10 tipů pro přeučení odložení II.
Pokračování 10 tipů pro přeučení odložení přináší další rady a poučení, jak na to, když se pokazilo odložení.
TIP 6: Předcházet nácviku chyb
Velmi důležitý tip. Nemá smysl nechat psa dělat příliš mnoho chyb, které nesmí být odměněné, protože pak se pes akorát dostává do stavu větší a větší frustrace - tresty psovi neřeknou, co je správně. Pokud tedy vím, že je pro něj určité prostředí v současné fázi přeučování příliš náročné a není velká pravděpodobnost, že by uspěl, nevystavuji jeho ani sebe (!) stresové situaci odložení. Ne každý chce kvůli přeučování odložení přerušit svou závodní kariéru a ani to není nutné, pokud dokážete naučit nějaké náhradní řešení, jakým jsou například letmé starty. Abych byla upřímná, po zhlédnutí starých Wayových videí mi letmé starty chybí, jsem přesvědčená, že v některých typech parkurů mohou být i výhodnější, protože jsou pes i psovod od začátku v pohybu. Pravda, nedá se s nimi vyřešit každá situace, ale to je osud, když jedu na závody s tím, že můj pes neumí slalom, tak si taky nestěžuji, že ho rozhodčí do parkuru zařadí. Tady je pár příkladů povedených letmých startů.
TIP 7: Přicházet na start se soustředěným psem
Na seminář o odložení jsem připravila video srovnání dvou příchodů na start, v tuto chvíli není až tak důležité, že jednou šlo o odložení a jednou o letmý start. Nejdřív se sami podívejte:
V prvním případě jde pes na start na volno a nepředbíhá, ale je vidět, že je myšlenkami někde jinde - už v duchu běhá po překážkách a já ho musím upozornit, že si má sednout a zkontrolovat ho, jestli poslechl. V druhém případě se soustředí na práci, kterou právě dělá, tedy chůzi u nohy, a stačí jeden povel, aby mě začal obíhat. Dobře ví, že ho čeká parkur, ale dává pozor na mě a reaguje na každý povel. Pokud má váš pes ve zvyku z odložení utíkat a zároveň vás na start na vodítku vláčí, do toho štěká, nebo ho nosíte zmítajícího se v náručí, zkuste najít jiný způsob, který by psa vedl k tomu, aby se na nějaký cvik soustředil ještě před tím, než dostane povel pro odložení. Nemusí to být nutně chůze u nohy, může to být slalom mezi vašima nohama, trpaslík, odložení na kraji parkuru a přivolání k noze před první překážku, vyskakování za rukou, přeskakování nohou, couvání... Kromě toho, že se pes bude připravovat mentálně, se tím hezky rozcvičí i fyzicky a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. Pokud namítnete, že jste rádi, že se pes na parkur těší a nechcete jeho nadšení tlumit, věřte mi, že ho netlumíte, jen ho vkládáte do kontrolovaných cviků, a to samé pak bude platit pro běh na parkuru.
TIP 8: Když pes udělá chybu...
Člověk chce v tréninku vidět nějaké chyby. Jednak mu to řekne, že pes se na překážky těší natolik, že na chvíli zapomene na odložení, druhak kromě toho, že psovi odměnami říká "tohle provedení je správně", potřebuje mu odepřením odměny říci "a tohle provedení už je špatně".
Jak na ně ale reagovat?
Určitě ne tak, že by člověk donekonečna opakoval povel, ale také ne tak, že by psa seřval (viz TIP 3). Znáte svého psa nejlépe, zkuste odhadnout, jaký trest bude chápat jako trest, ale nebude ho provázet příliš vedlejších účinků. Když se mi pes pohne, jen se zastavím a narovnám. Tohle pravidlo zná z hry 3-2-1, kdy člověk vždy startuje z nakročení a vzpřímená pozice znamená, že pes udělal chybu a musí se srovnat, než se bude pokračovat. Pokud by se sám neopravil nebo by vyběhl, zavolám si ho a znovu odkládám na startu. Nijak ho slovně nepeskuji, nepřítomnost odměny stačí k tomu, aby neměl důvod chybu opakovat. Snažím se spíš vyhnout tomu, abych psa úplně odváděla pryč, zvláště, pokud má se startem spojených hodně negativních zážitků, což bývá v případě, kdy člověk psa na startu hodně trestá, ať už úmyslně nebo neúmyslně. Ale i to bych udělala, kdyby pes chyboval několikrát za sebou, protože by mi to řeklo, že je cvičení příliš obtížné a já musím vymyslet něco jiného. Třeba ho před odložením lépe mentálně připravit, nebo ho častěji odměňovat či ho odměnit za to, že se vzdálím jen jeden krok. Ideálně by ale člověk měl do odložení vložit tolik odměn ještě předtím, než si řekne o něco obtížného, například výdrž na závodech, že se pes dokáže na odložení soustředit a hned jedno odepření odměny ho trkne, že asi nebylo něco v pořádku.
Vždy si pamatujte, že tresty samy o sobě nejsou řešením. Jenom odměny řeknou psovi, co je dobře, a trest může mít smysl jen v případě, že byl pes mnohokrát (v řádu desítek až stovek případů, nikoli jednotek) odměněný za správné provedení. Pokud zkusíte trest několikrát, aniž by byl vidět návrat ke správnému provedení, nebo se pes dokonce zhorší, pak odložení nerozumí, nebo dokonce nechtěně chybu odměňujete, a musíte vymyslet takový postup a takovou odměnu, aby pes mohl uspět a pochopit. Jako u všeho ostatního se bez důslednosti neobejdete, ale pokud udržíte pravidla černobílá, pes je pochopí mnohem rychleji. Po posledním přeučování odložení, kdy jsem dodržovala všechny už zmíněné zásady (rozbila jsem vzorec, trénovala jsem extrémní situace, neopakovala jsem povely, držela jsem černobílá pravidla, hlídala si uvolňovací povely, předcházela jsem nácviku chyb a přicházela jsem na start se soustředěným psem) se mi nikdy nestalo, že by mi ze startu utekl. Ještě je k tomu ale podstatný jeden tip.
TIP 9: Věřte, že to je možné
Problémy s odložením nemají psi, mají ho psovodi. Když s někým diskutuji na téma útěky ze startu, dost často slyším:
- "Už jak tam jdu, se bojím, že se zvedne."
- "Je mi trapně, že to musím opravit a zdržuji."
- "Když to půjdu jako trénink, tam vím, že určitě zůstane, ale když budu chtít vystartovat, tak uteče."
- "Vím, že určitě nezůstane."
Když budete psa odkládat s tím, že určitě nezůstane, přečte vám myšlenky a skutečně nezůstane. Ne proto, že je škodolibý, ale protože chce dělat to, co vám na očích vidí. Nechápe, že vy čekáte něco, co si nepřejete. Dokud se budete u odložení trápit, bude odložení trápit vás. Všechna výše uvedená doporučení sice pomohou vašemu psovi pochopit pravidla pro starty z odložení, ale především jsou určená k tomu, aby psovod uvěřil, že jeho pes dokáže zůstat a vystartovat až na povel. Pokud vymyslíte takové extrémní podmínky, že proti nim závody budou vypadat směšně jednoduché, přeci není jediný důvod, proč by tam pes nezůstával? Když budete vědět, že pes se po vašem zastavení hned vrátí do správné pozice, pak to není na závodech žádné velké zdržení. Když si nebudete jisti, jestli pes zůstane, když je spěch a vy nechcete být pod tlakem, máte naučený letmý start, který se dá použít místo odložení.
Nejen pes potřebuje postupovat po malých krůčcích a získávat sebedůvěru na základě úspěchu. Když jsem poprvé přeučovala odložení a začala ho na závodech používat s tím, že musí zůstat, protože já musím složit tu zkoušku nebo splnit kvalifikační běh, tak někdy zůstal a někdy ne a skončilo to právě tím, že mi oběhl první překážku. Začala jsem potom odložení dělat, jenom když jsem chtěla. Nebyl to třeba běh, na kterém mi tolik záleželo, nebo se mi už zdál unavený, nebo jsem prostě z tréninku měla pocit, že by to mohl zvládnout. I když jsem byla připravená chybu opravit, nemyslela jsem na to, že se zvedne, ale že zůstane. I já jsem přeřadila na tréninkového autopilota, nikoliv na autopilota stresaře. Dávala jsem si náskok jen pár kroků a postupně jsem vzdálenost zvyšovala. A každý krok navíc byl pro mě větší úspěch, než kdybychom vyhráli celý běh. Až jsem uvěřila, že to je opravdu možné, že i můj devítiletý pes, který skoro celý život utíkal ze startů, může před první překážkou čekat na povel.
Nepředstavujte si, že pes zase vstane. Představujte si, jak bude skvělé, až na místě zůstane. Tady jsou videa z posledních závodů Wayovy kariéry, kde jsem si troufla něco, co minimálně rok ne - dvě odložení ve dvou bězích po sobě. Nehnul ani packou.
TIP 10: Když už jednou odložení přeučíte, tak ho znovu nezkažte!
Přeučovat něco jednou je dost těžké. Přeučovat něco dvakrát... Nastavte pravidla pro odložení, vysvětlete je psovi pomocí odměn, a pravidla pak bez výjimky dodržujte. Vyhněte se zbytečným chybám a vyhnete se tak stresu, které vyvolávají. Na tréninku se chovejte stejně, jako na závodech - stejně choďte na start, stejně sundávejte vodítko, stejně běhejte bez pamlsků a hraček, stejně reagujte na chyby. A hlavně se soustřeďte na to, aby se odložení stalo rovnocennou součástí parkuru, stejně odměňovanou a stejně váženou, jako náběh do slalomu nebo zóna na kladině. A dejte psovi najevo, jakou máte radost, že se dokáže v odložení udržet.