Černý teriér

Charakter a chování

Černý teriér je velice přátelský, otevřený, milý, bystrý a věrný, stále dobře naladěný. Jsou vhodní do městských bytů i do prostředí venkova. V bytě tito psi nepotřebují zvláštní péči. Toto plemeno, pokud je s ním všechno v pořádku, nelíná. Kromě toho má srst těchto psů ještě jednu výhodu, je téměř bez zápachu, dokonce i po koupeli nebo po dešti. Je ovšem samozřejmé, že velkého psa, který žije v malém bytě je třeba častěji venčit.

I když tento pes působí přísným dojmem, má velmi rád děti. Na jedné straně se chová jako jejich ochránce, ale současně si od nich nechá všechno líbit. Bez příčiny nezaútočí a extrémní situace zvládá bez potíží. Při správné výchově získáme statečného ochránce, jehož neomezená láska ke svým nejbližším se může proměnit v hroznou nenávist k agresivním vetřelcům. Pokud pánovi hrozí nebezpečí, je schopen pro něj obětovat i svůj život. Je tedy vážnou překážkou pro každého vetřelce bez ohledu na jeho sílu i počet. Není ale znám případ, kdy by se jakkoli agresivně choval ke členům rodiny, či k okolí. Ale protože je černý teriér velký a silný pes, má někdy snahu být v rodině dominantní. Nutná socializace od útlého věku a citlivá, ale důsledná výchova podle stálých neměnných pravidel je základ, aby ze štěněte vyrostl vyrovnaný, poslušný a příjemný společník.

Černý teriér se vyznačuje neobyčejnou skromností a houževnatostí, snáší dobře vedro i chlad a miluje dlouhé procházky. Rád plave a jednou z jeho největších zábav je pro něj přinést aport z vody.

Původ psa

Počátky šlechtění černého teriéra se datují od roku 1947, kdy v bývalém Sovětském svazu po 2. Světové válce prudce klesl počet psů služebních plemen.. Úkol vyšlechtit nové plemeno dostala Centrální škola služební kynologie a šlechtitelská stanice Rudá hvězda v čele s generálem Medvěděvem, sídlící nedaleko Moskvy .Ohled byl brán především na to, aby psi nového plemene byli tvrdí a vyrovnaní, použitelní k ostraze vojenských objektů, státních hranic,továren i zemědělských družstev a měli být odolní vůči tvrdým klimatickým podmínkám, které v Rusku panují. Zvláštní důraz byl kladen na dlouhou srst kolem očí, která měla působit jako účinná ochrana před sněžnou slepotou. Nelehkého úkolu se ujal generálmajor Medveděv a Ilin. Soustředili do „Ruské hvězdy“ zbytky služebních psů - Novofundlandského psa, knírače, rotvajlera a erdelteriéra. A začalo masové křížení. Za základ byl zvolen velký knírač, který byl ve dvou liniích křížen jednak s erdelteriérem, jednak s rotvajlerem, a psi vzešlí z obou linií pak byli opět vzájemně kříženi novofundlandským psem. Ve vrzích se začali objevovat mohutní černí potomci s ideálním osrstěním. Jen velmi tvrdou selekcí koncem 50 let se začalo chovat pouze na bezvadných jedincích. Poprvé byl černý teriér představen v roce 1955 na Všesvazové zemědělské výstavě v Moskvě, kde sklidil obrovský obdiv a zájem kynologické veřejnosti.. A také zlatou medaili a diplom speciální výstavy, což v této době bylo to nejvyšší ocenění, jaké mohla šlechtitelská stanice Rudá hvězda získat.

Od roku 1981 se černí teriéři objevují i na kynologicky významných akcích v Evropě, kde získávají řadu nejvyšších ocenění, a tak stoupá jejich obliba u chovatelů. V tomto roce byl také vypracován a schválen centrální standard. Mezinárodní kynologickou federací FCI byl černý ruský teriér zařazen mezi teriéry do skupiny 3 pod č. 327.Jelikož se však svojí konstitucí a strukturou srsti podobal více knírači, příp. Flanderskému bouvierovi, byla v roce 1996 přijata druhá varianta navrženého standardu i s úpravami a černý teriér byl přeřazen do skupiny 2 mezi pinče, knírače, plemena molossoidní a švýcarské salašnické psi. Z oficiálního názvu plemene bylo na úrovni FCI před časem vypuštěno přídavné jméno ruský. Stalo se tak na základě žádosti, která přišla do Bruselu z teritoria bývalého Sovětského svazu a FCI jí proto vyhověla. Název plemene je tak pro oficiální administrativu kynologů (především na výstavách, v dokumentech národních kynologických organizací a FCI) už jen černý teriér, neoficiálně se však název černý ruský teriér užívá dál, a to v celé Evropě i za mořem. Uveden výborem Ruské kynologické federace dne 11.04.1997. Potvrzeno Ministerstvem chovu plemenných a hospodářských zvířat Ruska dne 6.05.1997.