl, co se Leovi stalo a proč má desinfikované a vyholené obě tváře. Přirozeně se zajímal. Lenko, žádní "majitelé Lea" nejsou, když píšeš, jak dobře se "s nimi" znáš. Majitel Lea je jeden jeden a je na něj sám. Nejprve nosil Leo mezi psy plastové náhubky, ve kterých sotva otevřel tlamu, aby se mohl v letních dnech ochladit či napít, takže jsem mu ho v mojí přítomnosti sundávala. Když se ukázalo, že náhubky přes noc (ano, i přes noc ho měl) ničí, narazila mu Lenka kovový, ze kterého se mu stal nehezký zánět, díky kterému musel i pod narkózu a několikrát denně se mu strupy musely čistit, mezitím také zničil několik límců, které měl, aby si rány nedrápal - a to nejen za mé přítomnosti (přes noc, opět), ale i za přítomnosti Lenky, která se dušovala, že "JÍ by si to Leo teda za nic na světě nedovolil udělat". Majitelka si však evidentně protiřečí, protože ze čtvrtka na pátek, kdy jsem pravidelně po tom, co ve školce přestal pracovat Ondra a já se tam střídala jen s Lenkou, končila v 17:00 a Lenka ukládala ten den v 19:00 psy ke spánku. Druhý den v pátek, kdy jsem jela do školky s tím, že tam budu celý víkend, jsem v místnosti pro velké psy našla vyříznutý kus linolea a podvědomě jsem tušila, že za to asi mohl Leo, který ho přes noc vykousal. Děsila jsem se představy, jak byl za to Leo potrestán, kromě toho, že jsem ho našla zavřeného v kleci podobné zmíněné odkládačce, ale v téhle si nemohl ani lehnout, protože se tam prostě nevešel. Fakt to nebyl hezký pohled v pátek ráno, na zavřeného smutného rottweilera v kleci, který výrazem prosil o puštění, aby se mohl trochu protáhnout. A napít. A Ty se budeš ohánět tím, že tam byl zavřený, aby si nemohl drápat rány? Čímž dáváš jasně najevo, že se tam nemohl ani pohnout? Takže Lenko, prosím Tě, abys mne nenazývala chronickou lhářkou, že jsem ukládala psy ke spánku JÁ a že Leo vykousal linoleum když jsem byla přes noc ve školce JÁ, když to bylo ze čtvrtka (na pátek), kdy jsme se pravidelně střídaly v 17:00 hodin. Tím pádem jsi ukládala psy ke spánku Ty. Charlie. Modrý francouzský buldoček, kterého jsem tu rozebírat vůbec nechtěla. Pokousal ho Max, zlatý retrívr, protože se mu nějak nešťastně připletl mezi nohama ve chvíli, kdy jsem krmila psy v jídelně. Lenka s Ondrou mi sami říkali, že se to mohlo stát komukoliv, že koukali na záznamy a já opravdu krmila. Nejednou byl pokousaný AUO Joy retrívrem Guccim, nejednou další ZR Hennessy vyjel po jiném psovi, nejednou Leo roztrhl nvoskoťákovi Tommymu ucho, nejednou další ZR Charlie nenapadl jiného psa, nejednou se prostě něco takového stalo, připomínám že NE za mojí služby. Kupříkladu to, jak Leo pokousal Tommyho, jsem ani nevěděla, protože se Ondra evidentně styděl mi říct, že i jemu, bezchybnému, se něco takového může stát. Mezi PSY se to prostě stane, jsou to nevypočítatelná zvířata s vlastním přemýšlením, nejsou to stroje, které bys z nich, věřím, Lenko, nejradši měla. Zpět k Charliemu frbulovi. Měl vzduchovou kapsu nad okem, která se mu musela čistit roztokem z betadiny 3x denně injekční stříkačkou, což jsem činila. Měl stehy pod okem, které mu způsobovaly ospalky v oku, které jsem mu čistila. O jakémsi čištění stehů nepadlo jediné slovo (nejsem veterinář, ale logicky stehy při aplikaci masti zmokvají a můžou udělat neplechu. Ani po kastraci mého psa mi nebylo doporučeno se stehy jakkoliv manipulovat - hlavně, ať jsou v suchu). No, nejprve mi strhli majitelé 1800,- za veterinu, protože jsem se mu údajně o stehy nestarala a nemazala je Bepanthenem, o kterém nepadlo jediné slovo (Naposledy jsem slovo Bepanthen slyšela při mazání mého prvního tetování). Při mojí zmíňce, jak jsem mohla vědět, že mu to mám mazat, když mi ani neřekli, kde ten samotný Bepanthen je, se Ondra zarazil s tím, že se omlouvá, že mi to asi neřekl, a že se se mnou finančně srovná. Nesrovnal, ale nešlo mi o peníze, jako spíš o to, že to, že mi to nezmínili, vážně nebyla moje chyba. Lenka se zpětně dohadovala, že jsem mu to neměla čistit Bepanthenem (?!, čím tedy, to jsem se nedozvěděla do teďka) a stále se v tom zamotávala. Lenko, prostě přiznej, že tentokrát jsi udělala chybu Ty a prostě zanedbala péči o psa, což odnesl jak on, tak já. A chybovat je lidský, stejně jako když mně vypadl prášek do klece jiného psa, prostě se to stalo. Nevyčítám Ti to, žes zapomněla, ale to, jak ses ke mně pak chovala. A jak jsem Ti již psala (načež si mě Ondra hrdinsky a dospěle zablokoval), domluvte se, co mi kdo z Vás teda říká. Samozřejmě i já jsem měla nějaké neduhy, jako že jsem netrávila 32 hodin denně se psy venku, jak si Lenka přála, se zánětem močáku a v zimě na studené lavičce, protože pochybuji, že sama majitelka tak činí. Nezmiňovala bych to, kdyby mi to nepředhazovala pokaždé, co jsme se viděly - ano, moje práce byla dávat pozor na psy a udržovat čistotu, což jsem plnila. Pokaždé, když jsem se střídala s Ondrou ve školce, když tam ještě pracoval (a já se nedivím, že mu ruply při Lenčiném vedení nervy stejně jako mně), seděl uvnitř u stolu, případně jsem ho přistihla, jak vyšel ven, přes vrátka zkontroloval psy a vrátil se zase dovnitř. Takže opět - Lenka s Ondrou kážou vodu a pijí víno. To samé mohu tvrdit i při úklidu interiéru školky. Malí psi spějí v klecích, proti čemuž nic nemám, každý pes by měl mít v noci klid a útulno na spaní, velcí už tolik štěstí bohužel nemají. Jsou na řetězech. Bohužel ale malí psíci přes noc nemají kolikrát ani misky s vodou, protože jsem po Lenčiné službě s železnou pravidelností nalézala kovové držáčky na misky a misky poházené po zemi či po poličkách a já je pak dávala dohromady a neuložila psy ke spánku bez toho, aniž by neměli připravenou misku se žrádlem a vodou. Takto jsem zdokumentovala, jak vypadala školka při předání mně Lenkou (první tři fotky) a toto je můj výsledek asi o třičtvrtě hodiny později, uklizeno, pelíšky srovnané, misky naplněné, vytřeno a voňavo, připraveno na spaní - další tři fotky, tak, jak jsem to vždycky předávala ke směně já. Tím chci jen podotknout, že bych nechtěla zažít to peklo, kdybych náhodou předala školku ke směně v tomto stavu Lence nebo Ondrovi já. :). To, že Lenka píše, že jsem nechávala psy spát v pochcaných a posraných pelechách, no, na tom něco pravdy být může - když je pes zavřený X hodin přes noc v kleci, docela snadno se tam může počůrat, což nehezky provoní celý barák, proto to samozřejmě ráno uklidím a deky nahážu do pračky. Logicky. Případně jsou deky mokré od toho, že si pes při ranním vítání a vrtění ocasem misku prostě shodí, což bylo pravidelností. Ale to asi milá majitelka nezná, jelikož absence vody v klecích na spaní byla na denním pořádku. Někdy jsem uklízela dopoledne, někdy odpoledne. Deky jsem pak nechala uschnout, ale víš, to, že jsou mokré, nemusí nutně znamenat, že jsou počurané. Stejně jako s tím Flokim, kde i lesknoucí se vlhká skvrna na zemi po mém zjevném vytírání podlahy pro Tebe znamenala automaticky to, že se tam můj pes pochcal. Daly by se napsat ještě odstavce, na jednu stranu se to nepíše dobře, na druhou stranu se to bohužel píše úplně samo. Třeba Lenčiná "catch phrase" omílaná stále dokola (kromě "já si nemůžu dovolit být ve školce pořád, já tu prostě být nemůžu," což jsem slýchávala den co den), přišla větší perlička ve formě "když neposlouchá, klidně ho nakopni", a nebylo to jednou, co jsem byla svědkem toho, jak do psa jeden z majitelů kope. Nikdy bych si nedovolila kopnout psa do žeber. Popohnat psa, který neposlouchá nohou (ve stylu odstrčení do zadku), když mám kolem sebe dalších deset rozjívených psů a rukou nedosáhnu, na tom nevidím nic špatného, sama když mě můj pes neposlouchá, tak mu třeba švihnu jednu přes prdel vodítkem. Nejen, že rukou necítí lautr nic, ale skoro by mi upadla, přičemž on má pocit, že si s ním chci hrát. Na dobré slovo člověk nevychová jak dítě, tak velkého psa, natož dvacet. Proto říkám, že dostat výchovnou přes prdel není na škodu, ale do žeber?... O výchovných metodách tu ale řeč není. Například když mi maltézák Andy prokousl ruku, dostal ode mě přes zadek, tohle si samozřejmě dovolit nesmí, ale když jsem viděla, jak ho po mé zmíňce o tomhle incidentu Ondra v rohu venkovního předního výběhu kopal (několik hodin po, takže pes neměl absolutně tušení, za co to je), a že to mám pořád živě před očima, upřímně a bez legrace jsem se bála, že mu tam zláme žebra. Zkráceně řečeno - pokud váš pes nestojí celý den v pozoru, nedovolí si pomalu se ani vyčůrat, neštěkne ani nezakňourá, dovede udělat dvojité salto vzad když si majitelka umane, umí mluvit plynule čtyřmi jazyky a vyjmenuje nazpaměť celé číslo pí, pak se nemáte čeho bát, pejskovi nikdo nezkřiví ani chloupek. Co se práce v psí školce "happy dog" týče, jsem zklamaná, smutná a zděšená přístupem majitelky, která je vypočítavá jako málo kdo, koho jsem v životě potkala. Na facebookové stránce psí školky jsou to vtipné komentáře u fotek šťastných psů, nad kterými se pobavím i já, kteří si užívají tu hodinku jednou za čas na travnaté části, když jinak tráví čas na štěrku, kamínkách a betonu, v realitě je to však trochu něco jiného. Prvně - "dávej psům žrát dvakrát tolik, radši ať odejdou tlusťoučcí, než hubení", a když tak činím a doplňuji psům jejich vlastní naporcované pytlíčky granulí od majitelů těmi erárními, co jsou ve školce, aby při větší venku vydané energii nestrádali, pak se mi dostane odpovědi: "Tobě ale jejich granule nemaj co docházet, máš si to vypočítat tak, aby jim nedošly". Zaprvé z toho tedy plyne, že erární granule jsou ve školce asi na okrasu, za druhé to asi kompenzuje fakt, že když jsem se v létě střídala s Ondrou tak, že jsem opouštěla školku v jeden den dopoledne (po psí snídani) a vracela se druhý den, misky mnou připravené pro Ondru, aby jim dal večer večeři a ráno snídani, zůstaly přesně v takovém stavu, netknuté, jako jsem je tam den před tím připravila... takže hádáte správně, psi nedostali jak večeři, tak snídani. A jako perličku na dortu mě Lenka osočuje z toho, že granule "mizí nějak rychle" a nepřímo mi dala najevo, že si je zcela určitě syslím doma. Milá samozvaná kynoložka Lenka bohužel asi nerozezná psí moč od jakéhosi sladkého nápoje který byl vycintnutý na skříňce uvnitř bytu, a okamžitě usoudila, že to můj pes prostě "vochcal" a že do školky má už zákaz. Nejen, že kapky byly hnědé a na dotek lepily, ale zároveň byly na místě, na které nevím, jak by se můj čtyřicetikilový pes musel poskládat, aby tam byl ještě schopný zvednout nohu a pochcat to. Takže milá majitelko Lenko, přeji ti hodně úspěchů do budoucna se školkou, kterou sis bez jakékoliv ironie krásně vypiplala, sehnala si klientelu, máš pravidelné zákazníky docházející dlouhé roky a hodně pejsků, což je obdivuhodné a je hezké, že se trend "dogsittingu" dostal i k nám. Zároveň doufám, že si místo mě najdeš někoho, kdo bude ochotný trávit dny i noci ve školce, aby se pak dozvěděl, že mu strhneš dva tisíce z "výplaty" za to, že pes vyhrabal díru na dvorku, pochcal dřevěný sloup nebo se v noci pokakal (schválně říkám "výplaty", protože jsem za ty 3-4 měsíce ani nedostala smlouvu), že si najdeš někoho, kdo nebude údajně krást erární granule, které jsou, jak jsem již zmiňovala, nejspíš jen na koukání z dálky a na ozdobu, že si najdeš někoho, kdo uklidí tak precizně, že mezi dvaceti psy v línajícím období nenajdeš na podlaze jediný chlup, že si najdeš někoho, jehož pes nebude pochcávat skříňky pod stolem v bytě (lepkavou limonádou), že si najdeš někoho, kdo bude spát na linoleu u velkých psů, aby se náhodou boxerka Xavi neodvázala ze řetězu a nepočůrala se a nepokakala, což z tvých úst zní minimálně tak dramaticky, jako kdybys místo loužičky a pár bobků našla ráno v pelíškárně velkých psů psa s pěnou u huby v epileptickém záchvatu, že si najdeš někoho, komu se psi neopováží jedinkrát štěknout a že si především najdeš někoho, kdo bude psům dávat opravdovou lásku, kterou si v pro ně novém a nezvyklém prostředí zaslouží ještě tak desetkrát tolik, než normálně. Klidně tenhle můj projev sveď na to, že jsem uražená, protože jsem odešla, že jsem pomstychtivá, můžeš to svést na moje psychické problémy, o kterých jsme se spolu bavily, můžeš mě nazývat nemocnou, zákeřnou a chronickou lhářkou, jak jsi již učinila. Je mi celkem jedno, čemu lidi budou věřit, možná si budou myslet, že jsem si to vše jen vymyslela, abych tě pošpinila, možná mi budou věřit, mně na tom opravdu nezáleží, já mám konečně klid na duši z toho, že jsem vyjádřila to, co mi leželo na srdci. Odešla jsem proto, že jsem měla dost toho, jak bylo pokaždé po mém odchodu zjevně něco špatně, a proto, že nechci mít absolutně nic společného s místem, kde se kopou psi a zavírají se za trest do klecí, kde se sotva pohnou. A evidentně nejsem jediná, kdo sdílí tento názor, podle dlouhatánské sms ve školkovém telefonu, která ačkoliv neznám souvislost a připadala mi i trochu přes čáru, evidentně byla na místě. Ať se daří a máš spoustu spokojených klientů. Adéla Stinglová