Hyperaktivní dítě a pes

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha. Jedná se o hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Již od raného dětství se projevuje především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Pes a dítě s touto poruchou může být pro rodinu tak trochu „oříšek“. Na to, zda pořídit do rodiny s dítětem, u kterého je diagnostikováno ADHD, psa a nač si dát pozor, pokud již v takové rodině pes žije, jsme se zeptali odbornice na poruchy chování MVDr. Hany Žertové.

• Paní doktorko, je podle Vás vhodné pořízení psího kamaráda do rodiny s hyperaktivním dítětem? Případně za jakých podmínek a zásad, kterých by se měli rodiče dítěte držet? 

Pořízení psa k hyperaktivnímu dítěti nedoporučuji. Většina psů se přílišné dětské aktivity bojí a některé projevy dětí (křik, prudké rozběhnutí, házení předmětů, snaha se psem manipulovat) je vyloženě děsí. Pokud je pes držen v malém prostoru (byt) s dítětem, které jej stále pronásleduje, nenechá ho odpočívat a pes nemá kam uniknout, aby měl klid, vede to k velkému stresu a pocitu ohrožení. Takový pes pak může začít vykazovat sebeobranné reakce.

• Pokud se přeci jen rodina rozhodne psího kamaráda pořídit, je vhodné nejprve docházet například na canistereapii? 

Canisterapie je vhodná, pokud se při ní dítě dokáže uklidnit a přináší mu příjemné pocity z blízkého kontaktu s živým psem. Ovšem ani když dítě reaguje na tuto metodu příznivě, neznamená to, že by se měl pro něho pořídit pes. Ke canisterapii je třeba pečlivě vybírat pouze takové psy, kteří mají z tělesného kontaktu s lidmi radost a vyhledávají jej, a to zdaleka nejsou všichni.

• Je vhodnější pořídit štěně nebo již dospělého psa? (případně vycvičeného asistenčního psa)

Výchova štěněte je náročná sama o sobě. Pokud je v rodině hyperaktivní dítě, nebývá tam atmosféra vhodná ke klidné a trpělivé výchově štěněte. Štěně pak často přejímá vzorec chování dítěte a projevuje se podobně. Ani dospělého psa k hyperaktivnímu dítěti nedoporučuji. Pokud vyloženě touží po kontaktu se psem, myslím, že canisterapie řízená odborníkem by byla nejlepším řešením.

• Jsou plemena, která by byla vhodnější, než ostatní, k hyperaktivním dětem a naopak plemena, která by byla vyloženě nevhodná? 

Vyloženě nevhodní jsou psi miniaturních plemen, jezevčíci a malí teriéři.

• Jaká nastavit pravidla a čemu naučit dítě, aby pejsek nebyl „vydán“ pouze v šanc hyperaktivitě dítěte a měl svůj prostor a možnost odpočinku.

Pokud již pes v rodině je, musí mít svůj prostor, kam se za ním dítě nedostane (dětská zábrana ve dveřích), dostatek klidu k odpočinku a mnoho volného pohybu k uvolnění napětí a stresu. Dítě může pomáhat připravovat krmivo a vodu pro psa, hrát s ním venku aportovací hry, provádět cviky a triky formou hry – ovšem to vše pod bedlivým dohledem dospělých. Nemělo by však psa chytat, zvedat, mazlit se s ním a už vůbec ne jej k něčemu nutit nebo jej tělesně trestat.

• Co naopak naučit / odnaučit pejska, aby dobře zvládal přítomnost hyperaktivního dítěte? Např. schopnost manipulace, bránění žrádla atp. Umí tyto děti číst neverbální signály pejsků?

Podobně jako nedostatečná schopnost komunikace zpravidla vylučuje postižené děti z kolektivu jiných dětí, může vést i k nedorozumění se psem. Ani zdravé děti nedokážou vyhodnotit signály, kterými psi dávají najevo znepokojení, strach, hrozbu a neumí správně odhadnout situace, ve kterých by pes (ať vlastní nebo cizí) mohl být nebezpečný. Proto jsou děti nejohroženější skupinou co do poranění psem. Pořízení psa do rodiny s dětmi je vhodné až v období, kdy děti potřebné schopnosti nabývají (nejlépe pod vedením erudovaných a zkušených rodičů), to znamená kolem 12. roku.

• Pokud již doma pejska máme a do rodiny přibude dítě, u kterého se projeví diagnóza ADHD, nač si máme dávat pozor? 

Dítě nesmí psa pronásledovat a kontaktovat jej samo, zvláště u jídla a při odpočinku. Proto je vhodná dětská zábrana do dveří, aby byl pes s rodinou v kontaktu, ale aby byl bezpečně oddělen od dítěte. Společné hry musí řídit a pečlivě dozorovat dospělý – hra musí být pro všechny radostí a nesmí být příliš divoká.

• Děti s ADHD se špatně začleňují do kolektivu a hůře vycházejí s ostatními. Může se pořízením pejska zlepšit vztah dítěte k ostatním? (sourozenci, spolužáci, atd.) 

Děti s ADHD jsou impulzivní, nemají trpělivost, jejich schopnost empatie je velmi malá, jejich komunikační schopnosti snížené. Podobné problémy, jaké mají s ostatními dětmi, budou pravděpodobně mít i se psem.

• Může se dítě od psa něčemu naučit? (například od klidného psa odpočívat apod.) Případně může dítě díky psovi zvládat lépe i konfliktní situace? 

Raději bych zkusila pozorování psů (a dalších zvířat) z odstupu, tedy například na výstavách, kynologických akcích, v ZOO. To může pomoci zlepšit schopnost soustředění.

Děti předškolního a raného školního věku, tedy od batolat po zhruba dvanáct let, jsou skupinou, která je nejčastějším terčem psích zubů. Jakkoli handicapované děti jsou ohroženy ještě více, protože psům se jeví nestandardně a nečitelně. Domnívám se, že bezpečnostní rizika soužití hyperaktivních dětí a psů jsou mnohem větší, než prospěch pro dítě.