Když se jméno stane naplněnou skutečností. Naděje a její cesta za novým domovem.

Jsem Naděje a tohle jméno jsem dostala proto, že ti, kdo mě zachránili, si moc přáli, abych měla naději přežít. Od chvíle, kdy mne srazil kousek od Bohumína vlak, jsem bojovala o svůj život a naštěstí jsem dnes tady a moc bych si přála, aby se našel někdo, komu budu dělat společnost už po zbytek svého života. 

Když mne našli poblíž vlakového kolejiště lidé z útulku Bohumín, bylo jasné, že moje záchrana nebude jednoduchá. Měla jsem přeraženou páteř, zadní nožičky jsem necítila, netušila jsem, co se mnou bude. První ortel na klinice zazněl utracení. Jenže ti lidé se nechtěli vzdát a tak pátrali po možnostech pomoci, což se naštěstí pro mne podařilo. Nadační fond Psí Naděje přislíbil pomoc a tak jsem mohla na operaci. 

Když mi na klinice v Bohumíně k páteři dali fixační stabilizátor, domluvili se, že pojedu na rehabilitace do Polska, do rehabilitačního centra. Jenže tam se cosi pokazilo, nechtěla jsem cvičit, nechtěla jsem jíst, nechtěla jsem žít. Byla jsem pořád jen na jednom místě, sama, zavřená a bolavá, jen jsem ležela a tak mi na kyčli vyrostl hrozivý dekubit. Byla jsem ležící tělo bez duše. Bez naděje, kterou již neviděli ani v rehabilitačním centru a tak navrhli utracení.

Už podruhé jsem tedy měla odejít navždy. Jenže s tím se už nechtěli v Nadačním fondu Psí Naděje smířit a vzdát to bez boje a tak poprosili spolek NO v nouzi o moje umístění. NO v nouzi mne tedy přijal pod svá křídla. Následovala ještě kontrola na klinice v Bohumíně, kde už potřetí zazněl verdikt euthanasie. Prý jsem navíc agresivní na okolní zvířata, jenže já jsem byla tak moc bolavá a zoufalá ... 

Navzdory prognóze kliniky, že už se nikdy nepostavím na všechny čtyři nohy, protože mám prý absolutně přerušenou míchu, že už nikdy nebudu sama vyměšovat, že nebudu mít nikdy kvalitní život, že se pro mne nikdo nenajde, jsem nyní u tety Žanety. 

Když i přes doporučení kliniky mne odvezli k Žanetě s nadějí, že bude líp, vůbec netušili, co se stane, jak jim ještě týž den vyrazím doslova dech!

Teta Žaneta vůbec neřešila, že se prý nesnesu s pejsky, hezky mne ubytovala ke svému psímu parťákovi a kočičkám a já najednou věděla, že jsem tam, kde mne chtějí, konečně po tolika týdnech samoty jsem byla někde, kde jsem cítila lásku a to mne tehdy postavilo téměř okamžitě na tři, zatím vratké, nohy. Nechtěla jsem být v pokoji sama a tak jsem došla za ostatními, prostě jsem vstala a vrtkavě jsem za nimi došla, abych mohla být u nich. Touha někam patřit byla tak silná! 

Vozíček, který mi zapůjčili, jsem vůbec nepotřebovala. Přeci nebudu jezdit na vozíčku, když mi tři nohy vlastní tak dobře slouží! Co na tom, že je to prakticky nemožné. Začala za mnou docházet ještě další teta, teta Vendula, která je moje teta rehabilitační a taky mi už téměř dokonale vyléčila ten obrovský dekubit, který mě bolel a moc mi vadil. Chodí za mnou skoro každý den a protože já už mám důvod žít, tak se moc snažím a dokonce tak moc, že už chodím krásně na všech čtyřech! 

Čeká mě ještě asi měsíc léčby a už se pomalu porozhlížím po novém domově. Po někom, koho budu moct mít ráda celým svým psím srdcem a on bude mít rád mě. Své jméno jsem nedostala jen tak, jsem Naděje a možná je mezi vámi někdo, kdo mne potřebuje, kdo na mne čeká a pro koho budu i já nadějí na veselejší a šťastnější život ve dvou, ve třech nebo klidně i v pěti, protože já mám nakonec své zvířecí kamarády ráda :-) 

..................................................................................................................................................................................................

V polovině března letošního roku srazil fenku Naději vlak a poranil jí páteř. Naděnka byla nejprve operována na klinice v Bohumíně, odkud následně putovala do polského rehabilitačního centra. Bohužel tyto rehabilitace byly bez výsledku a Naděje musela následně bojovat ještě o to více. Její cesta za bezbolestným životem nebyla jednoduchá.

Každodenní péče obnášela převazování a léčení dekubitu, který měl v průměru 8cm (nyní cca 1,5cm) rehabilitace, které probíhaly a stále probíhají v domácím prostředí. Naděnka zpočátku vyměšovala samovolně, takže bylo nutné, aby měla neustále plenu a čistou podložku.

Při jedné z kontrol na místní klinice v Ostravě byl proveden RTG snímek břicha a bylo zjištěno, že je uvolněná fixace páteře - vytržení zadních šroubů a tím dislokace obratlů. Bylo třeba tedy Naději znovu operovat. Reoperace byla provedena na klinice v Praze ve Vetcentru ve Stodůlkách. Po kontrole a revizi osteosyntézy, která je z poloviny mimo obratle bylo zjištěno, že i tak je páteř stabilní, neboť se již zde vytvořila vazivová tkáň.  Z tohoto důvodu již nešlo osteosyntézu odstranit a pan MVDr. Duchek operativně odstranil pouze dva šrouby, které byly mimo obratle. 

Konec léčby Naděje je nyní odhadován na konec září, až se dohojí dekubit a skončí se i s rehabilitacemi. 

Naději jsou 2 roky a hledá ten nejúžasnější domov pod sluncem. Nikdy z ní nebude atlet a nikdy nebude dělat žádný psí sport. Naděnka bude spokojená a šťastná za bydlení v rodinném domečku se zahrádkou, kde bude spinkat uvnitř v domě se svými páníčky. Zvládá středně dlouhé procházky, na které se vždy velmi těší.

Co se týká snášenlivosti, tak dle původních informací měla být absolutně nesnášenlivá ke všemu živému. V současném dočasném domově sdílí byt s kočičím a psím kamarádem a nemá s nimi jakýkoliv problém.

Pro Naděnku je spuštěna sbírka u Nadačního fondu Psí Naděje, díky které může spolek NO v nouzi z.s. hradit veškerou léčbu a péči. Přispět Naděnce můžete přímo zde: Sbírka na sraženou fenku německého ovčáka : PESWEB

Chtěli bychom všem dárcům za Naděnku velmi poděkovat! Jen díky vám se mohl tento malý zázrak uskutečnit. 

Více informací k Naděnce na tel.: 602785221, Německý ovčák v nouzi, z.s., Ostrava