Pes a dítě spolu v bytě
Chcete si pořídit pejska? Je hezké, že máte pěkný vztah ke zvířatům… Ale ještě moment! Připočtěte si ke svému věku 12 let (přibližná délka života psa). Nebudete během těchto let, je to dlouhá doba, zakládat rodinu? Mnozí ano, viďte? Takže na bezproblémové budoucí soužití všech myslete ještě předtím, než si psa přivedete. Pojďme si to probrat podrobněji...
/Polohování s týdenním miminkem - pes a matka jsou canisterapeutický tým/
Jakého psa si vybrat?
Určitě je rozhodující váš vkus. Jiné požadavky na psa má sportovně založený pár trempů, jiné filharmonici s bytem v centru velkoměsta. Já osobně bych třeba nesnesla život s temperamentním teriérem, volím klidnější, inteligentní, spolupracující elegány. Kdo se v plemenech a jejich vlastnostech nevyzná, měl by si sednout k atlasu se zkušeným kynologem. I pouliční voříšek inklinuje k určitému typu chování – a to je v hrubém základu odvoditelné z jeho vzhledu. Co se dětí týče, chovatel se zkušenostmi si může dovolit vybrat jakékoliv plemeno a při vhodné výchově bude pes vhodný k dětem. Lidé s malými či žádnými zkušenostmi by si měli vybírat vyrovnaná, mírná plemena s relativně snadnou výchovou, tedy třeba retrívři, nikoli středoasiat (středoasijský pastevecký pes – pozn. red.) – a pozor – k náročně zvládnutelným plemenům řadím i všudypřítomné jorkšíry! Většinou se lépe domluvíte s fenkou, ta i snáze přijme do smečky jakékoliv mládě.
Co se týče věku
Mladý pes si zvykne na děti snadno, u staršího to může být komplikovanější. Pokud si pořizujete psa z útulku nebo dospělého jedince, ptejte se na jeho vztah k dětem. Nebo pragmatický tip: jeďte si psa okouknout s půjčeným dětským „figurantem“. Není třeba riskovat nebo psa vysloveně dráždit (fuj!), ale jednoznačně a na vlastní oči uvidíte, jak se pes k dítěti chová. Pozor, i když bude mít útulkový či starší pes děti na první pohled rád, mějte se ještě dlouho na pozoru. Nevíte, co kdysi zažil – při pohledu na chlapce s klackem se mu může vybavit ošklivá vzpomínka, nebo se mu batole přiblíží na jeho vkus blízko k misce, a pejsek náhle agresivně vyjede (tím mám na mysli, že jsou i tací podezřívaví a hamižní psi, kteří vyjedou, už když se k jejich misce přiblížíte na tři metry – a to je v bytě běžné, je tam málo místa). A pak to bude vaše chyba, měli jste myslet i za psa, počítat se vším. Tím ovšem nechci odrazovat od pořizování si psa se smutnou minulostí! Vůbec ne, bývají vděční a milující. Jen zkrátka nalévám čistého vína, realita není romantický film.
/Měsíční miminko má kontakt s hodným psem zjevně rádo/
Nerozmazlete psa příliš
Stále více osamělých mladých lidí si pořizuje psa, aby jim bylo veseleji a doma na ně někdo čekal. Také páry, které studují, cestují, a na rodinný život teprve šetří finance, si rády zkoušejí, jak jim půjde společná péče o někoho třetího. Ano, pes je úžasný přítel! Ale prosím, nepřehánějte to s tím hýčkáním. Je nutné uvažovat vždy dopředu: když si berete malé štěňátko na noc do postele, vezme toto privilegium jako samozřejmost. A pozdější konec postelových časů bude brát jako příkoří. Jestliže bude vyhazov z lůžka dokonce přímo souviset s příchodem miminka, tak opravdu nezačnete s budováním dobrých vztahů zrovna šťastně! Totéž platí o povolených a zapovězených místnostech. Lepší bude, když pes od začátku nebude smět vstupovat do pokoje, kde možná časem bude opečováváno dítě. Učte také psa, že nemůžete být vždy a všude pospolu, že se nic hrozného neděje, když tuhle Azorek počká doma na páníčky o samotě. Zkrátka a dobře, vychovávejte přátelského, pohodového psa, ne žárlivou hysterku.
Respekt a řád především
Ve všech vztazích je potřeba znát hranice a práva každého jedince, tedy i ve vztahu vy a pes. Přes to nejede vlak, a snažit se honem napravovat vážné psovy zlozvyky (jejichž příčinou jste vy) až s příjezdem mamky z porodnice, to je nezodpovědné až šílené. Zajímejte se včas o základy výchovy – čtěte, choďte do psích školek a na cvičáky, konzultujte začínající problémy se zkušenějšími kynology. Základem prostě je to, že autoritou je páneček, hafan nesmí cvičit s vámi ani se členy rodiny! Další nezbytností je klidové místo, kam se pes může v budoucnu ukrýt před dítětem, to bude mít do pelíšku striktní zákaz vstupu, šmytec! Praktické je také naučit psa co nejdřív (někdy to v jeho pubertě nejde, tak to nelamte přes koleno) chodit na volno s náhubkem, bude se vám to hodit „ke kočárku“. Heleďte, taky nesnáším dril a staré cvičitele jako z vojny, není to ale nutné. Nastavili jsme si se psem základní pravidla. Ta dodržujeme, proto si věříme a jeden druhého si vážíme. A hodí se nám to i v krizových situacích: já jsem pak autorita, co jedná, pes je ten, kdo se stáhne do pasivity a nepřekáží. V canisterapeutické praxi to bylo k nezaplacení, když dítě v ústavu dostalo epileptický záchvat nebo klient s psychiatrickou diagnózou vzal psa do náručí pevně rozhodnut, že si mazlíčka „nechá napořád“. Doma se to bude hodit také: dítě, které zatahá psa za ocas, potrestáte a usměrníte vy, šéf smečky, a to hlasem nebo symbolickým plácnutím. Nikoli pes svými zuby.
/Kompletní smečka: táta, máma, 3měsíční dcera a 10letý pes/
Miminko je doma
Už v těhotenství paničky jste jistě zkontrolovali, zda jste psa nezapomněli naočkovat a odčervit, že? Pokud pejsek není na děti zvyklý, nejpozději pár týdnů před příjezdem miminka z porodnice s ním obejděte známé s dětmi, ať boban ví, do čeho jde (v případě pochybností nasazujte pro blízký kontakt s potomky svých kamarádů psovi náhubek). Každé přátelské gesto chvalte a odměňujte – a tímto stylem pak pokračujte trvale. Pokud nemáte vysloveně mateřský typ fenky, je podle mne dobré, když si pes „spočítá“, že se kamarádění s dětmi, co do pozornosti pána, hlazení a piškotů, „vyplatí“... A pak už je to tady, nesete si přes práh bytu v autosedačce milované miminko! Je to nový člen smečky, takže slušnost velí, že byste jej měli přestavit všem stávajícím členům, včetně pejska. Nechte ho k nemluvněti čichnout, má právo se dozvědět, kdo to přišel. A zas naopak nečekejte dojemnou scénu jako onehdy já: pes prostě vteřinu ňufnul k mrňousovi jako ke kterékoliv návštěvě, a pak se šel nadšeně vítat se mnou, protože mě zkrátka dlouho neviděl. Až po pár dnech mu začínalo docházet, že mimčo asi zůstane s námi. Ale nevadilo mu to – jednak se zabaleným uzlíčkem skoro nepřišel do styku (dítě je v postýlce, v náručí, na přebalovacím pultu… všude, jen ne na zemi u psa), jednak jsme se mu snažili úbytek našeho času vynahradit extra kvalitními chvilkami mazlení. Čas od času jsme s děťátkem na psovi polohovali (těsně před koupelí), aby se oba sblížili, ale to bez předchozí praxe raději nezkoušejte. Jinak nebylo v prvních měsících vlastně co řešit.
Děti jsou nevinní čertíci
Bedlivé hlídání vám nastane až v době, kdy dítě začne lézt, pak sedět a zkoušet vstávat. Ideální je, když máte psa při náročnějších etapách dne kam zavřít. Ale musíte ho tam zavírat „kulantně“ a s pochvalou, aby izolaci od smečky nebral jako trest. Náš byt je tak malý, že v něm raději dveře zavíráme minimálně, navíc pes smí všude a vyhazov snáší s demonstrativní nelibostí. I přes svůj pokročilý věk netouží po klidu v ústraní, takže to respektuji – a o to víc oba hlídám. Jeden nevážný kousanec se nám přes veškerou zodpovědnou bdělost přihodil, což si vyčítám. Ale rozhodně jsem nepanikařila, psa jsme se nezbavili a všichni žijeme šťastně dodnes. Moje děvčátko psa miluje a relativně se snaží chovat k chlupáčovi stále ohleduplněji. Tentýž přístup doporučuji i vám: buďte zodpovědní, ale ne perfekcionisté. Vaše dítě není choulostivá květina, přežije dětství i přes různé nehody stejně, jako jste je přežili vy. A váš pes mu může být parťákem ve hře, objektem lásky a prvních náznaků péče, ochráncem. A to je přece skvělé!
Článek vyšel v časopisu č. 1/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |