2Ohodnotit

Zdá se, že pejskaři se dělí na dva tábory. První, kteří spí se svými psy v posteli zcela automaticky a druzí, kteří tuto myšlenku vytrvale odmítají jako zcela nemyslitelnou, což nutně neznamená, že by se jejich pes v posteli neocital taktéž.

Proč se psi cpou do našich postelí? Je tím ohroženo naše postavení vůdce, pokud jim něco tak strašné jako vstup do našeho výsostného území dovolíme? Týráme je, pokud jim to zakazujeme?

Všichni postel poznají

Je zajímavé, že i malé štěně, které vyrostlo v kotci, naprosto bezpečně pozná postel, naprosto bezpečně pozná střed polštáře a naprosto rozkošnicky se tam umí uvelebit a okamžitě usnout i když se ho snažíte na jeho místě uspat už třeba hodinu. Netuším čím to je přesně, snad pachem naším a spánku.

Pak znám dvě skupiny psů, kontakťáky a samotáře… kontakťáci se rádi dotýkají nějakého jiného živého tvora… třeba jedna z našich útulkových fen nejraději usínala na naší druhé feně (která tedy byla spíše samotářského typu). Kontakťáci taky moc rádi zalézají pod peřinu. Pro svůj pocit bezpečí prostě potřebují dotyk nebo blízkost jiného člena smečky. Naproti tomu samotáři vyhledávají spíš místa, kde nebudou příliš vyrušováni… mají rádi svůj vlastní prostor… to je třeba moje Jane.

Jde o dominantní chování?

Tak jak? Pes do postele ano nebo ne? Pravdou je, že spaním v posteli si pes může prosazovat roli vůdce, tím že zabere nejvýhodnější spací místo. Nicméně to neznamená, že je to tak vždy. Správné je chovat se tak sebevědomě, že pes neohrozí naši roli. Tedy pokud je pes na místě, kde ho zrovna nechceme, je více než vhodné jej prostě vyhnat. A je jedno, jestli je to postel, oblíbené křeslo nebo si zrovna lehl v chodbě na zem nám do cesty. Slovo vyhnat má především evokovat nekompromisnost, nikoli krutost či bolest. Takže ještě jednou… pokud je pes někde, kde ho zrovna teď mít nechcete, prostě ho odtamtud dostaňte pryč – osobně pokud pes ještě nezná povel „na místo“, nebo „dolů“, nebo různé alternativy na „uteč“ a „uhni“ tak jako nejvyšší donucovací prostředek využívám odstrkování nohou (ne kopání!) tak, aby se musel postavit a odejít jinam.

Nebo budování vzájemnosti?

Jenže to máme pouze jednu stranu mince. Ve skutečnosti se tímto způsobem psi zas tak často neprosazují. Společné spaní má i jiný – velmi důležitý význam. Totiž, když budete pozorovat smečku štěňat, uvidíte velmi pravděpodobně, jak spí na jedné hromadě. Někdy je možné, tak vidět i smečku dospělých psů. Často, pokud se nedotýkají, spí rádi blízko sebe. Totiž, společné spaní má silný účinek v posilování vzájemných vztahů, buduje sounáležitost skupiny a je významným prvkem smečkového soužití.

Zdravě využít, ale nenechat se zneužít

Tak jak? Tak tedy do postele ano? Inu to nechám na každém. Osobně mám ráda oboje, i spát si sama tak, aby se mi do spánku nemíchala energie jiného tvora… tak nějak se čistě prostě jen vyspat bez toho, aby mě někdo rušil ať už tím, že se nemůžu hýbat, nebo tím jak z něj sálá prožitek jeho vlastního snu. Na druhou stranu, společné ležení je velmi silný zážitek a oba moji psi to mají moc rádi, tedy především asi proto, že to nemají každou noc. Ráda si s mými psy lehám na koberec a umazlím je i sebe do krátkého spánku. Zejména u bázlivých psů má často kontakt a společné spaní, tedy pokud pes patří mezi kontakťáky, velmi hluboký význam v posílení vzájemného vztahu. Nicméně ani u těchto psů nesmíte zapomenout je vyhnat, pokud jsou v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Jemně, ale trvat si na úplném opuštění prostoru. Jde o to, že pokud chcete, aby vám pes důvěřoval, musí vidět, že jste spravedlivý a ctíte vlastní pravidla.

Tak tedy konečný verdikt… Ano pes do postele prostě někdy patří! Je jedno jestli je to postel psí a člověk si tam lehá občas kvůli psům, nebo postel lidská a pes tam občas dostane pozvání.

2Ohodnotit