?[fb_share]   Poslat známému   tisk

Domů » Atlas psů » Anglický kokršpaněl

Charakter a chování

Kokršpaněl je psem velmi přizpůsobivým a miluje společnost lidí. Je hravý a mezi ostatními psy nebývá původcem konfliktu. Také soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez potíží. Špatně vychovaný pes však může projevit svou dominanci jak vůči cizím lidem, tak vůči své lidské rodině. Dobře vychovaný pes si dobře rozumí s dětmi, které ho tolerují a nezacházejí s ním hrubě. Nesnese špatné zacházení, proto při styku s malými dětmi je nutný dohled dospělého. K cizím dětem většinou přistupuje s nedůvěrou. U tohoto plemene je důsledná a trpělivá výchova velmi důležitá. Neměly by však být používány příliš tvrdé metody, pes může přestat člověku důvěřovat. Je dobře a lehce učenlivý a inteligentní, ale někdy bývá i tvrdohlavý, a nikdy nebude slepě poslouchat vaše příkazy.

U některých jedinců, zvláště u jednobarevných, se vyskytuje vrozená porucha chování, která se projevuje zvýšenou agresivitou psa k okolí bez jakéhokoli podnětu. Chovatelům se postupem času tuto vadu podařilo skoro úplně vymýtit, je však vhodné před pořízením štěněte zjistit si podrobnosti o jeho rodinné anamnéze. Kokršpaněl je pes, který se snadno přizpůsobí jak životu v městském bytě, tak na venkově. Chován by však měl být vždy doma, není vhodné umístit ho do boudy nebo do kotce, protože nade vše miluje přítomnost svého pána.

Kokršpaněl je pracovní plemeno a zachoval si lovecké schopnosti svých předků. Vodu miluje stejně jako les. Je výborný stopař a slídič. Jeho původním posláním je lov pernaté. Ovšem je loveckým plemenem, které je schopno zastat jak práci slídiče, tak částečně práci barváře a honiče. Je ho tedy možné použít pro všestrannou práci v lese, na poli i ve vodě. Je snaživý, zvláště při práci na stopě zvěře. Má opravdu výborný čich i rychlé, vytrvalé a ochotné vyhledávání. Na škodnou je ostrý, ale ne tolik, jako většina jiných loveckých plemen. Je samostatný, což je typickým rysem většiny loveckých plemen. Používá svůj vlastní rozum. V houštinách mu mohou dělat problémy dlouhé chlupy na uších i jinde na těle. S trendem stále delší srstí po celém těle je použití kokršpaněla v myslivecké praxi poněkud problematičtější.Hodí se však nejen pro výcvik lovecký, ale dobře si vede i na dráze agility. Někteří jedinci najdou zalíbení ve flyballu, ale i v různém složitějším výcviku poslušnosti. Někteří jedinci se hodí i pro záchranářské práce, stopařskou činnost, ale uplatnění nezřídka najde také v canisterapii. Samozřejmě je také vynikajícím rodinným psem – společníkem. Nutno však podotknout, že jeho lovecký původ a chování může v některých sportech či při výchově rodinného psa činit problémy. Rozhodně neodolá pokušení pustit se za utíkající zvěří nebo po lákavé stopě.

Původ psa

Původně se španělé považovali za jednotnou skupinu rozlišovanou pouze dle váhy. Větší (nad 25 liber) se nazývali Springing Spaniel, menší (do 25 liber) Cocking Spaniel. Prameny k historii názvu kokršpaněl uvádí, že pochází z termínu „cook shooting“, značícího lov pernaté obecně. Španělé se vyskytovali nejvíce v barvě oranžovobílé různých odstínů, ale byli známí i jednobarevní černí a červení. Rozlišování jednotlivců plemene vycházelo z pravidla, že i exteriérově typický kokr je schopen solidně pracovat, kdežto pouze pracovní jedinec nemusí splňovat požadavky daného plemene na vzhled. V roce 1893 byl kokršpaněl uznán Kennel Clubem za samostatné plemeno. Zpočátku byli kokršpanělé mnohem delší, než jaké je známe dnes. English Spaniel Clubu, založeného v roce 1895, se v roce 1901 povedlo prosadit zrušení pravidla váhy, když za podstatnější než váhu považovali typ. První anglický plemenný standard byl vytvořen v roce 1902, kdy byl založen Cocker Spaniel Clubu. Tento standard platí teměř beze zmen dodnes. Prvním dobrým typem kokra byl uznán černý pes, narozen v roce 1879 v chovu J. Farowa, Eng. Ch. Obo. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Jako samostatné plemeno byl anglický kokršpaněl uznán v roce 1893 a v roce 1902 byl vytvořen jeho chovný standard, který bez větších změn platí dodnes. Kolem roku 1933 byly uznány dvě barevné varianty kokra - vícebarevný a jednobarevný. V současnosti je kokršpaněl velmi oblíbeným plemenem a využívá se spíše jako společník do městských bytů než jako lovec.