Maďarský chrt
Základní údaje plemena
| Země původu | Maďarsko |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Magyar agár |
| Kategorie dle FCI | X. Chrti |
| Velikost | pes: 65 - 70cm, fena: 62 - 67cm |
| Hmotnost | 22 - 31kg |
| Osrstění | Krátká a hladká srst, avšak ne tak řídká jako u greyhounda. V zimě tvoří podsadu. |
| Zbarvení srsti | Všechny u chrtů se vyskytující barvy a barevné kombinace jsou povoleny. |
| Celkový dojem | Nemá být příliš hrubý ani jemný. |
| Povaha | Je trochu rezervovaný, ale dobrosrdečný, také inteligentní, věrný a dokonce ostražitý. |
| Zaměnitelné plemeno | S greyhoundem, oproti kterému je menší, má hrubší srst, větší uši a působí méně ušlechtile. Anglický chrt (Greyhound) |
Charakter a chování
Jestliže greyhound je pes více pánů, maďarský chrt se lehce stane psem jednoho pána, se silným ochranitelským pudem vůči majetku a osobě pána. Dobrý maďarský chrt nic neztratil ze svého loveckého pudu, ochoty pronásledovat a honit zvěř, ale stejně tak je schopen se utkat se soupeři ve výstavním kruhu. Je nenáročný, velice odolný proti nemocím, vysoce vitální. Lze jej držet venku i bytě. Pokud jej držíme venku, je v zimě nutno podávat krmivo s vyšším obsahem tuku a bílkovin a též počítat s objevením silné podsady, proto na výstavy je vhodnější umístění v bytě. Pokud může denně trávit hodinu, hodinu a půl běháním a dováděním venku, je uspokojena jeho potřeba pohybu a vydrží pak 4 až 5 hodin v klidu. Toto platí pro dospělé jedince, ve štěněčím věku počítejme s vyšší aktivitou.
Původ psa
Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby osídlení Maďarské kotliny. Dokazují to při vykopávkách nalezené lebeční kosti shodné s těmito chrty. Maďaři kočující z Asie do Evropy zřejmě lovili za pomocí chrtů z východu nebo psů jim příbuzným. Avšak Karpatská kotlina v době stěhování národů příliš lovu s chrty nepřála. Až ústup lesů a odlesnění maďarské nížiny opět probudil způsob lovu s chrty. První písemné záznamy pocházejí z doby svatého Štěpána. Doba vezíra Árpáda, stejně jako následující období panování rodu Anjou, přála sokolnictví a hony s kopovy a chrty, sám Matyás Korvin miloval lov s chrty. Za časů tureckého obléhání se plemeno mísilo s chrty východního typu. Silnou genetickou stopu arabských chrtů, žlutou pouštní barvu, si maďarský chrt zachoval dodnes. Tento styl lovu s chrty zůstal zachován i po končení turecké nadvlády, stal se dokonce velmi populárním, hlavně u šlechty. Vlastnictví maďarského chrta bylo otázkou prestiže. Z výhradně loveckého psa se tak postupně stal oblíbený sportovní pes. Zlatou érou lovu s chrty v Maďarsku bylo 18. a 19. století, díky obrovské zásobě divoké lovné zvěře. Toto období trvalo do začátku 20. století. V té době byl maďarský chrt více a více křížen s greyhoundem, a to dokonce natolik, že na konci 20. století se čistokrevná populace značně snížila. Proměnila se, ale naštěstí si zachovala výborný charakter a odolnost.
Je sice trochu slabší a rychleji se unaví, ale rozhodně je obratnější a rychlejší. Oproti anglickému greyhoundu je maďarský chrt typickým terénním chrtem. Díky anglomanii, resp. Závodnímu duchu, maďarský chrt hodně ztratil ze svého charakteru, a proto chovatelé, kteří chtěli toto plemeno zachránit, byli postaveni před těžký úkol. 2. světová válka, kromě jiného, zničila i populaci maďarského chrta. Až do roku 1963 bylo plemeno pokládáno za vymizelé. Ale právě v roce 1963 bylo objeveno několik původních psů a ti dali základ pro obnovení chovu. A v roce 1966 bylo plemeno FCI uznáno jako samostatné.