Geokačeři a geopsi aneb Vyčmuchej poklad
"Někde to tady musí být," říkám si a vzpomínám na oblíbenou dětskou hru: přihořívá, přihořívá... hoří! Obcházím stromy, nakukuji pod kameny, poskakuji sem a tam a moje pří parťačka se náramně baví. Nic, nic, modrý igelit a zase ni. Počkat. Modrý igelit? Ten do přírody nepatří. Zašátrám rukou ve skulině pod balvanem a na tváři se mi objeví spokojený úsměv. Našla jsem poklad!
 |
| Český horský pes je jako zrozený pro dlouhé výlety. Lence Čápové je ideálním společníkem. |
Nebojte, nezbláznila jsem se. Ale chce-li člověk pořádně pochopit kouzlo celosvětově rozšířené hry geocaching, není nic lepšího, než si ji vyzkoušet na vlastní kůži. Jak by řekl správný český "kačer": vydat se na lov! Kačer - přesně takové pojmenování se pro fandy geocachingu u nás vžilo a i tento charakteristický humor u mě vzbuzuje zvědavost. Takže balím do batohu vše potřebné, nálepky Psích kusů jako dárek pro ostatní hledače a v doprovodu své čtyřnohé kamarádky se vydávám poznávat místa dosud nevídaná.
Jak to vlastně začalo
Dá se říct, že geocaching spatřil světlo světa ve chvíli, kdy americký prezident Bill Clinton oznámil rozhodnutí vlády spojených států vypnout uměla zaváděnou odchylku do signálu navigačního systému GPS (Global Positioning System). Ten byl totiž do té doby pro běžného smrtelníka prakticky k ničemu. A jelikož je člověk tvor zvídavý, ihned začal přemýšlet, jak této vymoženosti využít i ke své zábavě. Druhý den bylo jasno. Jistý Dave Ulmer schoval v oregonském lese schránku a její geografické souřadnice zveřejnil na internetu. Kdo ji našel, mohl si z ní něco vzít, a na oplátku vložit zase něco svého. Během pár dní se začaly podobné schránky objevovat i na jiných místech Amreriky, později v Austrálii, v Evropě, v Česku.
Kdo si hraje, nezlobí
Že vám to stále není jasné? Nevadí. Vše si vysvětlíme. Jak už jsme naznačili, geocaching je turistická a navigační hra, jejímž smyslem je najít ukrytou schránku, česky nazývanou "keš". Vše tedy začíná tak, že někdo něco schová. Obvykle uzavíratelnou plastovou krabičku, do které vloží nějaké drobnosti, a hlavně zápisník s tužkou. Místo zaměří pomocí svého GPS přijímače a spěchá zpět domů. Geografické souřadnice pak zveřejní na internetových stránkách k tomu určených a připraví pro ostatní hráče takzvaný listing. Tedy informace, čím je jím vybrané místo zajímavé, jak je náročné se k němu dostat, případně kde je vhodné zaparkovat auto. Ostatní hráči se pak vydávají tuto schránku hledat. Jsou-li úspěšní, mohou směnit nějakou drobnost nebo se jen zapíší do připraveného notýsku. Po návratu domů svůj nález ještě potvrdí na zmiňovaném webu a podělí se s ostatními hráči o své zážitky.
Jak dostat děti do přírody? Hledání pokladů může být způsob, jak toto dilema zábavně vyřešit.
Aby to ale nebylo tak jednoduché, existují keše různého druhu. U těch tradičních znáte předem přesné souřadnice, a jejich nalezení tak nebývá složité. Jsou-li navíc v místě, které je vám důvěrně známé, nebudete k jejich objevení ani potřebovat GPS navigaci. Snadno si díky nim můžete geocaching takříkajíc ohmatat ještě před tím, než se rozhodnete investovat do nějakého přístroje. To potvrzuje i Lenka Čápová z Liberecka, kterou provází dvě fenky českého horského psa: "Mých prvních sto pokladů jsem hledala bez GPS, což bylo dost náročné, ale ne nemožné. Jen to vyžadovalo větší domácí přípravu."
Velmi oblíbené jsou ale i takzvané multi keše nebo mystery keše. Jak už samotné označení napovídá, pro objevení samotného pokladu musíte nejprve vyluštit více či méně složitou hádanku nebo projít trasu s několika zastávkami, díky kterým si finální souřadnice teprve posbíráte.
 |
 |
| Geocoin neboli putovní mince s logem záchranářských psů | Borderka Guinness, vyobrazená na minci, je legendou mezi záchranářskými psy |
Sláva, nazdar výletu
I když spoustu pokladů najdete i v centrech velkých měst, největší kouzlo mívají pro mnohé hráče ty ukryté v přírodě. Proto snad ani nikoho nepřekvapí, že mezi kačery najdeme nemálo pejskařů. Dalším z nich je Adam Holman alias MadDog, který vyráží za keškami se svými fenkami flat coated retrívrů už několik let. "Na geocachingu mě baví jeho spojení přírody s technikou. Jakožto počítačový nadšenec mám rád i řešení různých mystery keší a podobných záhad. Líbí se mi, že mám díky navigaci záznam trasy, kde jsem se pohyboval. Často i poznám kolemjdoucí kačery a prohodíme pár slov." Zároveň Adam přibližuje, jak se dá díky této hře zpestřit i běžné každodenní venčení. "Díky několika krabičkám schovaným v okolí našich klasických vycházkových tras jsme s holkami našli spoustu jiných a neméně zajímavých míst. Mnohdy i pár kroků od místa, kde jsme chodili. Mám-li dojem, že některá procházka už je ochozená, stačí se podívat do mapy na stránkách a přečíst si něco o pár keších. Člověk má hned představu, co ho čeká, je-li třeba v okolí voda, kterou flati milují." Nebo je-li trasa vhodná i pro kolo či koloběžku, na které právě Adam často společně se psy vyráží.
Jedna z povedených keší, která vás dovede ke skalnímu útvaru s příznačným názvem Doga
Příležitost k setkávání
Geocaching ale není jen o krabičkách. Jak vám řekne nejeden kačer: "Poklad je jen takový bonus!" Podstatné je prožívané dobrodružství, překonání nějaké výzvy, poznávání blízkých i vzdálených, mnohdy dávno zapomenutých míst, fascinujících výhledů. Kombinovat se dá s tábořením, cyklistikou, vodáctvím. "Víkendové výlety plánuji třeba tak, že si řeknu, do kterých míst se chci podívat, kde jsme ještě nebyli, a pak se podívám, kde tam jsou keše a naplánuji trasu podle nich," doplňuje Lenka, "díky tomu se dostaneme i na místa, která bychom normálně nenavštívili a objevujeme krásné kouty naší země."
A samozřejmě vám může přinést i nové, nejen dvounohé přátele. "Ke geocachingu patří i setkávání lidí, takzvané eventy. Jedná-li se o akci venku, snažím se fenky brát s sebou, stejně jako spousta dalších kačerů. Vše probíhá v přátelské atmosféře," pokračuje v povídání Adam Holman. "Jako třeba již tradiční zimní event na rozhledně na Blaníku, kde se zpívalo a veselilo do brzkých ranních hodin a my s holkami následně spali ve stanu venku před rozhlednou. Ráno prosvícené sluníčkem, spousta milých lidí a překvapených turistů."
Jestli se vydáte se svým chlupáčem na lov keší, rozhodně nezapomeňte dostatek vody a cestovní misku
Vzhůru na lov
Zdají se vám podobná dobrodružství lákavá? Pak ale vězte, že geocaching má i svá nepsaná pravidla. Tím nejzákladnějším je: pozor na mudly! Znalcům Harryho Pottera netřeba nic dodávat. Ostatní čtenáři jistě ocení vysvětlení. Za mudly jsou považováni všichni, kteří nemají o hře tušení, a každý kačer by se měl chovat tak, aby jim skrýš neprozradil. A nejen to. "Když jsem před lety začínal, bylo tu asi 360 kačerů. Skoro se dá říct, že jsme se mezi sebou znali. Když někdo nalezl keš, která byla rozbitá nebo nekompletní, opravil ji nebo doplnil. Tyto základy se dnes už nějak vytrácejí, snad jen u těch, kteří začínali, to zůstává," povzdechne si Adam. Na slušné chování v přírodě by ale člověk neměl zapomínat nikdy. Schránky jsou vždy umístěny tak, aby nebylo potřeba cokoli ničit nebo jakkoli poškozovat.
O tom se velmi záhy přesvědčuji i sama. Stačí jen trocha šikovnosti a krabičku zabalenou v modré igelitové tašce držím v ruce. S vítěznými pocity se zapisuji do přiloženého notýsku, vkládám samolepku Psích kusů, třeba se někomu bude líbit, a poklad vracím zpět na své místo. Ale pryč nespěchám. Svoji psí parťačku podrbu za uchem a už chápu, proč mě sem autor chtěl zavést. Je tady krásně!
