Na psí zuby mají největší vliv výživa, skus, čištění a pravidelné prohlídky, říká stomatoložka Vladěna Štrosová
MVDr. Vladěna Štrosová se specializuje na stomatologii zvířat ve své ordinaci v Hradci Králové, kde vás naučí, jak se starat o chrup psa, kočky nebo králíka.
Paní doktorko, z čeho jsou složené psí zuby?
Zuby jsou nejtvrdší strukturou ve zvířecím (i lidském) organismu. Sklovina zubu je tvrdší než kost. Je tvořena z 95–98 % minerální složkou (hydroxyapatit), zbytek doplňuje organická složka a voda. Zubovina (dentin) je o něco měkčí, více se podobá kosti. Obsahuje 70 % hydroxyapatitu, zbytek vyplňuje opět organická hmota a voda. Mohlo by se tedy na první pohled zdát, že strava má pro psí zuby zásadní význam. Není to však úplně pravda.
Jak to tedy je? Má strava vliv na kvalitu zubů?
Dočasné, mléčné zuby se vyvíjí během březosti a zuby trvalé do čtyř měsíců věku štěněte. V tomto období dochází k ukládání minerálů do zuboviny a skloviny, proto je kvalita výživy důležitá právě v tomto období. Závažná podvýživa feny nebo štěněte v období vývoje zubů může mít opravdu za následek narušenou sklovinu. Častěji než podvýživou ale dochází k narušení vývoje zubů následkem infekčních procesů, horečky nebo nevhodným výběrem léků. Co se týká faktu, zda je vhodnější měkká či tvrdá strava, názory nejsou jednoznačné. Někteří chovatelé raději podávají vlhčenou nebo konzervovanou stravu, jiní naopak dávají přednost granulím nebo syrové stravě s přídavkem kostí. Spíše než na druhu stravy záleží na tvaru skusu zubů. U psů se správným, normálním, skusem dochází k samočištění zubů. Při příjmu potravy spolu zuby navzájem spolupracují a tím si z povrchu zubů odstraňují zubní plak. Zuby ve správném skusu také neumožňují hromadění potravy v mezizubních prostorech. Z tohoto pohledu se jeví strava s pevnější strukturou jako vhodnější.
Jaké potraviny psovi zuby vyloženě kazí?
Jelikož je stavba zubu psa podobná stavbě zubu člověka, tedy na povrchu zubu je mineralizovaná sklovina, škodí potraviny kyselé. Někteří psi s oblibou konzumují jablka, švestky a jiné ovoce obsahující kyseliny. To může mít za následek odvápňování skloviny. Ta se u psů neprojevuje zvýšenou kazivostí, ale zvýšeným otěrem zubů. Kaz u psů vzniká pouze na některých zubech. Jsou to zuby, které mají skusnou plochu podobnou zubům lidským. S kazy se setkáváme u psů hlavně na stoličkách v horní čelisti a posledních dvou stoličkách v dolní čelisti, ostatní zuby mají totiž střechovitý tvar.
Zaznamenala jste rozdíl v kazivosti zubů u psa krmeného způsobem B.A.R.F., vařenou stravou či granulemi a konzervami?
Z mé vlastní zkušenosti rozdíl v kazivosti zubů vlivem druhu stravy, tedy ve výskytu zubního kazu, není. Co se jeví pro vznik zubního kazu u psů jako důležité, je kvalita skloviny a tvar stoliček. A zda mají psi krmení B.A.R.F. stravou zdravější zuby než psi krmení komerční nebo vařenou stravou? Může se zdát na první pohled, že je tomu opravdu tak. Na druhou stranu se zeptejme, jaká plemena psů jsou převážně krmena B.A.R.F. stravou? Jsou to střední a velká plemena psů, jejichž skus je nebo se velmi blíží normálnímu skusu. Ať už by byla tato plemena krmena čímkoli, k ukládání velkých vrstev zubního plaku zpravidla nedochází. Naproti tomu u miniaturních a malých plemen, jako jsou čivavy, jorkširští teriéři, toy pudli, všechna brachycefalická plemena a další, nefunguje správně právě samočistící funkce skusu. Proto ani druh stravy nemá na zdraví zubů velký vliv.
Co má na kvalitu zubů a dásní celkový vliv?
Jak už jsem se zmínila, je to kvalita skloviny a správný normální skus, takzvaná normokluze. Můžeme si představit například německého ovčáka nebo retrívra. Jejich lebka se nejvíce podobá jejich předkovi vlkovi. Čelisti jsou středně dlouhé i široké, skus řezáků je nůžkový, třenové zuby tvoří „cik- cak“ linii a čtvrtý premolár horní čelisti překrývá stoličku dolní čelisti z vnější strany. Důležitá je i plnochrupost, tedy přítomnost všech 42 zubů proto, aby měl každý zub svého partnera v protilehlé čelisti. Jedině tak může pracovat chrup správně a při příjmu potravy přirozeně nedochází k nadměrnému ukládání zubního plaku.
Jaké zlozvyky ničí psům zuby?
U pracovních plemen se ve větší míře setkávám se zlomenými zuby a značně obroušenými korunkami zubů. Ze zlozvyků bych ráda upozornila na nošení a kousání kamenů nebo tvrdého dřeva. Není vhodné dát psovi dřevěný špalek nebo klacky, aby se zabavil. Vážným problémem je i kousání do mříží nebo pletiva kotce, kdy si pes doslova odbrousí špičáky, které se mohou i zlomit. Na stav dásní a zubů má vliv i celková kondice psa a případně i chronické onemocnění.
Jak poznám, že má pes problém?
Tady se dostáváme k jádru problému. Nepoznám, pokud se do jeho tlamy pravidelně nedívám. Jedině tak se dá všechno řešit včas. Bohužel většina majitelů přichází, až když je onemocnění v pokročilém stadiu. Psovi silně zapáchá z tlamy, slintá, méně žere nebo má například oteklou tvář. Pozorný majitel si zprvu může všimnout otoku a zarudnutí dásní, které mohou při čištění i krvácet. Psovi se může přestat líbit manipulace v tlamě, začne si vybírat měkčí stravu. I na zlomený zub se dá při pravidelné kontrole přijít včas a ošetření je pak snazší. Častou situací, se kterou se setkávám ve své praxi určitě nejen já, je odkládání řešení onemocnění. Výmluvy typu „ještě počkáme, není to tak zlé“, „přece ho nebudeme kvůli zubům uspávat“, „vždyť žere, tak ho to určitě nebolí“ nebo „my už ho nechceme trápit narkózou, už je starý“ psovi moc nepomůžou. Je to jen alibi pro jejich majitele. A když už je problém natolik vážný, že je anestezie a ošetření nevyhnutné, je obvykle pes opravdu starý a trpí nějakým dalším celkovým onemocněním.
Kdy bychom měli jít s pejskem poprvé k zubaři?
Malé štěně musí absolvovat během svých prvních měsíců života celou řadu očkování. Součástí každého očkování by měla být i kompletní prohlídka zvířete, tedy i dutiny ústní. Veterinární lékař by měl majitele upozornit, pokud není se zuby jeho psa něco v pořádku. Očkování bývá zpravidla dokončeno krátce po třetím měsíci života psa, tedy pes má ještě mléčné zuby. Pak by měl sám majitel denně kontrolovat stav zubů a při podezření nebo pochybnostech o nesprávném přezubování či úrazu zubu vždy vyhledat odbornou pomoc. Mohu doporučit všem majitelům psů, aby trénovali svého psa již od malého štěněte ke spolupráci při prohlížení dutiny ústní.
Co se týká pravidelných prohlídek u psího zubaře, je doporučená minimálně jedna kontrola ročně. Tu může zastat i zkušený veterinární lékař například při očkování. Pokud má ale pes nějaký problém či onemocnění zubů, jsou častější kontroly nutností. Jejich frekvence je individuální, může být měsíční, tříměsíční, půlroční, vždy po dohodě s veterinářem.
Jak často mám psovi čistit zuby?
Každý den. Čištění zubů u psa by se mělo stát denním rituálem. K tvorbě zubního plaku dochází neustále, cílem čištění zubů je zabránit jeho hromadění. Každodenní čištění zubů nejen že odstraní zubní plak, ale pevně ukotví tento rituál v denním režimu psa i jeho majitele.
Jaký je rozdíl v kartáčku a pastě na zuby pro psy a lidi?
Co se týká zubního kartáčku, rozdíl není velký. Zubní kartáček pro psa by měl být měkký, s hustými štětinami a přiměřeně velký. Pro velká plemena se mohou použít i některé zubní kartáčky lidské. U malých plemen nebo pokud psa na čištění teprve učíme, jsou vhodné textilní kartáčky z mikrovlákna, které se navléknou na prst. Je take řada firem, které vyrábí speciální zubní kartáčky pro psy. Co je ale podstatné, zubní kartáček pro psa by měl vyhovovat psovi a majiteli by se s ním mělo dobře pracovat. Větší rozdíl je u zubních past. Protože si psi nevyplachují dutinu ústní po čištění zubů, musí zubní pasta splňovat některá kritéria. V první řadě nesmí obsahovat fluor a za druhé, neměla by pěnit. Polykání fluoru může způsobit žaludeční nevolnost a tvorba pěny v dutině ústní je pro psa nepříjemná. Proto by se v žádném případě neměly používat zubní pasty pro lidi.
Jak poznám dobrou výbavu pro ústní péči?
Jak jsem řekla, zubní kartáček musí být měkký a hustý, zubní pasta nesmí obsahovat fluor a nesmí pěnit. Ale ani měkký kartáček a zubní pasta pro psy, odložená doma ve skříňce, psovi dobrou službu neudělá. Není důležité, zda máme tu nejlepší výbavu, důležité je ji denně používat a zuby čistit.
Co zubní kámen, jak mu mohu předejít, a když už ho pes má, jak se odstraňuje?
Zubní kámen je důsledek nahromaděného zmineralizovaného zubního plaku. Jeho tvorbě lze předejít pouze důsledným odstraňováním zubního plaku. Nejdůležitější je denní čištění zubů. Nápomocné mohou být různé žvýkací tyčinky pro psy, speciální granule, ústní vody a potravní doplňky s mořskou řasou. Tady si ale neodpustím jedno přirovnání. Používání žvýkacích tyčinek jako jediná metoda k prevenci onemocnění zubů poslouží psovi asi tak, jako bychom si my místo použití zubního kartáčku a pasty brali každé ráno žvýkačku. Pokud pes netoleruje čištění zubů kartáčkem a pastou, pak je doporučitelná každoroční profesionální hygiena v lehké a krátké celkové anestezii, aby se předešlo pokročilému onemocnění zubů a náročnému ošetření.
Pečujeme o mléčné zuby stejně jako o trvalé?
Mléčné zuby vydrží psovi přibližně do šestého měsíce věku. Mohlo by se zdát, že jim není potřeba věnovat péči, když stejně vypadnou. Musíme si ale uvědomit, že pod mléčnými zuby jsou schované zuby trvalé a že při jejich poškození může dojít i k poškození trvalých zubů. Například pokud se zlomí mléčný zub, vznikne u jeho kořene infekce, která může (a stává se to) nevratně poškodit vývoj skloviny trvalého zubu. Dalším problémem může být špatné postavení mléčných zubů, štěně se může kousat mléčnými zuby například do patra. V období mléčných zubů je důležitá výchova psa, aby byl schopen tolerovat manipulaci v dutině ústní a každodenní kontrola zubů.
Jak se k pejskovi chovat při přezubování?
Stejně jako malé děti při prořezávání zubů berou všechno do pusy, tak i psi během přezubování všechno žvýkají a koušou. Ulevují si tím od tlaku, který vyvíjí na dáseň prořezávající se zub a zároveň usnadňují zubu se prořezat. Je vhodné odstranit z jeho dosahu věci, které nechceme mít zničené a zároveň věci, kterými by si mohl ublížit nebo je spolknout. Zcela nevhodné jsou i hračky z velmi tvrdé gumy nebo dřevěné klacky či polínka a kosti. Majitel by se neměl v období přezubování se svým psem o nic přetahovat, to platí až do jednoho roku psa. Někteří veterinární lékaři doporučují před obdobím přezubování očkování proti tetanu. Důvodem je právě to, že štěňata koušou vše, na co přijdou. Do ranek po vypadlých zubech se mohou dostat bakterie způsobující tetanus a vznikne onemocnění, které mívá fatální následky.
Jak se řeší vadný skus?
To je komplikovaná otázka. Jinak se řeší u mléčných zubů a jinak u trvalých. V důsledku záleží na tom, zda ta či ona konkrétní vada způsobuje psovi nějaké potíže. Řešení je určitě na místě, pokud si pes při skusu (pokud zavře tlamu) zraňuje dásně či patro nebo naráží na zuby v protilehlé čelisti. Metod je mnoho a je vždy třeba osobní konzultace s majitelem, podrobné vyšetření psa, ujasnit si možnosti léčby a požadovaný efekt. Vadné postavení skusu může být řešeno vytržením konkrétního zubu, použitím ortodontických aparátků, gumových tahů a podobně.
Co rovnátka u psa, jak poznám, že můj pes potřebuje rovnátka?
Opravdu se u psů v některých případech používají rovnátka. Ortodontická léčba má však i své limity. Je třeba si uvědomit, že pes nepřijde k zubaři, neotevře tlamu a nenechá si jen tak nasadit rovnátka. Je třeba několik anestezií – ke zhotovení otisku, k nasazení rovnátek, k odstranění rovnátek, k opětovnému nasazení rovnátek při jejich poškození…a časté kontroly. To zvyšuje zdravotní rizika pro samotné zvíře a finanční zatížení majitele. Dalším problémem je následná zubní hygiena. U lidí je to jasné, pokud nám nasadí zubní lékař rovnátka, je naprostou nutností zvýšená ústní hygiena. Ale u psů? Tam tuto funkci musí zastat majitel. A to může být problém obzvlášť v případě, že není pes na denní hygienu zvyklý. Léčbu vad skusu pomocí rovnátek musí zkušený veterinární lékař velmi pečlivě zvážit s ohledem na vadu skusu, temperament zvířete a ochotu spolupráce s majitelem. Důležité je i etické hledisko léčby vad skusu pomocí rovnátek. Mnoho vad skusu je dědičných a není proto vhodné psy s korekcí skusu zařazovat do chovu.
Pokud dojde na nejhorší a psovi třeba zub vypadne, dá se mu udělat implantát jako u lidí?
Myslíte nastřelit zub? Ano, s tímto požadavkem se celkem pravidelně setkávám. Od svého zubaře jsem slyšela takový vtípek. Když za ním přijde člověk, že by chtěl nastřelit zuby, odpoví: “Zuby klidně nastřelíme, jen má tento výkon poněkud vyšší úmrtnost.“ Implantáty se totiž nenastřelují, ale zavádí. A tady je rozdíl mezi lidskou a veterinární stomatologií. Psí čelisti jsou oproti lidským poměrně tenké a často není prostor, kam implantát zavést. Dalším faktorem je následná funkčnost umělého zubu. Pokud by se jednalo o velký důležitý zub (špičáky, zuby trhákového komplexu), zátěž při skusu by byla tak velká, že by dříve či později došlo k jeho poškození. A pokud by se jednalo o funkčně nedůležitý zub, je na zváženou, zda zatěžovat zvíře mnoha anesteziemi kvůli estetickému vzhledu. Tady si dovolím říct, že by to bylo i v rozporu se Zákonem na ochranu zvířat proti týrání.
Co byste doporučila kromě čištění jako prevenci?
Berme tedy denní čištění zubů jako základní péči. Na trhu je nepřeberné množství různých žvýkacích tyčinek, plátků, kostiček, přípravků s mořskou řasou, které mohou pomoci ke snížení množství zubního plaku. Speciální dietní strava, kdy jsou granule v požadované velikosti a tvrdosti, může také přispět ke zlepšení ústní hygieny. Výhodou těchto všech přípravků je to, že psovi obvykle chutnají. Nicméně já bych vyzdvihla, a pro prevenci onemocnění je to velmi důležité, opravdu denní kontrolu dutiny ústní, a obzvlášť u těch psů, kteří čištění netolerují.