Barfování: zdravě, chutně a za syrova
Když se zeptáte dítěte, čím se živí pes, bez zaváhání vám odpoví: „masem!“. Když stejnou otázku položíte dospělému, nebude jeho odpověď tak jednoznačná. Co tedy pes vlastně jí? Maso? Granule? Spousta páníčků si tuto záludnou otázku položila a začala svého miláčka krmit čerstvou potravou – barfovat, jednou z nich je i Adéla Merklová.
Můžete přiblížit, v čem spočívá barfování?
Barf je v podstatě snaha o napodobování co nejpřirozenějšího způsobu stravování masožravců, tedy krmení syrovým masem, kostmi, zeleninou a ovocem. Přesto, že se dnešní pejsci vlkům na první pohled příliš nepodobají, trávení mají pořád stejné. Je potřeba si uvědomit, že vlk nejedl jen maso – svalovinu, ale že když ulovil zajíce, sysla či myš, spořádal ho, až na srst a velké kosti, úplně celého. Dále obohacoval svůj jídelníček o hmyz, kořínky, trávu či bylinky. Při barfování tedy musíme dbát na vyváženost stravy a nepodávat pejskovi pouze svalovinu. Vhodné je používat doplňky stravy, jako je například kloubní výživa.
Úzkostlivého páníčka jistě napadne, že je nebezpečné krmit syrovým masem – pes může dostat různé parazity…
Pro člověka by to nejspíš nebezpečné bylo, ale zažívací ústrojí psa se od lidského značně liší. Žaludek psa krmeného masem obsahuje mnohonásobně více kyseliny solné, která se postará o likvidaci možných zárodků parazitů, bakterií i plísní. Navíc, pokud pes dostává vhodnou stravu, tak ji stráví do 24 hodin, což nedá bakteriím žádný prostor usadit se ve střevech.
Co vás přivedlo k barfování?
Moje fenka mě celý štěněcí věk „týrala“ svojí vybíravostí. Jedla mnohem méně, než byla tabulková doporučená dávka na obale. Granule jí chutnaly první tři dny a pak jsem mohla jít koupit nový druh. Začala jsem se tedy řídit filozofií, že když už jí málo, tak ať je její strava co nejkvalitnější. Složení superprémiových a holistických krmiv sem znala nazpaměť. Nicméně můj chlupatý gurmán mojí snahu vůbec neocenil a dál odmítal žrát. V té době jsem o existenci barfování neměla tušení.
Takže to byla jasná volba?
Jasná volba to nebyla, docela dlouho jsem odolávala. Neuměla jsem si představit, že budu dvakrát denně krájet maso a vážit vnitřnosti, když ty krásné granule jen odsypu a je to. A co teprve na cestách – bála jsem se také, že nebudu schopná správně propočítat dávky. Ale vše se zdálo mnohem těžší, než to nakonec je. Navíc po půl roce vidím jen samá pozitiva. Můj pejsek se na jídlo těší, vyjídá okamžitě celou misku. Má krásné zoubky a pořád lepší a lepší srst.
Přípravu už mám také vychytanou. Dvakrát do měsíce si nechám nakoupené maso povolit ve dřezu. Nařežu si ho a „napytlíčkuji“ dopředu. Ráno vždy jen vyndám z lednice z večera připravenou dávku do dřezu (jídlo servíruji až při pokojové teplotě) a z mrazáku vložím připravenou krabičku do lednice. Když občas zapomenu, vložím dávku do teplé vody a ona do půl hodiny roztaje.
Příprava tedy není tak složitá, jak by se mohlo zdát, ale co složení?
Denní krmnou dávku zdravého, dospělého psa tvoří 2-3 % současné či ideální hmotnosti. Takže u mého 6 kg russelíka denně dávám dvě porce po 80-90 gramech. Každá dávka je ideálně tvořena z 50-60 % masem + 20-30 % kostmi + 20-30 % příloh. Maso jsou hodnotné bílkoviny, vitamin A a B, minerály a stopové prvky (vápník, fosfor, hořčík, draslík, železo a sodík), které jsou důležité pro obnovu buněk.
Do kategorie „maso“ patří svalovina, šlachy, tuk, kůže a zejména vnitřnosti. Nejdůležitějšími vnitřnostmi jsou pro psa asi játra pro vysoký obsah železa a vitaminu A a D. Měli bychom je našim chlupáčům zařadit do jídelníčků alespoň dvakrát měsíčně. Ledviny zase dodají vitamín B a C.
Mluvila jste o kostech, často se říká, že kosti nejsou pro psy vhodné, především pro ty malé.
Kosti jsou důležitou součástí psího menu pro jejich obsah minerálních látek (až 65 %). Obsahují vápník, který je pro psa tímto způsobem nejlépe stravitelný. Kosti nikdy nepodávám vařené. Teplem se změní struktura kosti a ty se pak lámou na ostré kousky, které mohou psa zranit. Používám syrové kosti, které jsou obalené masem – například kuřecí křidélko nebo kachní pařát. Zcela nevhodné jsou obratle. Kosti fungují úžasně také na zuby. Pejsci si jejich okusováním vyčistí zuby lépe než kartáčkem s bělící pastou.
Maso, kosti a co dál?
Potom jsou tu přílohy. Příloha se má skládat přibližně ze 70 % zeleniny, 20 % ovoce a 10 % obilnin. Čerstvá zelenina je pro psa obtížněji stravitelná, protože v přírodě se s ní setká jen při konzumaci obsahu žaludku kořisti. Proto je lepší ji uvařit nebo nakrouhat na drobné kousky. Vařená zelenina je sice nejlépe stravitelná, ale zase ztrácí cenné vitamíny. Proto je nejlepší ji spařit nebo přemrazit. Takto upravená zelenina je podobná té, co je částečně natrávená ze žaludku.
Takto složená strava psovi stačí, nebo je nutné ji něčím doplňovat?
Nedílnou složkou vyváženého krmení jsou kloubní doplňky. Domácí variantou kloubního doplňku je sulc z vepřových kůží. Jedná se ale o velmi spekulativní formu výživy. Mnohem lepší variantou je hydrolizovaný kolagen. Já jsem velmi spokojená s Gelorenem dog, který mému pejskovi na rozdíl od dříve používaných doplňků velmi chutná.
Důležité jsou i doplňky, jako je sůl, oříšky, semínka, oleje, minerální doplňky a vitaminy. Olej je dobré podávat 3x týdně – nejlepší je lisovaný za studena. Nejčastěji používám lososový olej, který občas vyměním za ten, z kterého zrovna doma vařím. Minerální doplňky a vitamíny se snažím co nejvíce střídat. Teď mám doma hnědou mořskou řasu, občas jídlo posypu chlorellou – zelenou řasou, kterou používám sama. Dále po celý rok používám pivovarské kvasnice. Kromě toho, že zlepšují kvalitu srsti, si od kvasnic slibuji, že jsou to přírodní antiparazika. Nicméně v hlavní sezóně s klíšťaty bojuji celkem nezdárně.
Pokud vás barfování zaujalo, pak můžete vyzkoušet jednoduchý recept a uvidíte sami, jak bude vašemu čtyřnohému kamarádovi chutnat. Na jednu porci pro 5kilového psa budete potřebovat 30 g tresky, 15 g okurky, 5 g polníčku a lžičku lososového oleje.