Týrání zvířat - Co můžu dělat?

2Ohodnotit

Každý týden, poslední měsíce, mi ve schránce se zprávami nebo na e-mailech končí 5-10 dotazů na jedno a to samé téma: "Vím o někom, kdo týrá zvíře v mém okolí, jak mohu tomu zvířeti pomoci?" Těší mě Váš zájem o dobré životní podmínky zvířat ve Vašem okolí, a že Vám není lhostejné, pokud nějaké zvíře ve Vašem okolí trpí.

Pokusil jsem se proto pro Vás sepsat „univerzální“ návod / postup, který lze v mnoha případech použít.

1) Pokud se domníváte, že by se dalo s majiteli zvířete rozumně domluvit, zkuste to. Jedná se hlavně o případy, kdy dochází k určitému zanedbání zvířete (málo krmiva, málo pohybu, umístění zvířete na nevhodném místě, zraněné zvíře s neošetřenou ránou, atd.). Veterinární lékaři vlastně primárně dělají úplně to stejné - nejdřív se snaží chovatelům domluvit, poučit je, poradit jim. Někteří lidé si prostě neuvědomují, že svému zvířeti nějak ubližují a jediné co potřebují je poradit, upozornit na to, že něco dělají špatně. Vaší možností je v podobných případech proto zkontaktovat majitele a zkusit se ho zeptat, jestli nepotřebuje se zvířetem nějak pomoci (pokud jste opravdu ochotni nějak pomoci), tak aby jeho zvíře zbytečně nějak netrpělo, zkuste chovateli rozumně vysvětlit situaci, co podle Vás jeho zvířeti chybí, a že mu chcete poradit, aby neměl zbytečně nějaké problémy s úřady. Můžete zkusit kontaktovat i nějakou místní organizaci na ochranu zvířat, která by Vám s takovým vyjednáním mohla pomoci. Můžete chovatele rovněž poprosit (pokud jste takovou možnost velice dobře zvážili), že by Vám zvíře chovatel daroval (V takovém případě však ale musíte mít jasno v tom, jestli se o zvíře dokážete postarat lépe, než tento člověk, a nebo pro zvíře máte jiné, vhodnější umístění. V takovém případě vždy sepište s chovatelem písemnou darovací smlouvu! Bez takového dokumentu, případně dalšího svědka, si od něj zvíře nikdy neberte! Později by Vás totiž mohl nařknout z krádeže zvířete a najednou nebude mít problém chovatel, ale Vy sami.

1a) Mimo to, můžete, v případě menší obce zaslat žádost o pomoc s tímto chovatelem starostovi té dané obce. Starosta obce může s dotyčným zkusit rovněž rozumně promluvit a domluvit mu.

2) Pokud jste přesvědčeni o tom, že jsou nějaká zvířata týrána, ať už přímo fyzicky, nebo nepřímo např. špatnými podmínkami chovu, a nedomníváte se, že by se dalo s chovatelem nějak rozumně domluvit, nebo se bojíte to zkusit, obraťte se, co nejdříve na místně příslušnou Krajskou veterinární správu (buďto osobně, telefonicky nebo e-mailově). Krajská veterinární správa je kompetentní orgán ochrany zvířat, který vykonává státní dozor nad ochranou zvířat proti týrání a Váš podnět musí prošetřit. Nezapomeňte situaci pracovníkům Krajské veterinární správy (dále jen „KVS“) srozumitelně, věcně popsat a uvést důležitá fakta (kdo týrá, jaká zvířata týrá, kde je týrá, nebo kde jsou zvířata chována, jakým způsobem podle vás dochází k týrání, atd.), abyste tak mohli práci inspektorů, co nejvíce usnadnit. Bez těchto informací bude šetření pro inspektory značně složité. Můžete také KVS požádat o informace o průběhu a výsledcích jejich šetření. Pokud tuto žádost nevyslovíte, KVS Vás nemusí informovat. Kontakty na jednotlivé Krajské veterinární správy naleznete ZDE

!!! V případě podání podnětu KVS si však musíte uvědomit jednu zásadní informaci. Velká část veřejnosti bohužel stále žije v obrovském mýtu, že KVS a veterináři mají pravomoc zvířata v případě jejich týrání odebírat, nebo chovatelům udělovat pokuty za týrání zvířete. NENÍ TO PRAVDA! Odebírání zvířat a pokuty za týrání zvířat / zákazy chovu zvířat může udělit obecní úřad obce s rozšířenou působností (Odbory životního prostředí místně příslušných Magistrátů větších měst, pod které oblast, kde se zvíře nachází, spadá, na návrh KVS. Často se proto stává, že KVS a veterináři zjistí, že skutečně k týrání dochází, předají podnět této příslušné obci, ale úředníci na obcích případ odloží, nebo si udělají vlastní názor na celou věc a zvířata neodeberou. Ono totiž odebrání např. hospodářských zvířat představuje pro obec často značné finanční náklady a další zařizování, které se těmto obcím někdy nechce vynakládat, byť se jedná o živá zvířata. !!!

3) V závažnějších případech, kdy se jedná skutečně o neobvykle surové týrání zvířete, se můžete obrátit rovněž na Policii ČR - V takovém případě je nutné podat trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu Týrání zvířat popř. Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti. Pouhé oznámení na lince 158 nemusí stačit... proč? Protože dispečer na lince 158 vyšle na místo „nejbližší“ hlídku, ale tato hlídka je tvořena "řadovými" policisty, nikoliv kriminalisty, a taková hlídka se k případu nepostaví stejně jako kriminalisté a na místě (bez nějakého dalšího váhání) mohou zkonstatovat, že "to není tak hrozné" a celá záležitost se tak uzavře. Potom nadáváte na Policii, že nic nedělá. Proto si dejte tu práci a podejte osobní výpověď na služebně Policii ČR, podejte trestní oznámení a nechte celou záležitost prošetřit kriminalisty. Z mého osobního pohledu, pokud nejde o vyloženě neobvykle surové týrání, obrátit se raději na Krajskou veterinární správu - kde celou záležitost prošetří veterinární lékaři, kteří dokáží případné utrpení zvířete zhodnotit mnohem lépe, než příslušníci Policie (bez urážky policistů). I veterinární lékaři z KVS, pokud shledají, že se jedná o skutečně surové týrání nebo neobvykle hrubé zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, předávají podněty Policii ČR, jelikož za trestný čin hrozí i odnětí svobody.

4) Pokud se Vám zdá, že po kontrole KVS se situace nijak nezlepšila, popř. došla KVS k závěru, že je vše OK, ale Vy jste přesto přesvědčeni, že tomu tak není a stav zvířete se dál horší a horší, můžete ještě zkusit podat podnět Ústředí Státní veterinární správy v Praze, která, mimo jiné, „hlídá“ jednotlivé KVS, aby svou práci vykonávaly odpovědně a nebyli na jejich práci stížnosti ze strany veřejnosti. Pokud ani to nepomůže, můžete se obrátit i na Ministerstvo zemědělství, které je nadřazeným orgánem celé Státní veterinární správy. V případě, že zjistíte, že je nečinná obec s rozšířenou působností, která má pravomoce zvířata odebrat / udělit chovateli pokutu / zákázat chov, je možné obrátit se na příslušný Krajský úřad se stížností na tuto konkrétní obec. Ale v případě nečinnosti obce Vám však spíše pomůže bod č. 5 nebo č. 6 (viz. dále).

5) Pokud ani toto nezabere, ale klidně už po první kontrole KVS, či šetření Policie, se můžete zkusit obrátit na místní média. Doporučuji nejlépe vybrat nějaký místní deník (v Brně např. Brněnský Deník), regionální televizi, nebo regionální rádio. Vygooglujte si jméno nějakého konkrétního redaktora, který dělá "zvířecí" články (zabývá se případy týrání zvířat) a napište mu o případu zvířete a pošlete mu fotky. Snažte se být struční - dejte jim na sebe kontakt, aby se Vás mohl případně redaktor v případě zájmu o Vaše téma okamžitě obrátit a doptat se na více informací. Zkuste klidně oslovit více médií a redaktorů.

6) Někdy může pomoci i sdílení situace zvířete na sociálních sítích. Veřejné mínění a média jsou tou nejsilnější motivací pro odpovědné úřady, aby plnily svou práci dobře. Negativní obrázek o práci úřadů v médiích často vyvolává u odpovědných úředníků (často oprávněné) obavy o své pracovní místo. Protože samozřejmě zastupitelé města nemají rádi, když si jejich “voliči” stěžují na práci jejich úřadu.

Snad Vám tento návod v mnoha případech pomůže – vím, že již několikrát pomohl – hlavně bod 1. :-) Často Vám to zabere mnoho času a úsilí, někdy to Však pomůže hned. Každý případ je jiný a vyžaduje jiný přístup. Může být frustrující, že po vyzkoušení z jedné výše uvedených možností, jak situaci řešit, nedošlo k žádnému zlepšení životních podmínek zvířete. Nesmíte však okamžitě rezignovat, ale zkusit bojovat dál. Za změnu se musí často bojovat!

MVDr. Jiří Žák
Ústav ochrany zvířat, welfare a etologie,
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

2Ohodnotit