Sportovní kynologie se někdy nazývá také jako královská disciplína. Mezi psovody vyniká především svou obtížností, je v ní totiž vyžadována velká všestrannost. Ta musí být jak ze strany psa, tak i psovoda. Které její aspekty jsou nejobtížnější a v čem spočívá její výhoda? O tom jsme si povídali s kynologem Martinem Pejšou.

Co přesně si můžeme představit pod pojmem sportovní kynologie?

Klasická sportovní kynologie se skládá ze tří částí: stopa, poslušnost a obrana. Každá z nich má svá specifika a nároky na psy, a to ji dělá jednou z nejtěžších v rámci všech kynologických odvětví.

Je tato disciplína vhodná pro každého psa? Může v ní být trénováno jakékoliv plemeno?

V rámci sportovní kynologie je možné trénovat každého psa, který má dostatečné fyzické a psychické předpoklady. Jde ovšem také o to, co psovod od svého psa očekává. Pokud se jedná jen o skládání běžných zkoušek, myslím že není větší problém. Co se týká srovnávání výkonů v rámci regionálních závodů, soutěží vyššího významu, či až například nejvyšších soutěží jako jsou mistrovství světa, tam hraje roli jak připravenost, tak talent a někdy i příslušnost k plemeni.

Jaká plemena jsou pro tento druh výcviku nejvhodnější?

Dlouhodobě jsou pro tento typ výcviku cíleně vybíráni psi plemen německého a belgického ovčáka. V současné době je možné vidět cvičit poměrně úspěšně i některé holandské ovčáky, beaucerony nebo border kolie, ojediněle lze na soutěžích a cvičištích vidět i dobrmany, boxery, rotweilery či velké knírače.

Kdy je ideální začít s výcvikem?

Ideální je začít ve štěněcím věku, ne ovšem nutně s výcvikem jako takovým, ale spíše se všeobecnou výchovou psa.

Dají se vycvičit i starší psi nebo se sportovní kynologií musí začít už jako štěňata?

Myslím, že to není problém. Samozřejmě je jednodušší učit některé cviky malé štěně už jen s ohledem na menší tělesný vzrůst, či jakousi závislost na psovodovi. Pro některé starší psy, u kterých je začátek výchovy či výcviku novinkou, to může být problematické. Tito psi mívají někdy už svůj svět. Ovšem vše je o pravidelnosti a důslednosti s jakou k výcviku psovod přistupuje.

Jak obvykle probíhá samotný výcvik?

Každý psovod má svůj systém tréninku, který vyhovuje zvířeti i jemu samotnému. Jde též o časovou náročnost. Naplánovat si trénink není vždy úplně jednoduché. Například na trénink stop bychom měli jít alespoň třikrát až čtyřikrát týdně, musíme však brát ohled na to, že nesmíme volit stejnou trasu, terén se musí měnit, přičemž ne každý je pro trénink úplně vhodný, taktéž si musíme terén vyhledat a dojet na něj. To samé se týká i cvičení poslušnosti a v potaz musíme brát i dostupnost figurantů, bez nich se totiž sportovní kynologie neobejde.

Na co se během tréninku soustředíte?

Během tréninku je nutné se soustředit na úplně vše. Musíme dbát na sebekontrolu, musíme předvídat, jak by se pes mohl zachovat, a neměli bychom jej zkoušet z toho, co by měl umět, spíš bychom se měli soustředit na učení a trénink jako takový.

V čem se sportovní kynologie liší od ostatních výcvikových disciplín?

Liší se hlavně tím, co jsem popsal už výše. Roli hraje čas, náročnost i poměrně velká rozmanitost disciplín. Možná i proto není tato klasická sportovní kynologie v dnešní době tak vyhledávána mezi dětmi a nových zájemců též tolik není. U sportovní kynologie vždy také záleží na talentu psa, pečlivosti psovoda a celkově tomu, kolik času psovod zvířeti věnuje. Problémem je, že než se psovod může zúčastnit soutěží, pokud pominu nejzákladnější zkoušky, uběhnou třeba dva i tři roky. Samozřejmě se dají skládat zkoušky a účastnit se soutěží hned, jak to minimální věk psa dovolí, ale jde o to, s jakým úspěchem to potom nakonec dopadne. Sám nejsem příznivcem rčení, že zkouška je od slova zkusit a že na soutěži pes získává zkušenosti. Ano získává, ale jen takové, které si zrovna nepřejeme. Takže zkušenosti získává jen psovod...

Jaké využití mají psi, kteří úspěšně zvládnou výcvik ve sportovní kynologii?

Sportovní kynologie má mnoho společného se služební kynologií. Tedy tím, že obsahují stopu, poslušnost i obranu. Základ výcviku může být velmi podobný, ale v pozdějším stádiu se v mnoha ohledech odlišuje. Ve zkratce, ve sportovní kynologii nám záleží například na tom, jak konkrétní cvik vypadá, ve služební kynologii jde hlavně o účel cviku a jeho použití v praxi. Přímo k otázce: využití pro psy ve sportovní kynologii má širší spektrum od skládání různých zkoušek dle národního zkušebního řádu (NZŘ), tak mezinárodního zkušebního řádu (IGP). Zde se může jednat o úplné zkoušky (ZVV-3, IGP1-3), speciální zkoušky: stopařské ZPS1-2, IFH1- IFH 2, IGP FH, obranářské ZPO1-2, nebo jen jejich části a tak dál. Psi mohou být dál využiti v různých soutěžích místního, krajského, republikového či mezinárodního významu.

Může být pes, který má výcvik ve sportovní kynologii, využitý v praxi?

Dle mého názoru ano, ale musí mít dobré povahové vlastnosti a vedení v tréninku. Jak říkám, sportovní i služební kynologie mají určité rozdíly, ale pokud má pes velmi dobré základy, poněkud jiné zaměření zvládne časem bez větších problémů.

Sponzorem blogu Mazlíčci v pohybu je značka Brit, výrobce krmiv a pamlsků pro vaše čtyřnohé parťáky. Brit dále podporuje centrum Helppes pro výcvik asistenčních pejsků, canisterapeutickou organizaci Aura Canis, různé mezinárodní výstavy psů a koček pořádané v České republice, sportovní kynologii a další psí sporty. Web: www.krmivo-brit.cz