Landseer

Charakter a chování

Landseer je silný, vzhledově neobyčejný, k lidem přátelský a věrný pes. Díky svému původu a vývoji je tento pes velmi samostatný a sebevědomý. Vyžaduje trpělivou, citlivou, ale hlavně důslednou výchovu. Ke své rodině je velmi přítulný a roztomilý. Mazlí se stejně rád jako kterákoli společenská plemena, k mazlení často vybízí mávnutím mohutné tlapy nebo energickým drcnutím. Landseer vychází dobře s dětmi. I psi, kteří nikdy s dětmi nežili, je snášejí přátelsky a trpělivě. Pokud je jejich malí kamarádi příliš obtěžují, vyhledají si klidné místečko, kam se uchýlí. Landseer byl v minulosti pracovní a hlídací pes a pomocník rybářů. Je živý a temperamentní, proto stále potřebuje nějak zaměstnávat. Ke své rodině je přátelský a věrný, dobře se cvičí a ovládá. Jako služební pes však není, vzhledem ke své samostatnosti a sebevědomí, každý landseer vhodný. Přestože většinou tito psi vítají cizí návštěvníky vrtěním ocasu, dokáží být spolehlivými hlídači a obránci. Už jejich pouhá velikost totiž odstrašuje. V Německu a Holandsku se landseer stále cvičí jako záchranářský vodní pes, protože má k této práci vžité předpoklady už z doby svého vzniku. Stále častěji se v poslední době objevují psi se složenou zkouškou doprovodného psa.

Původ psa

Podle některých pramenů byl Landseer vyšlechtěn z černobílých štěňat novofundlandského plemene, která byla původně utrácena a jako samostatné plemeno je v Evropě uznáván od roku 1960. Přesto v USA, Kanadě a Velké Británii je stále veden jen jako barevná varianta novofundlandského psa. Zhruba od roku 1820 vytvořil v té době nejznámější malíř zvířat sir Edwin Landseer řadu uměleckých děl, na nichž vypodobnil zcela bílého psa s několika černými plotnami. Jeho nejznámější obraz se jmenuje "Významný člen lidské společnosti". Na tomto obraze leží černnobílý novofundlandský pes jménem Paul Pry na přístavní hrázi a pozorně sleduje vodu. Tento pes podle pověsti zachránil svého pána ze ztroskotané lodi a dopravil ho na vzdálenou pevninu. Za tyto činy ho Královská záchrnářská společnost jmenovala čestným členem a zajišťovala mu dostatek potravy. Obrazy sira Edwina Landseera zvyšovaly popularitu těchto psů a nakonec tito bíločerní obři získali po malíři své jméno. V roce 1885 dovoz psů náhle ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů. 

V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Za zachování plemene landseer se výrazně zasloužil Švýcar E. Bughardt, který dokázal obnovit a vybudovat moderní chov kontinentálního typu tohoto plemene. Díky několika nadšencům se podařilo udržet chov landseerů i během 2. světové války. V Německu bylo v letech 1940 až 1946 zapsáno 30 vrhů se 137 štěňaty. Ve Švýcarsku pak došlo k oživení chovu v 50. letech minulého století. V této době došlo také k několika regeneračním pokusům a to prostřednictvím novofundlanských psů. Odchovy sice budily pozornost, bylo však zřejmé, že původní standard novofundlanského psa požadovanému exteriéru landseera neodpovídá. K oživení chovu bylo proto použito rovněž svatobernarských psů a pointerů. V polovině 50. let podalo současně Švýcarsko a tehdejší SRN žádost o uznání plemene. FCI uznala za samostatné plemeno landseera v roce 1956. V Evropě je landseer posuzován, vzhledem k výrazným odlišnostem, samostatně dle standardu č. 226. V USA a Kanadě je však landseer stále ještě považován za variantu černého novofundlandského psa s typickou tělesnou stavbou tohoto plemene.