Dogdancing - O povelech a ukazování
Dogdancing není zcela bezkontaktní sport jako například agility, kde je jakýkoli, byť náhodný, dotyk penalizován chybou. Nicméně pošťuchávání psa, ať se konečně začne hýbat správným směrem, nebo jeho popotahování je hodnoceno jako nedostatek, a tým přichází o body. A naopak v agility může psovod dát psovi tolik povelů a pokynů, kolik chce, ale v dogdancingu se pes vede především slovními povely, které nemají rušit dojem z "tance". Ukazování je v pořádku, pokud je zakomponováno do choreografie, ale také nesmí být dominantní. Je to trochu škoda, protože psi reagují dobře především na pohyby těla, a člověk se také za chvíli s nimi naučí tak komunikovat, ale musíme brát dogdancing takový, jaké je.
Když vymýšlíte sestavu na závody, uvažujte už o tom, že budete mít jen omezené možnosti, jak psovi ukazovat. Cokoli příliš nápadného, jako je mávání rukama ve stylu větrného mlýnu nebo sklánění se až před psa, musí jít stranou. Vymyslete si nejdřív cviky a teprve potom přemýšlejte, jak byste mohli psovi pomoci ukázáním, ale všechny cviky, které se rozhodnete použít, už pes musí umět dříve jen na slovní povel. Slovní povel je v dogdancingu naprosto zásadní, protože právě kvůli choreografii se vám může snadno stát, že nebudete psovi moci ukázat, nebo mu budete potřebovat ukázat jinak. Dogdancingový pes tak za svoji kariéru může mít několikrát přeučený povel pro jeden cvik.
Při přeučování se přesvědčte, že pes si slovní povel neplete s jiným, a pak můžete začít používat nový povel rukou s tím, že nejdřív "ukážete" (ovšem pro psa to zatím nebude mít žádný význam), a potom řeknete slovní povel, kterému rozumí. Původně nevýznamný pohyb rukou těsně následovaný povelem se tak za chvíli sám stane povelem. Pro psa totiž pohyb rukou znamená, že v zápětí řeknete i slovní povel a pes, který se těší na odměnu, má ve zvyku se trochu předbíhat. Pokud ho za to odměníte, jeho chování se upevní. Pokud by se vám stalo, že chcete mít v choreografii jen efektní mávnutí rukou, aniž by mělo význam nějakého cviku, pak psa nesmíte odměnit za to, že se předbíhá, ale odměnit, že počkal až na slovní povel.
Pamatujte si, že cokoli pravidelně opakujete, se pro psa časem stává povelem. Takže se vám může stát, že si myslíte, že vás pes umí rozlišit stranu otoček jen na slovní povel, ale vy přitom třeba nevědomky hlavou lehce naznačujete směr otáčení. Jakmile se rozhodnete ho použít v sekvenci cviků, kde se nebudete soustředit na svoje ukazování ale na hudbu, pes nemusí cvik provést. Není to tím, že by chtěl být neposlušný, ale on se svého pohledu prostě nedostal povel. Pro psa bývá mnohem důležitější povel tělem, než hlasem. Proto se často psi naučí rychle slalom mezi nohama "bez ukazování", protože oni se soustředí na "ukazování" vašich nohou.
 |
 |
Nemusíte se ale pohybů těla naprosto vzdát. Když jsem cvičila Fantoma Opery, měla jsem tam v rychlém sledu za sebou, že Way dělal daleké obíhání, pak mně podběhl a běžel sám rovně, pak se otočil a měl mi zaběhnout mezi nohy, kde se měl zastavit. Protože byl pokaždé daleko ode mně, nemohla jsem mu dost jasně povely odlišit, jestli má jen proběhnout, nebo se i zastavit a pochopitelně se mu to pletlo. Potom jsem vymyslela, jak to odliším povelem těla - při prvním proběhnutí jsem k němu stála zády, když dobíhal kruh a při druhém jsem se k němu otočila zády, až když se rozeběhl zpátky ke mně a viděl mě.
Když cvičím na závody, snažím se neukazovat a nereagovat na Wayovy chyby a to samé doporučuji i ostatním. Možná i proto jsem na MR nakonec skončila třetí a ne poslední. Rozhodčí koneckonců neznají závodníkovu sestavu a hodnotí to, co vidí. Když vidí závodníka, který se třeba trochu zamotá, ale pak celkem plynule pokračuje, přejdou to s žádnou nebo menší bodovou ztrátou. Pokud na psovodovi uvidí, že se horečnatě snaží psa nějakým způsobem dokopat ke cviku, který nakonec neudělá, moc mhouřit oko nebudou. Pokud vám pes na tréninku udělá velkou chybu, snažte se ji pak opravit zase v návaznosti na cviku nebo cvicích, které jí předcházely. Stejně tak důležité ale je vyrovnat se i s chybou a dokázat opět navázat v hudbě a pokračovat. Počítejte s chybami, ty se nevyhnou ani těm nejlepším, ale je důležité, aby chyba nenarušila vystoupení.
Procvičování
Jak jsem tak přemýšlela o nějakém cvičení pro začátečníky, napadla mně pěkná hra, kterou jsem s Wayem už jednou hrála.
Bez ukazování
Vyberte si pět cviků, které si myslíte, že vás pes umí dobře. Ruce si dejte za záda, nebo si je založte, abyste jimi nemohli psovi ukazovat. Pak zkuste, jestli pes dokáže udělat cvik, aniž byste mu do něj ukázali. Pokud je začátečník, samozřejmě ho za každý pokus odměňte. Pokud víc jak dvakrát nezareaguje na váš povel, radši cvik udělejte s ukázáním, aby si ho zbytečně nekazil. Je to jen zkouška, ne trénink, takže nemá smysl psa deprimovat.
Bez slovního povelu
Teď si vyberte pět cviků, které si myslíte, že váš pes dokáže udělat, i když mu jen ukážete rukou, pusu mějte na zámek (jen metaforicky, nejsem fanynka piercingu). Chválit a odměňovat psa mezi cviky samozřejmě můžete. Opět platí, že kdyby byl bez slovního povelu zmatený, po dvou neúspěšných pokusech (nebo klidně i po jednom) mu ho řeknete.
Zajímavé je, že když jsem tuhle hru zkoušela před pár lety, měla jsem velké potíže zůstat jen u slovního povelu a ukazování nám šlo samo, ale dneska jsem horko těžko vymýšlela pět cviků, kde by Way dokázal jen z ukázání poznat, co po něm chci. Protože je zvyklý necvičit, dokud mu neřeknu, a protože má jeden pohyb tělem hned pro několik cviků. Hodně štěstí, se zkoušením, věřím, že pět cviků se povede.
P.S: Pokud se chystáte na závody, zkuste si tak cviky plánované do sestavy.