Čekání na chybu
Různé problémy mohou mít různé příčiny a často tyto příčiny ani přesně neznáme. Přesto, když se snažíme tyto problémy odstranit, postup bývá velice podobný. Měli bychom se vyhnout tomu, aby pes opakoval dané problémové chování. Pokud má možnost jej opakovat, bude ho pravděpodobně opakovat a stále více a více se v něm utvrzovat. A pokud my chceme, aby pes chování neopakoval, musíme celou situaci postavit tak, aby k tomu neměl příležitost nebo aby měl možnost dělat něco jiného, co bude z jeho pohledu jednodušší a efektivnější.
Vzhledem k tomu, že velká většina problémového chování se týká chování psa v prostředí, které nemůžeme vždy ovlivnit, například setkání s jiným psem, cyklistou atd., je potřeba upnout se na to, co v daných podmínkách změnit můžeme. A tím je především chování nás samých.
Je až neuvěřitelné, jak moc dokáže naše chování změnit to, jak bude pes danou situaci vnímat. Pokud se naučíme správně sami se sebou pracovat, můžeme velice snadno řešit řadu problémů hned, jak se objeví a předcházet jejich opakování.
Nakonec i samotný běžný výcvik je založený na tom, že svým chováním ovlivňujeme psa tak, aby dělal to, co po něm žádáme. Pokud ale chceme uspět, musíme se snažit dát psovi jasný návod, co má udělat, říci mu, co očekáváme a nenechat ho tápat či o věci příliš přemýšlet. A zde se často objevuje problém, kdy majitel neřekne, co po psu chce, nebo řekne, ale pak příliš dlouho čeká, jak se zachová pes. A jelikož pes nepřemýšlí stejně jako my, dost často toto čekání vede k tomu, že pes udělá něco jiného, než co jsme měli na mysli my. Udělá chybu, kterou jsme způsobili my sami tím, že jsme mu dali příliš prostoru k rozhodování bez toho, abychom mu dostatečně vysvětlili, co po něm žádáme.
Vezměme si příklad. Majitel se snaží naučit psa pomocí přetahování přinášet hračku. Začne se se psem přetahovat, když je pes do hry zapojený a očividně ho to baví, pustí hračku a začne psovi utíkat pryč. Přitom ho volá a chválí za to, že pes běží za ním a po doběhnutí se se psem začne znovu přetahovat. Toto je ideální průběh celé situace. Zkusme se ale zamyslet, co se stane, pokud by majitel hračku pustil a nedělal nic. Jestliže pes zatím přinášení nezná a neví, že po přinesení bude ta bezva hra pokračovat, půjde s ukořistěnou hračku k majiteli? Obávám se, že ne. Proč by to dělal. Spíše s ní někam odběhne, bude si s ní pohazovat, či si lehne do trávy a dá se do žvýkání. A i když si majitel později svou chybu uvědomí, začne utíkat a psa volat, je dost možné, že ten už se nebude chtít zvedat a pokračovat v přetahování. A čím delší bude doba mezi puštěním hračky a správnou reakcí majitele, tím více času bude mít pes na to, aby si vybral nežádoucí chování. Pokud ale majitel ihned řekne psovi, co po něm chce a připraví situaci tak, aby pes neváhal, pravděpodobnost nežádoucího chování se rapidně sníží. I u psů, kteří už jsou zvyklí s hračkou odbíhat pryč, se dá pomocí včasného zásahu majitele postavit celou situaci tak, že psa odběhnutí ani nenapadne, protože bude mít stále jasnou informaci o tom, co má dělat dál. Právě toto čekání majitele na to, co udělá pes bez toho, aby ho podpořil v rozhodnutí zachovat se dle nás správně, označuji jako tzv. čekání na chybu. Majitel v tu chvíli nechává příliš mnoho možností, aby pes udělal chybu. A většinou je pak rozladěn, když pes chybu skutečně udělá.
Asi nejčastěji se s tímto problémem setkávám u přivolání, kdy pes nemá povel dostatečně naučený a zažitý. Zatímco si psisko v klidu čuchá o kus dál, páníček ho zavolá. Pes zvedne hlavu, otočí se a páníček – nic. Stojí a čeká, co pes udělá. Pes v tu chvíli neví, co by měl udělat, či k tomu nemá patřičný důvod a vrací se k čuchání. Přitom by stačilo včas psovi říci, co že to chceme a pes by bez váhání přiběhl.
Samozřejmě, tyto „berličky“ bude potřeba postupně odbourat, ale to až ve chvíli, kdy už pes ví, co přesně má po přivolání udělat. A jak poznáme, že už pes ví? Podle toho, že neváhá. Reaguje okamžitě bez toho, abychom museli přidávat jakoukoli pomoc. Toto je třeba si uvědomit. Jenom pes vám řekne, jak moc daný povel umí a je schopen ho plnit v daných podmínkách. Nezáleží na tom, co si myslíte vy. Je jedno, jestli už cvik 3x za sebou splnil. Další pokus je vždy novou výzvou a bude to chtít mnoho opakování v mnoha rozličných situacích než budete moci předpokládat, že pes povel splní i bez pomoci. Do té doby musíte být vždy připraveni vhodně reagovat. Dřív než pes udělá chybu. Raději proto vždy předpokládejte, že bude třeba psovi pomoci, napovědět. Pokud to třeba nebude, můžete kdykoli s napovídáním přestat či s ním vůbec nezačínat, pokud naopak pes pomoc potřebovat bude, můžete včas zareagovat.
Stejné je to ale i v situacích, kdy si často ani neuvědomujeme, že psa něco učíme. Přesto máme jisté požadavky na jeho chování a jsme zklamaní, pokud pes naše požadavky neplní. Nelze ale čekat, že je splní, když je nezná.
Před nějakou dobou ke mně přišla slečna, která měla problém s tím, že její fena, když jí na agility odměnila hračkou, okamžitě hračku vzala a běžela s ní do své přepravky. Pro další výcvik to bylo velice nešikovné, protože fenku pak bylo potřeba znova přivést na parkur a celý výcvik se tím prodlužoval. Přiznám se, že když mi o problému povídala, nebyla jsem si moc jistá, co s tím dokáži udělat. Hned jak jsem je ale viděla, bylo mi jasné, kde je chyba. Slečna nikdy své feně neřekla, aby udělal cokoliv jiného. Fenu odměnila a čekala, co udělá. Fenka samozřejmě nevěděla, co má dělat a tak běžela ke svému místečku, na které byla zvyklá. Pokud ale fenu zavolala, nebyl problém udržet ji na parkuru a pokračovat ve hře i ve výcviku.
Častým opakováním, kdy pes nebude mít možnost vracet se k nežádoucímu chování, pak lze snadno docílit toho, že na původní nežádoucí chování zapomene a nahradí jej tím žádoucím.
Obdobou této problematiky je také často kladená otázka: „A jak mám psa potrestat, když...?“ Většina lidí má tendenci, byť často nevědomky, čekat, až pes udělá něco nežádoucího, a pak hledají možnost jak ho trestem přesvědčit, že toto dělat nemá. Vůbec si přitom neuvědomují, že i kdyby pes příště toto nežádoucí chování neopakoval, něco dělat musí a je dost možné, že i to nové chování nebude zrovna tím, co jsme si představovali. Proto je daleko efektivnější na jeho chybu nečekat, ale včas mu ukázat, co po něm žádáme a naučit ho toto chování v dané situaci provádět. Vyhneme se tím zbytečnému trestání a pes bude přesně vědět, co má udělat.
Stejné je to také s přivoláním, kdy majitel vystavuje psa takové situaci, kdy zatím není schopen povel splnit, a pak hledá možnost, jak psa potrestat. Ale za co vlastně? Za to, že neposlechl v takto obtížné situaci? Nebylo by lepší, kdyby majitel potrestal sám sebe za to, že nepředvídal a psa do takovéto situace dostal?
Poslední obdobou tohoto problému, s níž se setkávám, je řekněme plánované čekání na chybu. Kdy majitel zkouší, kam až může zajít. Například při učení odložení nechá psa ležet a čeká, po jaké době se pes zvedne. Většinou si ale neuvědomí, že to, co tímto psa naučil, je, že dokud se nezvedne, páníček bude dál stát opodál a nic se dít nebude. A že je vlastně potřeba se zvednout. Tedy přesný opak toho, co by ve skutečnosti rádi naučili – setrvání na místě.
Čekání na chybu je asi tou vůbec nejčastější chybou s níž se při práci s majiteli a jejich psy setkávám. Proto prosím, pokud řešíte nějaké problémové chování či se snažíte psa cokoliv naučit, nesnažte se spoléhat na to, že pes se rozhodne - podle vás - správně. Je to pes a chápe svět úplně jinak, než my. To co nám se zdá zcela logické nebo správné, se jemu může jevit zcela zbytečné. Je potřeba mu včas a srozumitelně říci, co po něm žádáte a chybám se snažit předcházet.
Ing. Šárka Pravdová
Výcvik psů
www.ozzoteam.cz
Kam dál:Pět jednoduchých kroků jak naučit psa být doma sám (by Roger Abrantes)Přivykání na manipulaciSpolečné procházkyÚtěkářiProbíhající sbírky |