Brabantík

Charakter a chování

Grifonek je velmi veselé povahy, je plný života, zvědavý a vždy připravený rozveselit svého pána. Je velmi temperamentní a pohotový, a přestože je malý vzrůstem, je velký duchem a umí být i velice odvážný.Vztah k pánovi lze u grifonka charakterizovat jako citovou závislost. Není příliš samostatný, celý den by nejraději trávil po jeho boku. K rodině je také velmi přítulný a milý. Velmi dobře dokáže rozpoznat, kdo je na návštěvě vítán, a kdo ne. Milé hosty srdečně vítá a ochotně se s nimi přátelí, nevítaným hostům dá najevo svou nedůvěřivost. S cizími psy si velmi dobře rozumí a nevyvolává žádné konflikty. K ostatním zvířatům v domě se chová přátelsky a akceptuje je, dokáže se dokonce velmi dobře smířit i s kočkou. Všeobecně se dá říci, že grifonek je pravým společníkem dětí. Nikdy nepokazí žádnou zábavu a velmi ochotně se účastní všech dětských her. Pokud jde o zábavu, je neúnavný. I děti by však měly být poučeny o tom, že pes není jejich hračka, a že je nutné respektovat jeho potřeby. Grifonek je lehce cvičitelný pes, při jeho výchově je však nutná důslednost, spojená s laskavým přístupem. Hrubé zacházení je naprosto nevhodné. Grifonci se velmi dobře a ochotně učí, obzvláště pokud vidí, že to udělá radost jejich pánovi. Tito psíci nemají sklon k dominanci a svému majiteli se většinou ochotně podvolují, to však neznamená, že nepotřebují odmalička důslednou výchovu.

Díky svému malému vzrůstu je grifonek ideálním společníkem do městského bytu. V bytě tráví rád čas například na balkoně, odkud zaujatě pozoruje, co se děje v okolí. Velmi dobře se také cítí v domku se zahradou, na které může celý den dovádět. Toto plemeno nemá žádné pracovní využití, je to společník člověka. Velmi dobře lze grifonky využít v canisterapii. Grifonci jsou velmi aktivní a temperamentní psíci, kteří vyžadují hodně pohybu a zaměstnání. Nejraději tráví čas hrou se svým pánem nebo členy rodiny na dlouhých procházkách. Ačkoliv jej nelze považovat za opravdového hlídače, grifonek nenechá nikoho překročit práh domu a hlasitým štěkotem vždy nevítaného návštěvníka ohlásí.

Původ psa

Všechny tři typy belgických grifonků jsou ve své podstatě jen obměnou jednoho a téhož plemene a vycházejí z jednoho malého hrubosrstého typu psa nazývaného « Smousje », a který se po staletí nalézal v oblasti Bruselu. Belgičtí grifonci patří mezi skupinu pinčů, a tito malí, chlupatí psíci existovali snad od věků a vyskytovali se po celé Evropě. Předchůdci grifonků bývali společníky kočích, pomáhali jim střežit převážené zboží a přebývali ve stájích, proto se tomuto psíkovi říkalo také stájový pinč. Někteří z nich také pobývali v domech kupců, řemeslníků a dělníků a střežili jejich domy, sklepy a dílny. Snad nejvíce byl tento psík rozšířen v Belgii. V roce 1880 byl bruselský grifonek vybrán za nejlepšího psa výstavy, která se v tomto roce konala v Bruselu. Od této doby se v Belgii začalo s jeho plánovitým chovem. Belgičtí chovatelé se rozhodli pozměnit trochu vzhled grifonků tak, aby měl typicky kulatou hlavu s velmi krátkým nosem a rozcuchanou srst. Experimentovali proto s přidáním krve mopse, jorkšírského teriéra, a také King Charles španěla. V roce 1883 byli zapsáni první bruselští grifonci do plemenné knihy Union Royale Cynologique Saint-Hubert (L.O.S.H.): Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Velké popularitě, které dosáhli již kolem roku 1900, právě tak jako další plemena, vděčili královskému zájmu, který jim byl projeven belgickou královnou Marií-Henriettou. Mnoho jedinců bylo vyvezeno do zahraničí a přispělo tak k rozšíření a k popularitě plemene, aby v roce 1904 zpracovali první standard plemene.