Bílý švýcarský ovčák
Základní údaje plemena
| Země původu | Švýcarsko/USA/Kanada |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Weisser Schweizer Schäferhund |
| Kategorie dle FCI | I. Ovčáčtí a honáčtí psi |
| Velikost | pes: 60 - 66 cm fena: 55 - 61 cm |
| Hmotnost | pes: ca. 30 - 40 kg fena: ca. 25 - 35 kg |
| Osrstění | Může mít krátkou tvrdou, dlouhou tvrdou nebo dlouhou srst. Dlouhosrstá varieta nemá podsadu |
| Zbarvení srsti | Bílá |
| Celkový dojem | Pes střední velikosti, obdélníkového formátu, silný, osvalený. Celkově pevné konstituce. |
| Povaha | Vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. |
Charakter a chování
Bílý ovčák je jemný, citlivý, klidný, rozvážný. Je i temperamentní, živý, vychytralý, odvážný a díky své vysoké inteligenci velmi učenlivý a snadno ovladatelný. Nesmí být agresivní. Dominance je u něj výjimečný jev. Psychicky dospívá podstatně později než například německý ovčák - tedy až po 2. roce. Do té doby má většinou nižší sebevědomí, než jiná plemena a také se brzy psychicky unaví.
Je to velmi různorodé plemeno - vyskytují se mezi nimi velmi sebevědomí, ale i bázlivější psi, hodně živí i velmi klidní nebo snadno cvičitelní,.Je to skvělý rodinný pes. Ke své rodině a pánovi velmi přilne, je k ní velmi přátelský a vlídný. Známé toleruje a k cizím osobám je rezervovaný až nedůvěřivý. Při včasné a správné výchově se k domácím zvířatům chová velmi tolerantně. Cizí psy nenapadá, ale záleží v jaké situaci se zrovna nachází. K domácím dětem je velmi kamarádský, ohleduplný a většinou je ochotný je i poslouchat. Děti se však musí k němu slušně chovat. K cizím dětem může být nedůvěřivý - takže je nutný dozor dospělé osoby.
Původ psa
Bílá barva ovčáckých psů není dnešní novinkou, ale naopak je to původní prastaré zbarvení. Již starořímský statkář a spisovatel Columella (kolem 40 n. l.) žádal, aby pastýřští a ovčáčtí psi měli bílé zbarvení, aby je pastýři za soumraku nemohli zaměnit s vlky, kteří vpadli do stáda.Původní němečtí ovčáci měli patrně převážně bílé zbarvení z důvodu snadného rozpoznání od šelem uvnitř stáda ovcí. Pro svůj reprezentativní vzhled ho chovali i Habsburkové a rod Hohenzollernů, proto je také někdy nazýván švýcarským ovčákem. V roce 1882 byl na výstavě v Hannoveru baronem von Knigge poprvé předveden ve skupině s německými ovčáky také bílý ovčák. Tento pes byl dědečkem psa, známého pod jménem Horand von Grafrath. V té době začínal Max von Stephanitz šlechtit moderní typ německého ovčáka a tak Horanda s nadšením koupil a použil do začínajícího chovu. Horand byl tmavě vlkošedý pes, ale nesl gen i pro bílou barvu.
Bílá barva byla v počátcích chovu německého ovčáka velmi rozšířená. V té době také získal bílý německý ovčák mnoho příznivců a obdivovatelů také v USA. A právě někteří jedinci bílého zbarvení byli použiti Stephanitzem při formování moderního německého ovčáka. Po skončení jeho ovčácké éry nebyla bílá barva bezpodmínečně nutná a stala se zavrhována právě kpt. Maxem von Stephanitzem pro možnost genetické degenerace. Byla ji nesmyslně připisováno mnoho chorob jako epilepsie, hluchota, slepota a neplodnost a bílá štěňata byla z chovu vyřazována. Americký klub německých ovčáků následoval vzoru Němců a 9. dubna 1968 diskvalifikoval všechny bílé psi z výstavy a odepřel zápis „ bílého německého ovčáka „ do plemenné knihy. Pouze v Kanadě odolali tlaku Spolku německého ovčáka a uznávali bílou barvu nadále jako přípustnou standardu. Také v USA se přátelé bílého německého ovčáka nevzdali chovu. Byl založen první klub v Sacramentu, později přejmenován na klub Americko – Kanadského ovčáka.