Rozmazlování? Může i prospívat!
V jednom rozhovoru mluvil známý zpěvák Dan Hůlka o tom, že rozmazluje své psy. Není ani tak zajímavá souvislost onoho rozhovoru, jako samotné slovo rozmazlování a jeho všeobecné vnímání. Z mnoha důvodů nebereme rozmazlování ať již dětí, nebo našich zvířecích mazlíčků jako něco správného. Budeme-li však pátrat, najdeme rozmazlování, která jsou nejen příjemná, ale i více než prospěšná. Řeč je o masážích, konkrétně masážích našich psích společníků.
Řekne-li se masáž psa, většina lidí si buď poklepe na hlavu, nebo se od srdce zasměje. Věnujeme-li však tomuto tématu druhý pohled, pak zjistíme, že to není ani hloupost, ani zbytečný přepych. „Svalová bolest psů je dlouhodobě podceňovaným problémem“, říká Šárka Janouchová, která se věnuje terapii zaměřené na potíže spojené s mobilitou a svalovou bolestí u psů, způsobených např. zraněním, kompenzací coby důsledek často se opakujících pohybů a celou řadou jiných patologií. „Když si půjdeme zasportovat, nebo budeme fyzicky pracovat více, než jsme zvyklí, tak hned druhý den poznáme, kde který sval je namožený a potřebuje odpočinek. To samé se děje našim psům, když s nimi trénujeme, nebo aktivně žijeme. Tělo psa a jeho funkce se nijak výrazně neliší od toho našeho. Stejně jako mi lidé i oni potřebují péči a čas na regeneraci. Důvodem, proč nás to nenapadne je, že pes si prostě nestěžuje. Jeho touha po pohybu a akci je dlouho silnější, než bolest. Dokud to jde, tak ji kompenzuje ulevováním bolestivého místa a přetěžováním jiného“, vysvětluje Šárka Janouchová.
Svalový systém patří k nejdůležitějším v těle psa. Poranění svalu, a to i mikroskopické, ke kterému může docházet při každodenních aktivitách a nedostatečná regenerace, se zpravidla projeví až za několik týdnů i měsíců a nelze jej, stejně jako svalovou bolest, identifikovat žádným přístrojem. Špatné svalové napětí, nerovnováha v těle, ale i řada kloubních a kosterních potíží (artróza, dysplazie apod.), včetně s tím souvisejících symptomů od zažívacích potíží po problematické chování a předčasné stárnutí psa - to vše může způsobovat svalovou bolest, coby důsledek nerovnováhy fyzického těla s následným ovlivněním psychické pohody. „Ve své praxi se často setkávám se psy, kterým na první pohled vlastně nic není. Fyzickou nepohodu, či občasné kulhání, u kterého se nenašla příčina, přičítají majitelé věku, špatnému šlápnutí, přílišnému pohybu atd. atd. Nicméně svalová kompenzace je součástí každého problému s mobilitou.“ popisuje potíže se svaly Šárka Janouchová a doplňuje, že péče o svaly by měla začínat již od útlého věku, kdy se vyvíjí. Není to pouze o správné výživě, ale i o správném pohybu a vhodných „štěněcích“ cvičení pro dobrý vývoj svalů a pohybového aparátu našeho psa.
Pomoci může i již zmíněná masáž. Vždyť každý sportovec, profesionál i ten, který sportuje jen pro radost, zajde čas od času na masáž a dopřeje svým svalům potřebnou péči. Řekneme si, že pes se tak narodil, že je na to geneticky vybavený. Opravdu tomu tak je? Dostal do vínku genetickou výbavu na opakované pohyby honění za míčkem, každodenní nastupování do auta, přeskakování přes překážky? Podíváme-li se na přirozenost psa, pak pokud by žil v přírodě, běžel by za nějakou potravu dvakrát, možná třikrát. Rozhodně by to nebylo 20 nebo i více minut, jak je tomu, když psovi házíme na vycházce míček, nebo trénujeme na závody. „Dle mého názoru nelze hovořit o přirozenosti, neboť jednak pes nežije v přirozeném prostředí, a pak člověk si jej přetvořil k obrazu svému. Vlk si prostě nepůjde jen tak pro zábavu skočit přes větev. Musí řešit otázku přežití, kterou naopak pes žijící s člověkem neřeší. Ale to je téma, které by vydalo na několik článků. Je skvělé, když pes může být aktivní, běhat, závodit a radovat se ze života. Zároveň je však dobré mít na paměti, že stejně důležitá je i péče o jeho svaly, pohybový aparát spolu s odpočinkem, aby tělo mělo čas regenerovat. To platí u lidí, stejně jako u zvířat a tedy i u psů. Někdy stačí velmi málo, abychom vyřešili potíž spojenou s mobilitou a svalovou bolestí.“ komentuje Šárka Janouchová s tím, že řešením může být specifický typ masáží. Každý majitel má možnost se tyto techniky naučit, a pokud jsou prováděny správně a bezpečně, mohou pomáhat předcházet zraněním, umožnit rychlejší regeneraci organismu a přispět ke zlepšení zdraví psa. „Rozhodne-li se majitel, že chce svému psímu miláčkovi dopřát péči v podobě masáží, pak je třeba najít si zkušeného terapeuta a lektora, který má potřebné vzdělání a především znalost co a proč psovi aplikuje. To je zcela zásadní, neboť mnoho technik, pokud nejsou správně aplikované, můžeme psovi způsobit bolest, nebo mu dokonce ublížit. Zkušený terapeut by měl umět z chování a pohybu psa přesně přečíst, co se děje v jeho těle, v jeho svalech a doporučit majiteli nejvhodnější péči, či případně návštěvu veterináře specialisty“, uzavírá Šárka Janouchová.
