Dobrý den,
Před rokem jsem si z útulku adoptovala malého (8 kg), asi dvouletého pejska, Brixe. Je to úžasný společník, mazlík, který se mnou tráví v podstatě čtyřiadvacet hodin denně, protože jsem invalidní důchodkyní a on mi pomáhá zvládat mou sociální fóbii. Mimo domov to s ním však není tak jednoduché.
To nejhorší je jeho kňučení. Kdykoliv se někde chci na chvíli zastavit a on má být na vodítku, nikoliv na volno (tedy když si nemůže dělat, co chce, a měl by zůstat relativně na místě) tak kňučí, a to dosti nahlas. Problémy to samozřejmě dělá hlavě při cestování vlakem (v autě bývá většinu času v klidu, když je vedle mě) a taktéž při posezení s přáteli apod, protože ruší ostatní hosty na zahrádkách. Začne kňučet v podstatě hned, co se zastavíme, a kňučí, dokud nejdeme zase dál… Když ho důrazně okřiknu, na okamžik ztichne a pak pokračuje znovu. Mlsky mimo domov obvykle nechce, takže ani těmi ho neuplatím.
Další problém je tahání na vodítku. Na volno si mě sice nehlídá, ale poslouchá a když zavolám, tak přijde zpátky, nebo se alespoň zastaví a počká si, až za ním dojdu já. Ovšem na vodítku je jak šílený a hrozně tahá – dokonce tak, že někdy má přední tlapky vzhůru, jak ho vodítko táhne zpátky a on stejně zabírá zadními, sípe a tahá dál. Bojím se pak, že si ublíží tím, jak ho to musí škrtit, a plánuji mu pořídit nějaký postroj, aby se alespoň neškrtil, avšak co se týče toho tahání, tak si nevím rady, protože i když má jen osm kilo, tak má relativně slušnou sílu a procházky to znepříjemňuje. U předchozích pejsků, které jsem měla (NO a BOC), vždycky stačilo (když nezabralo upozornění hlasem) jen sem-tam lehce cuknout vodítkem zpátky a oni si uvědomili, že to vodítko nemají mít napnuté, protože je to pak nepříjemné, ovšem Brixík to jako by vůbec nechápal, cuknu, ho to vyvede z rovnováhy, takže na chvíli je na čtyřech, ale o dvě vteřiny později už je zase na dvou a táhne dál…
A nakonec je to ještě jeho potřeba běhat za každým – musí se zajít seznámit se všemi, ať už jsou to lidé, další psi nebo jiná zvířata. Nejhorší je to s nepříliš přátelskými psy, protože z nějakého důvodu nechápe, že ne každý pejsek si s ním chce hrát, a tak často běží nadšeně za psy, kteří na něj vrčí a cení zuby.
Doma je zlatíčko. Poslouchá na povely, ví, kam nesmí a respektuje to. Kam může, tam mě následuje, a kdykoliv ho zavolám, okamžitě přijde. Když ho připnu doma na vodítko, chodí u nohy krásně a hlídá si mě, takže povely plní v podstatě hned, co je vyslovím… ale venku je prostě opravdu divoký.