Nova Scotia duck tolling retriever veselý společník

Publikováno: 18.3.2021
Autor: Kateřina Kašparová
Foto: Tomáš Vlasák

Nova Scotia duck tolling retrívr

Zkráceně se mu říká toller a je to veselý, aktivní pes a výborný společník. Svoji rodinu miluje nadevše a své pány a dům je připraven chránit před jakýmkoliv nebezpečím. To ale neznamená, že toller patří na dvorek, kde bude celý den štěkat na kolemjdoucí. Nesnese dlouhodobou samotu a nejšťastnější je, když může den trávit po boku svého pána. U nás jich žije více než 800.

Plemeno vzniklo v Novém Skotsku v Kanadě na počátku 19. století. Do ČR byli první tolleři dovezeni z Norska a Švédska v roce 1996. Původně byl využíván k vábení kachen – svou hrou a skotačením je lákal ke břehu, kde se dostaly na dostřel lovcům, kteří se tam ukrývali. Toller si zapamatoval místa dopadu kachen a následně je rychle přinesl. Z toho pramení, že potřebuje hodně pohybu. Samozřejmě pokud vám to jeden den nevyjde, spokojí se s menší procházkou, ale počítejte s tím, že toller nedokáže celý den nečinně ležet. Potřebuje zaměstnat, nebude-li mít delší dobu co dělat, najde si „práci“ sám. Tolleři milují aport a vodu, do které nadšeně skočí i v zimě. Zejména v létě budete mít docela problém ho z vody dostat!

Nova Scotia duck tolling retrívrDobře se cvičí Tolling retrívr je vysoce inteligentní, snadno se cvičí a je ohromně vytrvalý. Rád a dobře plave. Je vždy připraven hbitě jednat, jakmile postřehne i sebemenší pokyn k aportování. V tom je zcela neúnavný a bude vám vesele aportovat, i když už bude naprosto vyřízený s jazykem až na zem. Je temperamentní a při práci velmi rychlý. Nebuďte překvapeni, když u svého tollera uslyšíte vysoké pískání – dává tak najevo svou nedočkavost a chuť do práce. Tenhle pes má vcelku problém zůstat v klidu, je pro něj těžké třeba několik minut nehnutě sedět nebo ležet vedle svého pána a poslouchat výstřely, které se ozývají z lesa. Tolleři jsou také trochu zbrklí, což je další důvod, proč je jeho příprava na zkoušku delší než u ostatních retrívrů. Zároveň ale nesnese nátlak, z práce musí mít radost, a když ho do něčeho budete nutit silou, přestane pracovat úplně. Jsou to hrdí psi, takže náprava potom může trvat delší dobu. Tolleři se dají velmi snadno motivovat, ale je potřeba s výcvikem začít už od štěněte a hned na začátku vymezit pravidla, kterými se budete vy i váš pes řídit. Kromě loveckého výcviku jsou skvělí i při agility, dog dancingu a také třeba v obedienci.

  Zkušenosti chovatelky

Aneta Plachá, www.redheaded.cz

Majitelka dvou tollerů – devítileté feny Didi (z českého chovu) a čtyřletého psa Olieho (import z Dánska). Zatím má jen krycího psa, ale chovatelskou stanici plánuje založit. Oba psi jsou Mezinárodními výstavními šampiony a mají řadu šampionátů z různých zemí. Také byli už několikrát ohodnoceni Psy roku či Nejlepšími výstavními psy. Olie má zároveň čtyři pracovní zkoušky a stal se otcem tří vrhů v ČR a tří vrhů v Polsku. Jeho potomci žijí v ČR, Polsku, Belgii,  Norsku a na Slovensku.

 

Vůbec prvního psa, a tedy tollera, jsem dostala od rodičů před devíti lety. Jako každé druhé dítě jsem i já toužila po psovi, a v mých 15 letech se to konečně povedlo. V knížce jsme objevili tollera, nejmenšího retrívra, který měl být skvělým společníkem – a jehozrzavá barva s bílými znaky nás všechny doslova očarovala. Za dva týdny jsme jeli do Krnova do chovatelské stanice Sirius Pro, kde na nás čekala roztomilá medvíďata. Vybrala jsem si neznakovou fenu, a ta se okamžitě stala mým nejlepším kamarádem. U prvního psa uděláte spoustu chyb, které vidíte teprve s odstupem času. Až v jejích dvou letech jsme zjistili, že existují výstavy, zkoušky a zdravotní vyšetření – co všechno je k uchovnění potřeba absolvovat. Bohužel se fenka ohňostrojů a bouřek poměrně hodně bojí, lovecké zkoušky tedy nepadaly v úvahu. Místo toho jsme začali hodně jezdit na výstavy, i když prozatím po ČR, kde ale naše fenka sklidila mnoho úspěchů. V roce 2009 jsme si pořídili druhého pejska. Tentokrát už jsme toho věděli víc a při výběru štěněte jsme se hlavně zajímali o zdraví rodičů. Chovatelka nám vybrala krásného znakového pejska. Podstoupili jsme s ním  veškerá povinná i nepovinná vyšetření a začali jsme jezdit na výstavy, a to i do zahraničí. Díky tomu jsme poznali zahraniční chovatele tollerů a nasbírali hodně zkušeností. Teprve na zahraniční výstavě s výborným rozhodčím se vám otevřou oči a začnete si najednou opravdu vážit všech úspěchů, kterých jste se svým psem dosáhli. V paměti mi nejvíc utkvěla rakouská klubová výstava v Grafeneggu, na které posuzoval kanadský rozhodčí. Neznali jsme ho a byla jsem velmi nervózní. Nervozita ze mne spadla v okamžiku, kdy jsem se psem naběhla do kruhu a rozhodčí při pohledu na Olieho začal tleskat, což pro mne byla veliká pocta. Výstava pro nás dopadla nejlépe, jak mohla – Olie se stal vítězem plemene! O rok později na této výstavě posuzovala americká rozhodčí – i u ní můj pes zvítězil.

Nova Scotia duck tolling retrívr

Haf a Mňau: Proč jste zvolila právě tohle plemeno?

Zaujala mě jejich povaha. S tollerem se nikdy nenudíte. Třeba Olieho můžete vzbudit ve tři ráno a po chvilce protahování začne vrtět ocasem a bude přemýšlet, jakou hrou co nejlíp začít den. Každý den je pro něj ten nejlepší a vždycky se budí s výbornou náladou. Smutný je jen, když má zdravotní problém nebo mu nechcete házet balonek. Jako štěně si vymyslel hru, kdy v mordě drží tenisák a druhým tenisákem si kope a posílá ho do všech stran pokoje. Tolleři jsou také přeborníky v kousání pysků. Kousají si je, když se na něco těší, a vypadají u toho dost legračně. Připravit Olieho na loveckou zkoušku byla obrovská práce. Udržet jeho temperament na uzdě se mi zdálo nepředstavitelné, takže když jsme zkoušku udělali, měla jsem obrovskou radost. Od té doby jsme společně složili další tři lovecké zkoušky. Na své psy jsem velmi pyšná a zároveň jsem jim vděčná za každou chvilku, kterou s nimi můžu strávit.

Haf a Mňau: Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Rozhodně doporučuji vybrat si štěně po chovných, a tím pádem papírových jedincích! Lidé říkají, že nechtějí psa na výstavy, a proto sáhnou po nepapírovém štěněti. Ale to je nesmysl. Ani pes z papírového vrhu nezaručuje, že bude úspěšný na výstavách. Může mít například nestandardní zbarvení, nebude mít požadovanou výšku, nůžkový skus atd.  Na druhou stranu je štěně z papírového vrhu zárukou, že rodiče museli projít procesem uchovnění, tedy i povinnými zkouškami  – kde se mimo jiné posuzuje povaha psa, takže správně by do chovu neměli být zařazeni agresivní jedinci – a samozřejmě  s povinnými zdravotními testy! 

Nova Scotia duck tolling retrívr

Haf a Mňau:  Jaké jsou největší zdravotní problémy tohoto plemene?

V ČR jsou dva kluby retrívrů a podmínky uchovnění se liší. Jeden z nich na doporučení  chovatelů a majitelů tollerů v ČR zařadil genetické vyšetření očí, tedy PRA a CEA, jako povinné zdravotní vyšetření. Druhý klub to ani přes naléhání neudělal. Toto vyšetření je přitom u rodičů štěňat velmi důležité – pokud ho nemá aspoň jeden z nich, nedoporučuji se dál o tento vrh zajímat. Může se vám totiž stát, že si domů přivezete krásné štěňátko, které v dospělosti bez varování – jenom kvůli nezodpovědnosti chovatele – oslepne. U obou klubů jsou povinné rentgeny kyčelních a loketních kloubů. Před výběrem štěněte byste měli vidět alespoň fotky rodičů – z nich zjistíte, zda rodiče nemají přední křivé nohy, tzv. do písmene X. Mohlo by se totiž jednat o asynchronní růst kosti loketní a vřetenní, tzv. chondrodysplazii,, nebo přestavěnou záď. Nejlepší je vidět rodiče naživo, protože zjistíte, jakou mají povahu, jak na tom je matka se sociálním chováním plus okouknete výše zmiňované fenotypové znaky. Dále byste se měli zajímat, zda předci neonemocněli nějakou autoimunitní nemocí, nejlepší ovšem je, byli-li rodiče vyšetření na JADD (juvenilní Addisonova choroba) a DM (degenerativní myelopatie), protože stejně tak jako u PRA a CEA se jedná o nemoci se stejným mechanismem dědičnosti. 

Haf a Mňau: Jak o ně správně pečovat?

Tito psi nevyžadují žádnou zvláštní péči. Většina tollerů sní téměř vše, co jim dáte do misky. Velikou výhodu spatřuji v jejich srsti, která velmi rychle schne a dobře se udržuje. Ani příprava na výstavu nezabere moc času. Stačí ostříhat chlupy na uších a packách a může vyrazit do výstavního kruhu.

Haf a Mňau: Scházíte se s jinými majiteli, pořádáte společné akce...? 

Ano, scházíme se často. Chodíme společně na procházky, jezdíme do zahraničí na výstavy a někteří si pomáhají navzájem i s loveckým výcvikem. V září se bude konat už poněkolikáté sraz tollerů, bude doplněn i loveckým výcvikem, poslušností nebo výcvikem agility.

Tento článek vyšel v časopisu č. 6/2014.

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Nova Scotia duck tolling retrívr - atlas plemen

Tíbetský terirér - společenský ovčák

Saluki - lovec aristokrat

Aljašský malamut - vlčí pes

Senioři v útulcích

Všechny články z této rubriky...