Výběr psa do rodiny
Výběr psa do rodiny
V praxi vždy oceňuji a potěší mě, když se budoucí psí majitelé ještě před tím, než si zvířátko přivedou do domácnosti, přijdou poradit k nám na veterinární kliniku.
Předvánoční čas je spolu s obdobím letních prázdnin nejvíce exponovaným, co se týče pořizování štěňátek. Já však vidím i druhou stránku těchto dní, a to přeplněné útulky a nešťastné lidi, kteří po pár týdnech společného soužití přišli na to, že jim to vlastně takto nevyhovuje a že si to všechno představovali jinak. V tomto momentu často docházím k názoru, že nemysleli dál než „za Vánoce“ nebo „za prázdniny“.
Přiznejme si, že otázek, které bychom si měli položit předem, je nemálo: „ Jaké plemeno? Čistokrevného psíka, nebo křížence? Fenku, či psíka? Štěňátko, či dospělého? Krátkosrstého? Psíka z útulku, nebo od chovatele? Dlouhosrstého? Kastrovaného? Bude žít v bytě, nebo na zahradě? Jaké poslání by měl plnit? Bude to psík na hlídání objektu, nebo náš společník? Kdo ho bude vychovávat? Jakým způsobem ho budeme krmit? atd…
Takovýchto otázek je skutečně velké množství a odpovědi na ně se stávají aktuálními v různém pořadí podle toho, jak psík dospívá.
Jaké je tedy moje doporučení? Jak pokračovat při výběru psa pro Vaši rodinu?
Nebudu zde poukazovat na klady a zápory jednotlivých plemen. Hlavní je uvědomit si, že ne každý pes, který se mi líbí, musí být právě tím nejlepším společníkem pro mě.
Je důležité, aby můj životní styl ladil s potřebami psíka. V jiném případě začínají převažovat nevýhody špatného výběru, my zapomínáme, proč jsme si psa pořizovali a dominuje frustrace, nepohoda, snaha zbavit se nežádoucího člena rodiny.
Proto vždy při výběru nového psíka zapomeňte na módní trendy, reklamy a filmy, v kterých Vás okouzlilo to, či ono plemeno. (Dodnes je noční můrou mnohých milovníků psů film o štěňátkách dalmatina. S jeho uvedením do kin jsme mohli na sídlištích vidět invazi roztomilých flekatých kuliček, až se skoro zapomnělo, že se jedná o původně velmi aktivní lovecké plemeno, které vyžaduje množství pohybu a podnětů a dlouhé hodiny strávené v bytě o samotě se staly důvodem neúnavného štěkání a destrukcí bytových interiérů. To bylo samozřejmě nežádoucí, a tak se naše milé puntíkované kuličky začaly postupně stahovat z teplých bytů do útulkových klícek…
Takto bych mohla vyjmenovat různá plemena psů, která se stala „svojí vlastní obětí“, kdy jejich popularita stoupla po účinkování v různých reklamách a filmech.
Pojďme se tedy podívat na jednoduchý algoritmus otázek, které byste si měli skutečně položit (a pravdivě odpovědět) ještě předtím, než se rozhodnete pro konkrétního psíka.
Psík žije průměrně 10 let
Jak se změní Váš život a Vaše potřeby v tomto časovém horizontu? (např. Vaše desetileté dítě bude mít už 20 let a pravděpodobně bude mít jiné zájmy než dnes…)
Jaký typ rodiny jste?
Sportovně založená, máte chalupu, či zahrádku, chodíte na výlety do přírody? Potom se Vám může hodit aktivní zvíře, které ocení množství fyzické aktivity. (Znám paní, která žije s Rhodéským Ridgebackem v garsonce, ale denně spolu uběhnou skoro 10 km, takže i velkému plemenu pak nevadí spánek v pelíšku v menším bytě!!)
Jaká je Vaše povaha?
Zvažujte také svoji povahu, temperament, způsob trávení volného času, životní styl a nechejte si od odborníka na psy poradit plemeno, které by k Vám dobře ladilo.
Je lepší kříženec nebo čistokrevný pes?
U kříženců se často nedá dopředu odhadnout, jak se psík povahově a temperamentem (někdy i vzrůstově) vyvine…Opět však platí, že ten, kdo se ve psech vyzná, dokáže po pár hodinách povahu, temperament a potřeby psa odhadnout. Čistokrevné plemeno dává záruku jistých předpokladů, ale taky se jedinec od jedince liší.
Fenku nebo psa?
Při tomto rozhodování platí všeobecná pravidla. Feny jsou většinou jemnější, lehčeji ovladatelné, zřídka dominantní (což by mohlo vyhovovat začátečníkovi). U feny nezapomeňme na hárání, které probíhá dvakrát do roka a může se stát mírnou komplikací (dnes se však už běžně může řešit kastrací). Pes/samec – je často dominantnější, vyžadující pevnější ruku a zkušenosti.
Jak starého psíka si pořídit?
Samozřejmě ideální věk je 8 týdnů. Vedou k tomu různé důvody. Prvním je psychika štěňátka, která je v období mezi 6. – 12. týdnem věku nejpodstatnější. Ve věku 6-8 týdnů štěňátko ještě potřebuje společnost sourozenců a matky, učí se sociálním návykům, ale fixuje si už i podněty zvenku, formuje se vztah k člověku. Ve věku 8 týdnů je připravené přestěhovat se do nové rodiny, kde se vytváří pevná vazba na členy své nové smečky (ze zdravotního aspektu – absolvovalo už první očkování).Nezapomeňme, že v tomto věku (do 12. týdne) fixujeme u psíka množství podvědomých podnětů a vytváří se i množství fobií, které v různé podobě vyplavou na povrch až později!! Proto, když štěňátko, tak osmi až desetitýdenní.
Jak vypadá momentálně naše "Lidská smečka"?
Velmi podstatná otázka. Malé rychle rostoucí štěně vytržené z původního zázemí potřebuje pochopit mnoho nového. Lidský svět, jeho pravidla, jeho chod. Často se sami zamýšlíme nad tím, že chceme od mláděte jiného živočišného druhu, aby začalo akceptovat naše podmínky typu: pojď sem, tam nechoď, teď spíme, teď jdeme ven, toto můžeš hryzat, toto nesmíš atd. Pes je schopný tomu všemu porozumět, pokud jsou tyto podmínky neměnné, konstantní a pokud tyto informace dostává postupně… Jak vypadají však naše rodiny? Pořizujeme si psa jako náplast na rozpadající se manželství, neposlušné dítě, krizové období či období prázdnin, které jsou absolutně odlišné od každodenního života, a pak se hněváme na malé štěně, které se nedokáže tak rychle samo zorientovat v našem lidském zmatku. Proto pořizujme psy do stabilních, vyrovnaných rodin s pevným režimem a jasným „alfa-vlkem“ – v lidské řeči: vůdcem, který malé štěně naučí chápat náš svět.
Dospělého psa?
Ano, i to je alternativa, vyhneme se tím období nežádoucích skvrn po bytě a nemotorného psího batolete (i když i toto období má své kouzlo), ale pořizujeme si zase psa i s jeho zlozvyky, možnými zlými zkušenostmi atd. Naopak člověk, který psům rozumí po pár hodinách strávených s dospělým zvířetem dokáže velmi dobře odhadnout jeho nitro a i to co potřebuje, či co by nesnesl.
Finanční náklady
Ano i nad tím se musíme pozastavit. Vlastnit psíka v zahraničí je považované za luxus. Opodstatněně. Pomyslete na náklady za stravu, daně, veterinární péči, psí hotel v čase Vaší nepřítomnosti, atd.
Pes z útulku?
Často diskutovaná otázka a velmi citlivá. Lidé totiž útulkovým psům způsobí více trápení, než radosti (obvykle v dobré snaze pomoci).Musíme myslet na to, že tito psi často zažili nesprávné zacházení, nějaké fyzické či psychické trauma, nestandardní období socializace a mnohá další příkoří, které jim osud nadělil. Proto by si psíky z útulku měli brát majitelé s vážným zájmem, zkušenostmi, po důkladném seznámení se s povahou a historií psíka, kterou někdy personál útulku ví, někdy neví… (Např. psa, kterého týraly v minulosti děti nemůžete donést do svého domova ke svým ratolestem jako živou hračku!!)
Moje rada na závěr. Buďte citliví a otevření sami vůči sobě. Snažte se vžít do duše čtyřnohé bytosti, která si nevybírá Vás, ale naopak. Vy si vybíráte ji a vnutíte jí svoji přítomnost po zbytek jejího života. Zeptejte se sami sebe: ,,Jsem já ten člověk, který tě udělá šťastným a naplní tvůj život??“ Jestliže v srdci uslyšíte odpověď- ano… je to jasné a pes Vám to oplatí na 100%.