Problémový pes snadno a rychle – 11.

Proč pes neposlouchá?

Původně se měl tento díl jmenovat „Jak správně potrestat psa?“ jako reakce na spoustu podobných „návodů“ různých internetových poraden. Tyto návody ke mně na konzultace dovedly bezpočet psů, a často jde o velmi smutné příběhy. Různé tresty tu bývají uváděny pod „krycími“ názvy, třeba „přerušení afektu“, „doťuknutí“, „posílení autority“ a podobně. Pokud čtete můj seriál pravidelně, víte, že jsem proti jakýmkoliv trestům, že se vždy snažím přesvědčit majitele psů, že je mají učit správnému chování – ne odnaučovat to špatné – a radím jim jak na to.

Co dosáhnete potrestáním psa? Trest by měl zamezit chování, které je trestáno. Snad se to za určitých podmínek i povede a pes s konkrétním špatným chováním přestane, to ale automaticky neznamená, že se začne chovat správně. Obvykle nahradí jedno špatné chování jiným, mnohdy horším nebo nepříjemnějším. Trest je v každém případě negativní prožitek – a negativní prožitek, negativní emoci, negativní zkušenost si pes spojí se všemi podněty, které v danou chvíli vnímá. Nejsilnějším podnětem je v tu chvíli určitě ten, kdo ho trestá, tedy majitel, páneček či psovod. (Slovo „psovod“ používám málo, stejně jako „výcvikář“, připomínají mi svazarmovskou drezuru psů, která mnohdy výcvikem ani nazývat nešla.) A trest zcela určitě narušuje vztah psovoda a psa, zejména pak jejich vzájemnou důvěru. Také má často devastační vliv na motivaci psa, tedy na rychlost, s jakou pes cvičí. Příčinou bývá snížení motivace a strach z projevení aktivity („pokud něco – cokoliv – udělám, budu potrestán“), který v extrémním případě může vyústit v totální zlomení psa, tj. psa, který je jako tělo bez duše, nemá vlastní osobnost ani vůli, v podstatě se z něj stal ideální plyšový pes.

Pracovat se psy tak, aby se problémovými nestali, aby svého pána poslouchali, znamená pochopit příčiny „problémů“ a „neposlušnosti“, a to je poměrně snadné. A naučit psa správnému chování stojí obvykle zlomek energie oproti tomu, kolik je jí potřeba na odnaučení toho špatného. Probereme si nyní nejčastější příčiny problémů a nástin jejich řešení; jen pro úplnost – konkrétní řešení je vždy závislé na analýze příčiny, nebo raději na jejím předcházení, rozsah tohoto textu mi umožňuje uvádět jen možnosti řešení, ne řešení konkrétních situací.

Slabá motivace je často příčinou problémů s přivoláním, s některými druhy útěků a podobně. Slabá motivace znamená, že pes nemá zájem něco udělat, nevidí důvod, neví, že po splnění bude (nebo může) následovat odměna. Slabá motivace znamená nezájem, nechuť. Cvičení musí být pro psa, stejně jako každá jiná činnost, radostným prožitkem.
Rada: Pracujte na zvýšení motivace, tedy snažte se zvýšit zájem psa o práci s vámi. Kvalitní komunikace – zejména správné, radostné a veselé potvrzování – nejen urychluje proces učení, ale zároveň zvyšuje motivaci k další spolupráci. Také kvalita pamlsků může sehrát svou roli.

Nenaučené (správné) chování – tedy situace, kdy pes neví, jak má cvik vypadat, neví, co po něm chcete – snaží se tedy nabízet jiný cvik, někdy padne do tzv. přeskokového chování, někdy prostě jen neudělá nic. Často majitelé argumentují: „on to ale dávno ví“. Obvykle neví. Někdy je na vině příliš rychlý postup vpřed, přestože pes nezvládl předchozí úroveň, jindy třeba kvůli tomu, že se povel liší od původně naučeného (z jeho hlediska slyší jiný povel). Pro psa totiž povel není jen ono slovo, ale vše s ním související – intonace, emoce v hlase, vaše nálada a spousta dalšího. Pokud použije majitel na přivolání jednou „ke mně“, jindy „pocem“, občas „Alíku dělej“, a k tomu třeba „jdeme“, musí se pes vlastně naučit více různých samostatných cviků.
Rada: Sjednoťte si povely, nejen slova, ale i intonaci. Také buďte vždy připraveni na to, že mu ukážete, co jste po něm chtěli, pokud vašemu příkazu nerozuměl. Neudělá-li cvik hned po povelu, velmi rychle ho zapomene, proto na něm trvejte. Postupujte pomalu, nespěchejte, na požadovanou vyšší úroveň se dostanete i pozvolna a bez stresu.

Strach z trestu nebo potrestání – je často příčinou zpomalení psa. Nejde vždy jen o strach z trestu, ale i o strach z manipulace. Například pokud je pro psa největší odměnou za vykonání povelu „sedni“ to, že přestane ten protivný tlak na zadek, určitě ho nemotivujete k tomu, aby pracoval dál, nebo dokonce nabízel něco navíc. Spíš si „to nepříjemné“ spojí s cvikem. Důsledek: nechuť psa ke cvičení, zablokování jeho samostatnosti a ochoty sám cviky nabízet.
Rada: Než psa potrestáte, zamyslete se, jak to udělat jinak, pozitivně. Jde to vždy.

I zdravotní stav bývá příčinou zdánlivě nevypočitatelného chování. Už se mi mnohokrát stalo, že jsem poslal problémového psa na vyšetření, a ukázalo se, že příčinou jeho chování je konkrétní zdravotní problém. Příznaky můžou být různé, třeba nechuť cokoliv dělat, strach, někdy i agrese, ale může jít i o řadu jiných. Příčin je také hodně, nejčastěji však jde o ortopedické problémy, záněty, srdeční problémy, zranění, bolestivé stavy, problém se štítnou žlázou, začínající hluchota či slepota nebo něco úplně jiného. Bohužel i zkušení výcvikáři někdy vyhodnotí zdravotní problémy jako neposlušnost a začnou s razantní nápravou. Pokud budete nutit psa s nedomykavostí chlopní cvičit v horku, začne vám spíš na místě kolabovat než poslouchat.
Rada: Zdravotní problém dokáže rozpoznat pouze zkušený odborník. Proto než začnete nevhodné chování svého psa řešit, měli byste jako první vyloučit zdravotní problémy. A nenechte se odbýt, občas diagnózu určí až druhý veterinář.

Nedostatek koncentrace, přehnaná reakce na okolí – v těchto případech můžeme mluvit o reaktivních, nadměrně reagujících psech. Pes přehnaně reaguje na podněty z okolí – nejen psy, ale i cokoliv jiného. Důvodů takového chování může být víc, může to být i jejich kombinace. Základním ale bývá nedostatečně socializovaný pes. Také stav, kterému říkám „nedůvěra ve vlastní komunikační dovednosti“, tedy v to, že pes dokáže zvládnout situaci komunikací a nemusí ji řešit jinak.
Rada: Letos na jaře jsem zkusmo udělal pro reaktivní a hyperaktivní psy výchovný víkend, a ukázalo se, že velmi často jde o úplně jiný problém, který se daným chováním jen projevuje – ke správnému vyřešení mi samozřejmě pomohla analýza problému. Socializace a výuka správného chování v konkrétních situacích a s konkrétními podněty umí pomáhat velmi rychle a účinně. A máte-li ve zvyku dávat povel typu „uklidni se“, uvědomte si, že je nemožné, aby nervózní majitel uklidnil psa, na to musí nejdřív uklidnit sebe.

Špatná komunikace – potvrzování špatného chování. Velmi často se setkávám s tím, že majitelé svým psům nevědomky potvrzují špatné chování či nechování. Příklad: pes si nedokonale přisedne k noze a majitel použije „opravný prostředek“ – tedy osloví psa, věnuje mu pozornost. A to může pes chápat jako pochvalu. Stejně tak může být oprava u lehu, u odložení atd. psem vnímána jako pozitivní potvrzení. Jsou psi, kteří z odložení schválně vstávají, protože vědí, že je to spolehlivý způsob k přivolání pánečka.
Rada: Snažte se vystihnout, co je u vašeho psa pozitivním prožitkem. Jsou to často různé zákazy, okřiknutí... Snažte se používat takovou metodiku, aby váš pes prováděl cviky správně už napoprvé a vy ho za to mohli pochválit.

Pes ovládá situaci, manipuluje s majitelem. Někdy, zejména v pubertě, zkouší nové postupy, udělat něco jinak, stává se, že i provokuje. U některých situací je těžké si toho všimnout, může to vypadat jako jiný problém. Pes dokáže vysledovat i celkem dlouhý řetězec událostí, které jdou po sobě, a využít je ke svému prospěchu. Znám psy, kteří vyjížděli na jiné psy jen proto, že následoval krátký výcvik poslušnosti („sedni“ + „lehni“ + „sedni“) a na konci odměna.
Rada: Obvykle stačí důslednost, vytrvalost a práce s motivací, pomůže i práce s žebříčkem hodnot (jak zvýšit vaši hodnotu pro psa je v jiném článku). Nenechte se vyprovokovat – vím, že je to někdy těžké.

Žebříček hodnot – pes dělá obvykle to, co pro něj má nejvyšší hodnotu, tedy je-li pro něj zajímavější hrát si se psy v parku než přijít k majiteli – zejména je-li majitel „jenom“ tím, kdo ho za tou prima zábavou do parku vodí, nikoli jejím organizátorem a zdrojem radosti a potěšení – pak se samozřejmě bude snažit strávit maximum času hrou se psy.
Rada: Vycházky se psem se snažte prožít, ne přežít! A jak si užít vycházku, je obsahem většiny našich základních kurzů, a proto vím, že se „vycházkové“ problémy, jako je třeba přivolání, dají celkem snadno a rychle vyřešit ke spokojenosti obou účastníků. Kontakt s ostatními psy ale nezanedbávejte.

Špatná metodika – tak to je možná na samostatný článek. Pokud neděláte pokroky i přes velkou snahu a spoustu investované energie, může být problém v metodách nebo v metodice. Každý pes je individualita, a co funguje na jednoho, s tím může mít jiný pes problém. Jeden příklad z poslední doby: Na kurz mi přijela paní se psem, že prý se naprosto nesoustředí na agility a utíká z parkuru. Z diskuze vyplynulo, že pes jednou utekl ze startu a výcvikářka nutila majitelku psa (do)honit a přivést znovu na start. Co se pes naučil, je jasné – „převezmu aktivitu, budu utíkat, panička mě bude honit, to je daleko zábavnější a mám to více pod kontrolou, bude to daleko větší zábava“.

Tím jsem nejspíš vyčerpal ty nejčastější příčiny, důvodů může být daleko víc, ale vyskytují se méně často. Pokud se vám nedaří řešit problémy, hledejte pomoc u správného odborníka. Jak ho správně vybrat najdete v archivu některého z minulých čísel – platí totéž, co pro výběr cvičáku. Nebo přijeďte na některou z našich akcí. Těšíme se na vás.

Přeji, aby vám vaši pejsci dělali hlavně radost.

Ing. Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993 a profesionálně od roku 2009. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. Kontakty: [email protected], www.skola.kynolog.cz

Článek vyšel v časopisu č. 7-8/2013

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám