Problémový pes snadno a rychle - 8.
V dnešním dílu seriálu bych chtěl být trochu pozitivnější než v těch předchozích a věnovat se budování zdravého vztahu mezi člověkem a jeho psem.
Začnu na první pohled trochu „nepsím“ tématem – většina moderních a prosperujících firem platí nemalé částky za tzv. teambuilding, za posilování týmové spolupráce mezi zaměstnanci. Věnují tomu nemalé částky, spostu invence, času a nápadů, často si nakupují u poradenských firem služby a podobně. Dělají to proto, že pak jejich vnitřní organizace funguje efektivněji a smysluplněji. Dobrá týmová spolupráce mezi člověkem a psem, jejich kvalitní vzájemný vztah, je možné stavět na velmi podobných principech. Při vytváření týmové spolupráce jde o pochopení několika bodů, které by měly pomoci – lepší vzájemné poznání, vzájemný respekt a také pocit, že k sobě tým patří. Na podobných principech stavím i naši psí školu; tři základní hodnoty nebo principy, které se snažím učit chápat a používat, jsou: vzájemná důvěra, přirozená autorita a srozumitelná komunikace. A těmto principům se chci věnovat v několika dalších dílech tohoto seriálu. Tento bude o tom prvním – vzájemné důvěře.
Vzájemná důvěra
Narušená důvěra psa v člověka se pozná snadno – pes se snaží řešit vše sám, často problematickým chováním, pes nechce s člověkem spolupracovat, nemá zájem o činnosti a dává přednost hře se psy před společnými činnostmi s člověkem, někdy nechce poslouchat a podobně. Také narušená důvěra člověka ve svého psa je často velký problém, který následně graduje: majitel se bojí pustit psa mezi ostatní, bojí se volně pobíhajících psů nebo toho, že kolem půjdou děti, odkládá návštěvu veterináře, nemůže svému psovi ani odstranit klíště a podobně.
Někdy mám pocit že mám velmi snadnou práci; to bývá v těch případech, kdy mi stačí majiteli ukázat, jak má dobrého psa, že je určitou situaci za daných podmínek pes zvládnout, majitel se postupně přestane bát a vše se postupně k lepšímu obrací. Jakými kroky tedy můžeme vytvořit a posilovat důvěru našeho psa v nás?
Část toho, co jsem napsal v předchozích dílech, k tomu směřovalo: vyhněte se všem metodikám, které jsou psovi nepříjemné a působí bolest. Některá rychlá řešení možná problém vyřeší, zároveň ale působí destruktivně na důvěru, zejména pokud jsou tresty od vás a pes to takto vnímá.
Dobrým způsobem postupného budování důvěry je pozitivně a motivačně vedený výcvik (samozřejmě bez trestů a nátlaku), ať už poslušnost, nebo většina psích sportů. Není až tak důležité, jaký sport si vyberete, ale spíše jak, jakým způsobem, ho budete trénovat.
Když sport působí problémy
Jednou ke mně přišli na konzultaci majitelé s mladým borderákem, že se prý začal bát aut na silnici. To je celkem neobvyklý problém a jako obvykle jsem se snažil najít příčinu. Velmi rychle se ukázalo že problémem není silnice, ale agility za silnicí. Na agility, kam pravidelně chodili cvičit a psa to velmi bavilo, se změnili trenéři, a místo klidného zastavování na zónách rázem donutili majitelku skákat psovi do cesty a drsným hlasem ho zastavovat. A to i přesto, že pes dříve se zónami neměl žádný problém. Tento případ si pamatuju také proto, že jsem pár dní předtím četl v knize „Pes, nejlepší přítel“ od Tamar Geller o skoro stejném případu z Ameriky.
Budovat spolupráci vám určitě nepomohou „afektové“ psí sporty, u kterých se někteří psi dostávají mimo (sebe)kontrolu, tedy coursing, flyball nebo špatně vedené obrany.
Na dotaz, který sport pro konkrétního psa vybrat, často odpovídám trochu vyhýbavě: dělejte takový sport, který bude bavit vás – tedy pokud není pro konkrétního psa nebo plemeno vyloženě nevhodný – a psa pak snadno naučíte, aby ho měl rád také. Stačí správně pracovat na motivaci, postupně u psa vzbudit chuť tento sport dělat, a půjde to snadno. Samozřejmě nemůžete čekat špičkové výkony, jde hlavně o zábavu. Vodní záchranařinu s námi například dělá i brazilská fila či jack russel teriéři, na lavinách byl i peruánský naháč (jasně že v oblečku) nebo bulík, a landseer pásl balony (treibball)… Jak říkám, jde o správnou motivaci a chuť konkrétní sport dělat. Záchranařinu mám rád také proto, že dobře vedená pomáhá nejen poslušnosti, motivaci i ovladatelnosti psa, ale také socializaci na cizí osoby (protože dávají pamlsky a hračky). Psích sportů jsou desítky, oficiálních i neoficiálních, záleží na tom, co je vám bližší, jestli „pilování“ menšího počtu cviků, nebo neustále něco nového, jakou máte potřebu pohybu a podobně.
Společný stres stmeluje
Dobrým, rychlým a silným způsobem budování týmové spolupráce jsou společné zážitky, zejména ty trochu stresové. Jízda hromadnými dopravními prostředky, eskalátor, ale třeba i jízda na ložné ploše pickupu nebo přívěsu, rychlý člun, sněžný skútr i rolba, to vše – tedy společně prožitý a zvládnutý malý stres – posouvá důvěru vašeho psa ve vás rychle dopředu. Také (motivační a nenásilné) překonávání různých překážek, na které se vašemu psovi právě dvakrát nechce, buduje důvěru a zároveň sebedůvěru, a navíc pomáhá psům i ve schopnosti neřešit problematické povrchy. A v neposlední řadě jim pomáhá uvědomovat si lépe sebe sama; podle mého odhadu asi třetina psů zpočátku ani neví, že má i zadní nohy. U překážek však je, ještě více než u jiných činností, nutná správná komunikace – abyste psa nenutili, ani ho nestresovali, ale naopak motivovali. Slova „neboj se“ a konejšivý tón hlasu jsou pro psa často přímo povelem, aby se začal bát!
Mezi společné zážitky může patřit i návštěva nákupní galerie, supermarketu (zejména některé hobbymarkety dovolují vzít si psa s sebou dovnitř), ale i zoologické zahrady nebo zooparku. Můj Grif zažil velké překvapení, když ho ve Dvoře Králové klovnul ibis do čumáku a nejvíc se tam mým psům libila prasátka pekari. Zábavným způsobem jde však zvládnout třeba i návštěva veterináře i jiná nepříjemná nutnost, stačí jen zapřemýšlet.
Sedm základních potřeb psa
Určitě nic na důvěře nepokazíte respektováním psích potřeb, jejich nerespektováním ale naopak můžete mnohé pokazit – a to potřeb jak fyzických, tak i psychických. Ve výše uvedené knize je mojí oblíbenou kapitolou „Sedm základních potřeb psa“. Tato kapitola mě zaujala natolik, že jsem podle ní připravil jeden z našich nejoblíbenějších výukových víkendů. Jen v krátkosti jsou to:
- pocit bezpečí, nejen v prostředí venku, ale i bezpečí doma od vlastní smečky,
- vzájemná společnost, tedy pocit společných prožitků,
- porozumění hierarchii, tedy jasno v tom, kdo je šéfem (tomu se budu věnovat v dalších dílech seriálu),
- překvapení a vzrušení, tedy život bez nudy,
- pohyb a strava (všimněte si, že ze sedmi potřeb je jen jedna fyzická),
- mentální stimulace, tedy jak poznávání nových věcí, tak i výcvik,
- láska a pocit důvěry.
O každé z potřeb by se dala napsat samostatná kapitola, ale myslím si, že jako přehled se základním vysvětlením to zatím stačí.
Ke vzájemné důvěře velmi přispívá srozumitelná vzájemná komunikace. Na jedné straně je fajn a velmi vám pomůže, když porozumíte alespoň základům psí řeči, na druhé straně je pro důvěru vašeho psa ve vás velmi důležitá správná a pro psa pochopitelná vaše komunikace směrem k němu. Nejlépe „černobílá“, tedy povely neutrálním (nebo lépe motivačním, pozitivním) hlasem, pochvala vysokým tónem – udělejte ze sebe pískací hračku a sdělte tím psovi svou radost z jeho šikovnosti.
Fér jednání je také jednou z podmínek vzájemné důvěry; často se chybuje, když pes neudělá povel. Hledejte příčinu, obvykle není v psovi. Možností neplnění je hodně, raději zvyšujte motivaci nebo nastartujte psa několika nejjednoduššími povely a správnou pochvalou, získá zpět sebevědomí a začne mít z činností radost.
Jedním ze základních principů při budování důvěry je také pochopení toho, že není tak důležité, kolik času se psem strávíte, ale jakým způsobem a jak intenzivně. 15–20 minut správné intenzivní spolupráce podle mých zkušeností obvykle stačí k rychlému posuvu ve vzájemném vztahu v týdnech až měsících. Základní moje otázka často zní, zda vycházky se psem prožíváte, nebo přežíváte. Takřka všichni si po zamyšlení uvědomí, že denně promarňují jak šanci pomáhat svému vztahu se psem, tak zvyšovat mu kvalitu života, a také možnost užít si vycházky. Kolik pamlsků za vycházku spotřebujete? Ne dávaných jen tak, ale skutečně za odměnu, za nějakou provedenou (člověkem organizovanou) činnost? Třeba jen za letmé přivolání s následným volno a podobně.
Královnou mezi činnostmi vedoucími k posilování důvěry jsou samozřejmě hry. Hry podle pravidel, správně vedené a organizované člověkem. Podle mne by v každé psí práci měl být kus hry a v každé hře kousek práce. Pes neumí rozlišit, kdy si hrajeme a kdy pracujeme, pro psa je činnost buď příjemná, nebo nepříjemná. Problematika her se psy je velmi široká, určitě jí budu v některém z příštích čísel věnovat nejméně celou jednu kapitolu. Základní princip je v tomto případě jednoduchý – vy a činnosti s vámi musí být pro psa to nejzábavnější, co zažívá, a bude vám pak věřit i ve velmi složitých situacích. Problémem jsou jako vždy detaily, správné provedení, zachování či posílení autority a podobně. Hra je samozřejmě také psím sportem a výcvikem, a i hrát se musí pes postupně učit.
Vím, že není jednoduché najít místo, kde je vedení motivační a bezkolizní, tak jsem se v naší psí škole dostal až k tomu, že dnes pořádáme téměř 40 různých druhů víkendů a táborů, aby každý, kdo u nás absolvuje některý ze základních kurzů, mohl pokračovat tím, co mu pomůže zvyšovat třeba ovladatelnost psa, ale hlavně v budování vztahu činnostmi, které psa i jeho baví, kdy se oba cítí šťastní.
Přeji vám spostu vzájemných příjemných prožitků.
Ing. Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993 a profesionálně od roku 2009. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. Kontakty: [email protected], www.skola.kynolog.cz
Článek vyšel v časopisu č. 4/2013
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |