Proč má agiliťák tancovat
Většinu lekcí agility začínáme krátkým tréninkem prvků z dogdance a doporučuji každému, aby je procvičoval podle libosti v době, kdy čeká na překážky. Znalost a schopnost provádět několik triků z dogdance považuji za základní pro každého agiliťáka. Plní hned několik účelů.
Posilování a protahování
Dogdance je jako gymnastika. Pes musí používat jednotlivé části těla, které při agility sice také, ale nikoli soustředěně. Dogdance může být v určitém směru pro psa i namáhavější než trénink agility. Pes může mít tendenci přetěžovat nějakou část těla na úkor jiné, protože se soustředí na rychlost, výšku skoku či provedení zóny více než na koordinaci jednotlivých svalů. Pokud je nějaká partie těla oslabená (natažený nebo namožený sval, problémy v kloubech ...), pak se pes snaží zachovat stejné překonání překážek, ale na úkor jiného použití svalů než by bylo vhodné. Pokud ale cvičíte podávání jedné packy, není jiné cesty než vám podat právě ji. Můžete psa naučit, aby packu nejen zvedl, ale aby ji zvedal určitým způsobem. Pokud najednou cvik změní, můžete mít podezření na nějaký problém s pohybovým aparátem.
Opakovaným tréninkem cviků můžete psa pravidelně posilovat, i když se třeba kvůli počasí nebo nedostatku času nemůžete dostat k agility. Vhodné cviky jsou: zvedání každé ze čtyřech nohou, zvedání obou předních vsedě nebo ve stoje, zvedání obou zadních nebo zvedání obou pravých či levých. Chůze po zadních, plazení, výdrž v pozicích, křížení pacek, hrabání předníma nebo zadníma nohama, opírání se předníma či zadníma nohama o statický či pohyblivý předmět, pomalé provádění cviků (třeba pomalý pohyb mezi nohama, otočky, kdy vedete psa za pamlskem), střídání sedu a lehu, lehu a poklony, stoje a poklony, sedu a trpaslíka, trpaslíka a stoje na zadních.
Triky se pes také může protáhnout, pokud ho to tak naučíte. Může přední nohy natahovat co nejvýše a zadní co nejdále, protahování v pokloně, natahování předních nohou při křížení pacek nebo trpaslíkovi, může se protahovat opřený o psovoda.
Uvědomování si vlastního těla
Jestliže má pes správně skákat, mít pravidelný rytmus ve slalomu, sbíhat zónu nebo na ni zastavit v určité pozici, pak musí vědět, které svaly pro to použít. Hodně psovodů je překvapená, když zjistí, že jejich pes nevnímá zadní nohy (třeba ve chvíli, kdy chtějí naučit psa couvat, chodit do strany nebo lézt zadníma nohama na nějakou stoličku). Nezapomínejte na to, že psi mají jinou stavbu těla než my, nechodí vzpřímeně po zadních nohách, přední řídí pohyb a zadní jsou jen "motor". Proto se pes soustředí mnohem více na přední. Nemusíte jim závidět, vsadila bych se, že taky máte svaly, které byste neuměli zapojit :-) Pokud ale má pes dělat zóny 2on/2off, pak musí zadníma brzdit a to by nemohl, kdyby o nich nevěděl. Buď se to pes naučí tréninkem zón, nebo se to naučí na dogdance tricích mimo překážky a pak to na parkuru už jen zužitkuje.
Aby pes věděl o svých zadních nohách se hodí nejen v agility, ale i obedienci (v obratech při chůzi u nohy) a dalších sportech. Můžete se psem dělat couvání, ať už mezi nohama, vedle nohy nebo před vámi. Líbí se mi, když pes umí couvat sám, oba dva svoje jsem to tak učila, protože tak po něm chcete, aby zadní nohy skutečně zapojil a ty vykračovaly první, zbytek je "jen" následoval. Trochu jiná je chůze do boku nebo pivoty na místě, ať už u nohy, čelem k vám nebo na nějaké stoličce, kyblíku nebo krabici. Při pivotu se pes snaží udržet přední nohy na místě, kdežto zadní opisují velký kruh. Při chůzi do boku by pes měl jít předníma i zadníma zároveň. Do třetice je vhodný cvik obcházení psovoda pozadu nebo slalom mezi nohama pozadu. Zvláště u slalomu pozadu pes musí umět přehazovat vedení z jedné zadní nohy na druhou.
 |
 |
 |
Protože chce cvičit vědomé ovládání nohou, dávám při učení takových cviků přednost tvarování a držení pozic (chůzi do boku raději učím přes udržování pozice čelem nebo u nohy, stejně tak pivoty), spíše než vytáčením hlavy za pamlskem či hračkou, i když ho také často používám, jen se snaží odstranit co nejdříve a odměňovat hned v počátku jakoukoli iniciativu psa.
Když jsem Waye učila dávat zadní nohy nahoru, bylo to přes couvání na nějaký pevný nízký předmět. Neumí chodit po dvou předních a nejsem si jistá, jestli se to někdy naučí, ale vycházelo by se právě z toho, že pes umí dávat nohy do výšky na nějaký předmět.
Trénování rovnováhy na pohyblivých předmětech má kromě posilování výhody i v agility, pokud pes nemá problémy s cvičením na posilovacím míči, točně či skateboardu, pak ho nějaká houpačka také nezaskočí. A když nemáte k dispozici pomůcky, vystačíte si s vlastním tělem, i kdybyste nedokázali psa udržet na svých šlapkách ve svíčce, úplně stačí, pokud ho necháte vám vlézt na záda a vy ho budete vozit po pokoji.
Cviky využitelné přímo na parkuru
To jsou samozřejmě moje oblíbené otočky. Ať už máte v plánu používat na parkuru stranové povely nebo ne, nic vám nebrání je psa naučit v rámci dogdancingu. Myslím si, že to usnadňuje zejména pochopení rearcrossů na zemi i na překážkách, i když správné vedení tělem je neméně důležité. I když člověk pak zjistí, že pro psa stranové povely nepotřebuje, protože si vystačí s tělem, nebo by v rychlosti nebyl schopný je vydávat správně, pořád se v nácviku mohou hodit nebo je bude člověk používat jen v naléhavých situacích.
Neméně praktické je naučit psa pohybovat se po obou stranách psovoda (u levé i u pravé nohy), následovat ruce psovoda, obíhat ho zleva a zprava (třeba pro nácvik křečků a top spinů), chodit mezi nohama psovoda (třeba pro srovnání psa na startu), pracovat s rekvizitami (hodí se třeba pro nácvik slalomu 2x2, "out" na skokovkách, práce na dálku)... Psa můžete naučit skákat přes nohy, ruce, proskakovat vašima rukama jako kruhem, výšku skoku snadno uzpůsobíte aktuálním potřebám a schopnostem psa.
Učení se učení
Možná nejdůležitějším vedlejším efektem tréninku cviků z dogdance je to, že si pes zvyká s vámi spolupracovat a vy s ním. Pokud bude umět udržet trpaslíka nebo poklonu, zatímco vy se pohybujete, dokážete ho naučit i pozici na zóně. Čím víc triků bude umět, tím víc jich dokáže i v budoucnu naučit a více si pak budete rozumět i na parkuru.
S dogdance v agility jsou možnosti prostě nevyčerpatelné. Namátkou mě napadá zavedení tréninkového deníku jako rutiny a zvykání psa na soutěžení v náročnější atmosféře ještě než mu bude 18 měsíců. Ale o tom třeba jindy...