Labradorský retrívr
Labradorský retrívr
Je obecně lidmi vnímán podobně jako zlatý retrívr – tedy hodný, poslušný pes. Stejně jako on je výborný vodní pes, k čemuž mu napomáhá i jeho srst, odolná vůči vlivům počasí, a unikátní ocas tvarem podobný vydřímu.
JAK VZNIKL
Dle časté teorie pochází z pobřeží Grónska, kde rybáři používají podobného psa k donášení ryb. Nejde o příliš staré plemeno, jeho chovatelský klub byl založen v roce 1916 a organizace Yellow Labrador Club v roce 1925.
CHOVÁNÍ
Vyrovnaný a velmi činorodý. Přizpůsobivý a oddaný společník. Je inteligentní a poslušný se silnou snahou zavděčit se. Má laskavou a přívětivou povahu.
VÝŠKA V KOHOUTKU:
Psi 56–57 cm, feny 54–56 cm.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Kam jednou retriever mezi dveře pracku strčil, už jiné psy nechtěli.
(staré grónské rčení)
ROZHOVOR S CHOVATELKOU
Helena Kotasová, CHS Calenzana (od roku 2002)
Odchovala ve třech vrzích ze zahraničních krytí celkem 20 štěňat, většina jich žije běžný život rodinných společníků, někteří pracují jako slepečtí a lovečtí psi. V posledních letech ale došla k názoru, že být skutečným chovatelem je mnohem složitější a náročnější, než si původně představovala: „Těch pravých chovatelů není mnoho, chov labradorského retrívra se vyvíjí trochu jinak, než se mně zdá správné. Proto jsem na další chov rezignovala. K tomuto rozhodnutí přispěla také epilepsie u mé nejmladší fenky Cory.“
Jaký byl váš první labrador?
První byla v naší rodině černá labradorka Sali ze Zámek (1996–2010). Byla to dobrosrdečná, flegmatická a moc hodná fena, se kterou jsem poprvé naplno poznala krásu vztahu mezi psem a člověkem. Pro mě je nezapomenutelný každý pes, který mi prošel životem, v těchto dnech ale nejvíc myslím na druhou fenku Brestu, oficiálně Katrin od Himalájského cedru (2000-–2012), kterou jsme před měsícem museli nechat uspat, a je to pořád hodně čerstvé. Bresta byla sluníčko, pořád veselá a pozitivní, prožila jsem s ní spoustu radosti z úspěchů na výstavách a zkouškách a pevný vztah. Byla také, stejně jako Sali, jedním z prvních canisterapeutických psů u nás, mnoho let jsme pravidelně dojížděly k postiženým dětem.
Jak byste vystihla povahu tohoto plemene?
Obecně známá charakteristika labradora jako automaticky klidného, poslušného psa, je sice v jádru pravdivá, jenomže trošku nepřesná – většina labradorů se takovými stane při dobrém vedení až v pozdějším věku. Nezapomínejme, že jde o lovecké plemeno! Vyskytnou se sice i jedinci klidní od štěněte, ale většina normálních, zdravých mladých labradorů je velmi temperamentní, a to může být pro někoho až zničující. Mladý labrador potřebuje vybít energii a zaměstnat hlavu. Tedy nejen procházky s běháním na volno, ale i cvičení, které psa zdravě unaví psychicky – ideální jsou různá aportovací cvičení a samozřejmě aspoň základní poslušnost.
Mimoto je potřeba zmínit labradoří zálibu v požírání téměř čehokoliv a oblibu vody v jakémkoliv skupenství včetně louží a bláta – to vše může poněkud zaskočit například nepřipravené mladé matky, které si nad obrázky sladkých štěňátek vysnily psího parťáka pro svá batolata.
Zůstaňme ještě u toho rozporu, jak jsou retrívři obecně vnímáni, ale že se vždy tak nechovají. Pejskaři jiných plemen si stěžují na agresivní retrívry na procházkách, nedávno byl dokonce zveřejněn případ napadení dítěte právě retrívrem! Čím to podle vás je? Může za to nedostatečná výchova, nebo určitá „degenerace“ těchto psů?
Hodně psů žijících ve městech, kde jsou velká omezení, může být z tohoto života frustrováno, pokud nemají dostatečný pohyb a zaměstnání. Každou chvíli slyším o nějakém retrívrovi z paneláku, jehož jedinou aktivitou je krátká venčící procházka na flexině okolo bloku – stres z takového života může snadno vyústit v podobné nestandardní chování. Mimoto, obliba zlatých retrívrů a labradorů bohužel přinesla obrovský boom produkce štěňat bez PP, což jsou buďto potomci neuchovněných rodičů – tam je velké riziko zděděných zdravotních i povahových vad – anebo rovnou kříženci. Samozřejmě ani v registrovaném chovu s PP není vše ideální, osobně pozoruji čím dál vyšší výskyt bázlivých, nejistých jedinců.
I ten nejhodnější pes na světě je pořád šelma, ne plyšák!
Pokud jde o děti, doplácejí retrívři právě na svou dobráckou povahu. Obecný názor, že jsou to psi tzv. vhodní k dětem, může vést méně zodpovědné rodiče k tomu, že na dítě a psa vůbec nedohlédnou. Malé děti dovedou někdy být ke zvířatům i bezohledné až kruté, a když pak pohár psí trpělivosti jednou přeteče a pes se začne bránit, kauza pro média je hned na světě. K dětem je vhodný jakýkoliv vychovaný pes, ale zrovna tak musí být dítě vhodné k psovi. Každý by měl mít na paměti, že i ten nejhodnější pes na světě je pořád pes – psovitá šelma, ne plyšák. Kdo není schopen vést své děti k respektu k živým tvorům, měl by jim raději pořídit zmíněného plyšáka. Je levnější, a když děti časem omrzí, nic se neděje.
Liší se nějak labrador povahově od zlatého retrívra?
Dá se říct, že zlatý retrívr bývá v povaze jemnější, zatímco labrador je „tank“. Budete-li oba posílat pro aport, který leží za šípkovým keřem, většina goldenů ho oběhne, ale labrador roštím proletí! Stejné je to se vstupem do vody – mnozí labradoři, včetně mé černé Cory, do vody zásadně skáčou kufr nebo placáka, zatímco zlatý retrívr se elegantně vnoří. Ale samozřejmě to neplatí vždy a ve všem, na obou stranách jsou výjimky – salámisti labradoři i tryskopsí goldeni.
Jaký je váš největší chovatelský úspěch?
Asi se ptáte na oficiální tituly… Jeden belgický chovatel a rozhodčí kdysi řekl, že pokud máte peníze, je jednoduché jet do Anglie a koupit si šampiona,, ale víc uspokojení vám přinese, pokud ho získáte z vlastního chovu. To se mi podařilo, z druhého vrhu jsem si nechala žlutého psa Borga, dnes už šestiletého, který je mimo jiné českým šampionem krásy, klubovým vítězem a všestranně lovecky upotřebitelným psem. Především je to ale můj oddaný parťák – a tím by byl i bez všech těch diplomů a pohárů.
Život s labradory je prostě skvělý. Jsou to radostní psi, kteří rozchodí začátečnické chyby nezkušených majitelů a každou pozornost, lásku a péči vrací mnohonásobně.
Článek vyšel v časopisu č.1/2012
Více o plemeni se dozvíte zde
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
