Nemoci srdce s MVDr. Peterem Sheerem

„Náš (sousedův, známých...) pejsek umřel na srdce“ – tuto větu slýchám poslední dobou až podezřele často – bohužel já i sama jsem několik takových smutných případů poznala osobně. Ano, civilizace s sebou nese „moderní“ choroby už i pro zvířata. Kdo se o toto téma aspoň trochu zajímal, jistě mu neuniklo jméno MVDr. Petera Scheera – specialisty přes srdeční choroby. A také úžasného člověka – už po chvilce osobního setkání je nad slunce jasnější, že tento veterinář opravdu bere svoji práci jako poslání – zachraňovat životy a pomáhat. Pan doktor mi jistě odpustí (až bude tyto řádky číst) – příjemně se s ním povídá, jako lékař je úžasný, ale nemoci, kterým se věnuje, už méně. Upřímně doufám, že ho můj/váš pes potřebovat nebude.

MVDr. Peter Scheer, Ph.D.
Od roku 1997 dosud: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
od 2000 dosud: Veterinární klinika MaScHEER (Malešovice u Brna)
od 2010 dosud: FN u Svaté Anny – ICRC (Mezinárodní centrum klinického výzkumu).
Specializace: kardiologie (EKG, EKG Holter, echokardiologie, měření krevního tlaku a pravostranná katetrizace, kardiostimulace, angiografie).

VHODNÁ DOBA PRO PREVENCI

Pane doktore, poraďte prosím, kdy je vhodná doba na echo vyšetření srdce? Když už má člověk podezření, že zvířeti něco je, nebo preventivně, už se štěnětem?
Záleží na tom, o jaké plemeno jde a jaké vady chcete odhalit. To, co by se sledovat mělo, jsou vrozené srdeční vady – v okamžiku dosažení tělesné dospělosti, což je zhruba kolem 1,5 roku u psů a cca roku u koček. V tomto věku jsme schopni poznat všechny vrozené srdeční vady.

Čili měl by každý pes přijít nejpozději do půldruhého roku?
Ano. Ale je i druhá skupina onemocnění, a to jsou kardiomyopatie, což je problém dobrmanů, vlkodavů, dog, novofundlanďanů, u koček pak hypertrofické a restriktivní kardiomyopatie, kde je problém v tom, že jde o vyšetření každoroční, tj. na první je třeba jít se zvířetem v roce a půl, každý další rok pak znovu. Tyto nemoci se, i když bývají dědičné, nevyskytují ihned – mláďata je obvykle nemají, projeví se až později, po pubertě. Ten, kdo kardiomyopatii nemá v roce a půl, může ji mít třeba ve třech letech.
Víte, zajímavé je, že majitelé vlkodavů, jejichž „provoz“ je finančně náročnější, opravdu pravidelně na toto dost složité vyšetření chodí, ale jsou plemena, u nichž stačí jeden jediný screening, ale pro majitele je to problém.

KDE JE NEJVÍC KARDIAKŮ

Dá se říct, která plemena na srdce momentálně trpí nejvíc?
Tak přesně takhle se mě ptají lidé, kteří právě pochovali třetího kardiaka. Problém je v tom, že výskyt srdečního onemocnění je u 10 % populace, ale jsou plemena, která mají vyšší incidenci (= nové případy nemoci za určité časové období – pozn. red.), ale snad žádné není 100% čisté.

Rozumím, ale určitě míváte některá plemena v ordinaci častěji než jiná...?
Určitě bulteriéry, ale třeba minibulíci nemocemi srdce netrpí vůbec, jejich vyšetření by byly vyhozené peníze, ti zase mají jiné problémy. Hodně srdečních problémů je u stafordů a stafordšírských bulteriérů, jejich chov je u nás hodně pokažený, psi jsou často nemocní. Také překvapivě hodně naháči... zkrátka kdekdo. Neexistuje plemeno, které by nemělo zdravotní problém, obecně nejvíc vad mívají nejpočetnější plemena (jezevčíci, yorkové, labradoři, ovčáci...).

Myslíte si, že by echokardio vyšetření mělo být povinné? Pomohly by povinné testy ozdravit chovy?
Když máte nemocnou základnu, je úplně nejhorší variantou, když jeden pes nakryje půl republiky, pak se vada exponenciálně šíří. Osobně bych za nejlepší považoval – ale pochybuji, že se to dá prosadit – aby měl každý pes možnost krýt maximálně třikrát, to by řešení bylo. Otevřel bych chov – některá plemena to už udělala, když bylo třeba řešit zdravotní problémy, třeba kdysi boxeři na Slovensku – stručně: ať se každý pes s papíry množí, ale jen třikrát. Tak se s původním chovem začínalo i v Británii – neexistovalo, aby jeden pes nakryl celé království. Psi chodili na výstavy a ten, který dostal potvrzení, že je představitel plemena, se mohl dál množit, ale cestování bylo složité, takže se nikdo v populaci nijak dramaticky neupřednostnil před ostatními.

VYŠETŘENÍ NA DOPPLERU

DOPPLERŮV JEV
Popisuje změnu frekvence a vlnové délky přijímaného oproti vysílanému signálu, způsobenou nenulovou vzájemnou rychlostí vysílače a přijímače.
Tento jev byl poprvé popsán Christianem Dopplerem v roce 1842 v monografii Über das farbige Licht der Doppelsterne und einige andere Gestirne des Himmels.

Vysvětlete nám prosím, jak funguje přístroj doppler.

Doppler je v echokardiografii součástí běžného echokardiografického vyšetření. Je to společný název pro několik typů vyšetření, využívajících Dopplerův jev (známý z fyziky) pro zobrazeni (barevný a silový doppler) nebo měření průtoku (pulsní a kontinuální doppler) a rychlost pohybu stěn (tkáňový doppler). Není to něco speciálního, i když se o něm v tomto duchu mluví, je to vlastně program – k přístroji se dokoupí jen dopplerovský modul, podobně, jako si kupujete nový program do počítače.
Doppler nejčastěji slouží k zobrazení a měření průtoků krve na chlopních nebo ve zkratech a cévách. Pokud je podezření na chlopenní onemocnění, dopplerem zobrazíme průtok přes chlopeň včetně zpětného toku (regurgitace). Závažnost vady se u některých chlopenních vad dá posoudit právě podle rychlosti průtoku na chlopenních ústích. Doppler měří na základě Dopplerova jevu rychlost proudění krve v srdci; vyšetření není invazivní, jako bývalo, když se do srdce zaváděly katetry, měřily se tlaky a zjišťovaly tlakové rozdíly. Doppler nám umožní (aniž bychom dávali do těla růžné dráty a cévky) určit tlakové rozdíly mezi jednotlivými oddíly – mezi síněmi a komorami, popřípadě mezi komorami a velkými cévami – takže zjistíme, jestli je vada závažná, nebo není. Krev proudí v cévách určitou maximální rychlostí, která je neturbulentní (bez vírů). Jsme zkonstruováni tak, aby průtok v cévách a srdci byl laminární (rovnoměrný – pozn. red.). Například když necháme vodu z kohoutku téct jen malým pramínkem, jsme téměř schopni skrz proud vody číst – to je laminární proudění. Když kohoutek otevřeme víc, voda začne tryskat – teče velkou rychlostí, ale současně nízkým tlakem. Dopplerem tedy zjistíme, jestli tam turbulentní proudění je, nebo není, a to podle změny barvy na monitoru. Poznáme, když je proudění abnormální – např. když se krev místo toho, aby tekla jen jedním směrem, vrací zpátky. Umíme také zobrazit, jestli jsou v srdci nějaké komunikace, které tam být nemají – třeba když je otvor mezi pravou a levou komorou, tam, kde je septum (= přepážka v srdci – pozn. red.) – pak krev neteče tak, jak má (z pravé komory do plic, tam se okysličí, vrací se do levé síně a z ní do levé komory), ale teče z pravé komory rovnou do levé, a obchází tak plíce. Taková neokysličená krev pak teče do celého těla a srdce musí o to víc pracovat. Klasický doppler tedy zobrazuje průtoky a umí je změřit.

Je doppler stoprocentně spolehlivý, nebo se dá ošidit?
Bohužel dá. Přístroj se dá nastavit – uberu zesílení a naměřím vám 100% zdravého psa, to není problém. Ale to předjímáme úmysl, myslím, že jde častěji o nechtěnou chybu při umísťování kurzoru nebo pohyb pacienta při měření. Přeženu to: vyšetření se dá udělat tak, že z nemocného psa vyrobím zdravého – když budu měřit v místě, kde je špatný úhel (mezi měřícím paprskem a proudem krve), nebo tam jiný než špatný uhel není. Zkrátka ani doppler není stoprocentně objektivní. Přístroj si čísla vymyslet neumí, takže naměří třeba průtokovou rychlost 3 m/s, když to ale budu chtít změnit, pootočím sondu – a náhle mám 1,5 m/s! A bude to v normě. Tím chci říci, že se změřit špatně dá, ale jen jedním směrem, tj. k nízkým rychlostem.

Dá se říct, která srdeční vada je nejčastější?
Co je nejčastější a co nejvíc řešíme, je rozdíl. Nejčastější z vrozených srdečních vad je defekt komorového septa (= poškození přepážky mezi levou a pravou komorou; přepážka zabraňuje, aby se okysličená krev míchala s neokysličenou – pozn. red.), ten ale řešíme nejméně, pokud je totiž ve svalové části překážky, mnohdy zaroste sám, takže vlastně zmizí, často ho nacházíme náhodně. K nejčastějším vrozeným vadám patří ještě persistující ductus arteriosus (spojka mezi aortou a plicní tepnou, která se po porodu neuzavřela) a chlopňové vady – dysplazie – ty mívají hlavně bulteriéři, labradoři a stafordi ...

Článek vyšel v časopisu č. 12/2013

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám