Dítě a pes
Dítě a pes
Velmi často se mi stává, že zazvoní telefon a na druhé straně se ozve přání: “Chci dětem koupit štěně. Můžete mi poradit?“ A také velmi často z mé strany zazní odpověď, že pokud má být štěně jen a jen kvůli dítěti a jako hračka pro dítě, je lépe koupit plyšového. Rozumný nový potencionální majitel se vyptává, méně rozumný se urazí a zavěsí.
Jak to tedy vlastně je?
Vždyť se všude píše, jak je pro rozvoj celé dětské psychiky zvíře důležité! Ano, to je skutečně pravda. Pro mnoho dětí je zvířátko a hlavně pes tajným největším snem, je to jeho kamarád, trpělivý společník, partner pro hru i mazlení, umí krásně naslouchat dětským bolístkám. Dítě i pes většinou tvoří skvělý pár, který má neustále čas a chuť do hry. Oba si tak mohou vybít i fyzickou energii a někdy až přílišný temperament. Ovšem je-li správně zvolen věk dítěte i psa. Těžko mohu doporučit zájemci, aby pro tříleté děcko zakoupil dogu či dobrmana, pro dvanáctiletého sportovního synka se nebude hodit pohodový a pohodlný mops. Když už dobře zvolíme věk i plemeno, i přes veškerý dobrý vztah je třeba dodržovat některá pravidla.
Pomineme nejkatastrofálnější situaci, kdy je pes zakoupen skutečně jako HRAČKA. A když hračka omrzí, neboť chce jíst, spát a také cosi vyměšuje a nedej Bože ostré zoubky škrábly hýčkaného potomka, když štěně vláčel za uši ze schodů – musí pryč.
Pes vždy musí mít v rodině své přesně hierarchicky vymezené místo a musí respektovat každého člena rodiny. I když je to ten nejmenší a nejlíp se s ním hraje. Dítě ovšem zase musí respektovat psa, jeho klid, spánek, jeho pelíšek, zvláštnosti jeho povahy a musí vědět, jak se se zvířetem zachází. Citlivě, ohleduplně s láskou a přátelsky.
Tam, kde rodiče sami mají ke psovi či kočce hezký vztah, jsou spravedliví, nejsou většinou problémy s přístupem dětí. Tam, kde dospělí týrají kočku, kopou do psa, těžko jejich potomek bude jednat jinak. Role rodičů je tedy důležitá a nezastupitelná, oni MUSÍ dítěti přesně vysvětlit co smí a co ne a důsledně trvat na dodržování stanovených pravidel. Děti školního věku mohou i převzít určité povinnosti, například krmení, pravidelné procházky, péči o srst. Když už je v rodině dítě a přibude pes, je situace snazší než když se v rodině se psem narodí miminko. I to se však dá zvládnout dostatečnou pozorností pro psa, který by nikdy neměl být odstrkován „na vedlejší kolej“. Naopak, pokud to lze, zabýváme se jím stejně často jako dítětem, aby nedocházelo k žárlivosti a zbytečné averzi. Tam, kde cítí zvíře stejnou lásku jako před narozením potomka, stane se později jeho spolehlivým přítelem a ochráncem.Všechny děti v naší rodině se během let naučily prvním krůčkům držíce se dlouhé srsti našich psů, naučily se i nenaříkat při pádech způsobených mávnutím huňatého ocasu, prostě „otrkaly se“ a nefňukaly.
Rozhodně není nutné se při dodržování základních hygienických pravidel bát nějakého přenosu nákazy apod. Je-li pes či kočka řádně odblešen, odčerven, neolizuje přímo obličej dítěte či si nepůjčuje jeho hračky, nic rozhodně miminku nehrozí. Je již dávno dokázáno, že přehnaná izolace a až sterilní prostředí při růstu malých dětí výrazně škodí. Přesto se stále a stále setkávám s názorem – naši mladí čekají přírůstek, to musí dát to zvíře pryč! Nebo naopak – k babičce nepojedeme, ještě by Pepíček něco chytil od té jejich kočky!! Ujišťuji všechny, že jedno odpoledně strávené v supermarketu uprostřed davů lidí, tedy i virů, bakterií a infekcí je mnohonásobně škodlivější.
I když u vás v domácnosti jste si se psem vybudovali pěkný a láskyplný vztah, může ovšem klidně dojít ke konfliktním situacím venku, při procházkách. Někteří psi nežijí v rodině s dítětem, někteří žijí s dítětem spíše klidným a smečka křičících a běhajících dětí je vyvede z míry, vyděsí je náhlý zvuk apod. Je proto nutno na vycházkách zachovávat tu největší opatrnost a předvídavost. Zákonitě děti a psi potřebují čerstvý vzduch a pohyb a tak se setkávají v parcích, loukách, lesích i na ulicích. Obě strany by měly být tolerantní, avšak majitelé psů, kteří znají reakce svého zvířete nejlépe, se musí snažit zachovávat opatrnost přeci jen více. I když víte, že váš pes je velmi hodný, neměl by bez dovolení běžet k cizím lidem i dětem. Oni nemohou vědět, že máte doma tři děti a pes tedy dětskou společnost miluje a chce si hrát. Oni se ho bojí a neštěstí je na světě. Když si majitel není jist poslušností svého psa,měl by jej připoutat na vodítko.
Pes na vodítku či vzorně u nohy by měl být samozřejmostí na frekventovaných prostranstvích, hřištích, v centru měst či obcí. Na druhé straně by rodiče měli vědět, že pokud už se stane, že k nim běží nějaký pes, nemají křičet, zděšeně mávat rukama, zvedat děti do výšky atd. To je to nejhorší, neboť pes se chce podívat, co to ten člověk zvedá! Chce to zůstat stát, klidně se nechat očichat, popř, říci něco jako "ahoj pejsku, jak se máš, kde máš páníčka?". Ti, co se zvířat bojí, považují tento návod asi za hodný bobříka odvahy, ale ujišťuji vás, že je to způsob nejúčinnější. Je nutno naučit i děti, které doma psa či kočku mají a jsou na zvířata zvyklé, že cizí zvířátka je nutno nechat na pokoji. Na ně se prostě bez dovolení nesahá.
Přátelské soužití dětí a zvířat, zvláště psů, je to nejlepší, co si můžeme přát a svým dětem dopřát. Rozhodně je soužitím se zvířetem výrazně obohatíme a vychováme z nich citlivé a soucitné bytosti, které si váží všeho živého a přírody. A to příští generace rozhodně potřebují.
A nakonec několik zásad,jak si zajistit bezproblémové soužití:
- nenechávejte nikdy dítě se psem při hře bez dozoru, obzvláště menší, či dokonce vaše dítě se skupinou kamarádů
- dítě nikdy nemá psa komandovat a poroučet mu zbytečnosti
- dítě musí vždy psa nechat v klidu když dostává potravu
- hra by nikdy neměla být přespříliš divoká, surová
- dítě nesmí nikdy způsobovat psovi bolest, zlobit ho či jej stresovat, tzv. zahánět „do kouta“ bez možnosti úniku, např. bude jej honit se švihajícím klackem po zahradě a zažene jej do místa, kde již pes nemůže nikam dál
- nemocného psa musí nechat dítě vždy v klidu a musí s ním zacházet ohleduplně
- jestliže pes zavrčí, tj. vyšle signál varování, dítě se musí ihned stáhnout
- jestliže pes běží k dítěti, nemělo by křičet, mávat rukama, zmateně běhat a chovat se hystericky
- když jste si neověřili, že pes skutečně provedl to, co dítě tvrdí, nesmíte ho trestat. Nespravedlivý trest může vyvolat skutečnou a trvalou averzi k malému trapiči.
Možná si pamatujete případ, kdy velký moloss způsobil smrtelné zranění dítěti ve vlastní rodině. Později se zjistilo, že ho chlapec bil kovovou trubkou do hlavy. Správný přístup psa i dítěte je tedy jen v rukou dospělých, tedy hlavně rodičů.
Hodně vzájemné tolerance a pochopení a hodně šťastných dětí, kteří mají to SVÉ domácí zvířátko.
Daniela Pavlovská